Vysněné angažmá v Ufě ukončil dřív, než se stačil pořádně ukázat. Dominik Kubalík si dvakrát vystřílel titul krále extraligových kanonýrů. Toužil se prosadit v KHL, jenže brzy zjistil, že je v ruském týmu navíc. Sešlo se v něm šest cizinců, hrát jich může jen pět. „Cítil jsem, že toho Černého Petra držím já,“ vysvětluje 22letý útočník, proč si přál rozvázat smlouvu. Záhy podepsal na tři roky se švýcarským Ambri, v této sezoně však má hostovat v Plzni.
Palebná síla západočeského celku nabrala jeho příchodem ještě víc na síle. Dominik Kubalík přiletěl z Ruska v pátek, dnes si s ním poprvé zatrénoval a pak odjel na turnaj do Norimberku.
Do Ufy jste mířil s velkým elánem, realita však vypadala jinak, než jste si představoval. Předtím jste byl pro Plzeň nepostradatelný. Jak jste se s tím vyrovnával?
„Šel jsem tam natěšený, mělo to být moje první velké angažmá, navíc Ufa není tým, co by skomíral někde dole. Slyšel jsem samé pozitivní věci, finský trenér (Erkka Westerlund) a tak dál. Měl jsem představu, jak by to mohlo vypadat, ale ani v těch nejhorších scénářích to nevyznělo tak, jak to dopadlo. Mrzí mě to, něco takového jsem nečekal. Věděl jsem, že má být zraněný Teemu Hartikainen. Do kempu však už přišel připravený a po mně Ufa podepsala ještě gólmana (Ben Scrivens). Přesto jsem pořád doufal, že místo pro mě bude. Podepisoval jsem smlouvu s tím, že bych měl hrát, i když zaručené jsem to neměl. Ve které lajně, to už by záleželo na mně, jestli budu dobrý nebo špatný. Jenže místo toho jsem počítal cizince, jestli mám místo nebo ne.“
Takže byl rozdíl, s čím jste do Ufy odcházel, a s čím jste se tam setkal?
„Přesně. Když jsem z Ufy odlétal, říkali mi, že jsem to mohl vědět a podobně. Jenže já netušil nic. A když jsem viděl sestavu na papíře, dovedl jsem si spočítat, jak by to vypadalo: gólman, který chytá, obránce (Larsen) a centr (Kemppainen), kteří mi místo neberou. K tomu dvě křídla: Omark, jeden z nejlepších nahrávačů v KHL, přes toho se nedostanu. A Hartikainen tam působí pátý rok.“
Jak dlouho ve vás rozhodnutí uzrávalo?
„Na přípravném turnaji v Novgorodu jsem začínal ve druhé lajně. Ale na rozcvičce nám řekli, že se bude hrát stejně jako v KHL, může nastoupit jen pět cizinců. Přišel trenér a pravil, že budou hrát ostatní krajánci, já prý dostanu šanci další zápas. Cítil jsem, že bych se na tom turnaji měl předvést a bojovat o místo, zatímco takový Omark ho jisté měl. Začalo ve mně vrtat, proč jsem byl první, za kým trenér přišel. Volal jsem svým agentům, zkoumal, jak by to mohlo skončit, jestli mě pustí.“
Jednání prý byla docela dlouhá...
„KHL měla kousek do začátku sezony, týmy byly skoro hotové. Nějaké se ozvaly a šlo opět o variace na stejné téma, že mají pět importů a některý z nich je zraněný. Do toho se mi taky už nechtělo pouštět. Oni vám neřeknou, že se vrátí třeba za čtrnáct dní... Přál jsem si najít alternativu, která mi zaručí, že budu hrát. Nakonec z toho vyšlo Švýcarsko na tři roky s tím, že mám první sezonu hostování v extralize. Nabídli mi to, já neměl problém, protože vím, že tam taky mají cizince. Navrhl jsem, aby se dohodli s Plzní. Doufal jsem, že o mě bude mít zájem. Jsem rád, že to dopadlo, že jim nevadilo, když budu podepsaný jinde. Přál bych si, aby se sezona zase povedla. Hlavně týmu. Mužstvo našlapané je.“
Ale když se Ambri někdo zraní, můžete odejít do Švýcarska?
„Tak to řekli. Tuhle sezonu bych měl začít v Plzni, ale pokud někdo z cizinců vypadne, můžou mě povolat do švýcarské ligy. S tím, že po sezoně se uvidí. Stát se může leccos. Můj sen je pořád KHL, s Ambri jsme se o tom bavili, počítají, že se mi sezona může povést a ozvou se třeba jiné týmy. Nebo NHL. Po sezoně si řekneme. Teď je nejdůležitější hrát, ne jako v Ufě, kde mi slíbili 25 zápasů. Kdyby mi bylo devětadvacet, zůstanu tam. Jenže jsem ještě mladej, je olympijská sezona, bude mistrovství světa. Rád bych, kdyby se mi povedlo prolomit tu smůlu a já se dostal do týmu. Chci dokázat, že na to mám. Proto jsem chtěl do týmu, kde budu pravidelně nastupovat.“
Váš návrat byl tedy krok, které jste podniknul i kvůli vidině startu na olympiádě?
„Tak. Pro všechny, kdo pomýšlí na reprezentaci, je tahle sezona průlomová. Dostat se na olympiádu je něco neskutečného. Pro mě jako kluka, který momentálně hraje v Plzni, to znamená tím větší motivaci, navíc když hráči z NHL tam nebudou. Trochu tím stoupají šance, i když netvrdím, že ta moje je velká. V KHL se najdou úplně jiní hráči, kteří se o tom můžou bavit. Ale žene mě pocit, že by to mohlo vyjít. Právě proto jsem svou situaci řešil s agenty. Jiří Hamal s Frantou Tauschem udělali první, poslední. Neměli to se mnou lehké. Našli mi třeba angažmá, já to smetl ze stolu. Pořád jsem je cvičil po telefonu. Ale co jsem chtěl, ve finále vyšlo. Patří jim velký dík.“
Dovedete si představit, že byste někdy zkusil KHL znovu?
„Ano, je to pořád můj sen. Nabídky jsem měl i teď, ale zvažoval jsem, jestli stojí za to jít zase do dalšího města a bojovat tam o místo. Věděl jsem, že potřebuju sezonu odehrát někde, kde vím, na čem jsem. Jakmile to v Ufě skončilo, zavřela se tím i KHL. Prozatím. To zklamání člověk nevytěsní z hlavy jen tak, chtěl jsem do Evropy. Takže jsme to řešili, i v noci. V Ufě je tři hodiny posun, Jirkovi (Hamal) jsem volal ve tři ráno a on mi vždycky zvednul telefon. To pro mě znamenalo hrozně moc, oni chtěli, abych byl taky spokojený. Ze začátku mě agent uklidňoval, nechali jsme to chvíli spát. Za nějaké tři týdny se to však rozjelo docela intenzivně. Od Ufy jsme dostali zelenou, dopadlo to takhle a já jsem nadšenej.“
Celý rozhovor s Dominikem Kubalíkem čtěte v Nedělním Sportu.
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
