V PSV jednička, v repre zase dvojka. O vysvětlení jsem si musel říct, překvapil Kovář

Udělal další výraznou změnu. A ještě v posledních dnech měl hodně práce se stěhováním z Düsseldorfu do Eindhovenu. Sem tam vzal krabici do ruky, občas něco převezl autem. „Ale přispěl jsem nejmenším dílem, spíš jsem přihlížel,“ přiznal sympaticky Matěj Kovář, bývalý brankář Leverkusenu. „Jsem vděčný přítelkyni, jejím a mým rodičům,“ přidal.

Přesto český reprezentant byl neustále v jednom kole. Po příchodu do PSV stihl odchytat už devět soutěžních zápasů. Zachytal si Ligu mistrů, vyhrál nizozemský Superpohár. „Strašně mě to dobilo,“ líčil rodák z Uherského Hradiště. A pustil se do vyprávění o dvou letech v Leverkusenu, aktuální pozici i drobném zklamání na posledním reprezentačním srazu.

Nastal v létě ideální čas, abyste se v pětadvaceti letech stal opět brankářskou jedničkou?
„Je mi pětadvacet, na gólmana jsem furt mladý. Chyběl mi ale oheň, chtěl jsem stát v bráně a cítit zase něco jiného než poslední dva roky. Potřeboval jsem nový impulz.“

PSV Eindhoven, který vyhrál v minulé sezoně nizozemský titul, byl správná volba?
„Momentálně jsem nadšený. A jde o obrovský klub. Věděl jsem, že PSV je v evropském měřítku velká značka, kterou všichni znají. Ale možná mě překvapilo, jak a kolik lidí tady pracuje, jaké je jejich nastavení a jak vypadá zázemí klubu.“

A k tomu všemu jste při prvním soutěžním startu získal s týmem nizozemský Superpohár.
„To mi vlilo krev do žil. I když jsem na tom neměl velkou zásluhu, šlo pro mě o impulz. Pro tyhle momenty chci na hřišti stát – chci vyhrávat trofeje, být úspěšný. Doufám, že na konci sezony budeme držet další pohár (poklepal si na zuby).

Obhajoba ligového zlata jistě nebude snadná v konkurenci Ajaxu, Feyenoordu nebo Alkmaaru. Jaká je z vašeho pohledu úroveň nizozemské ligy?
„Je to hodně dynamická liga. Všechna mužstva napadají, snaží se o vysoký presink, hráči jsou kombinačně skvěle vybavení. Hodně týmů sází na mladé, dravé kluky, do toho mají jednoho, dva zkušené matadory. Věkový průměr je mezi třiadvaceti a šestadvaceti lety. A je to znát.“

Jak to myslíte?
„S Groningenem jsme vyhrávali 4:1 v šedesáté minutě a říkal jsem si, že tohle už nějak dohrajeme. Jenže soupeř nic nevypustil, jel až do konce. A to se mi líbí, úroveň je skvělá. Jestli máte možnost, určitě si utkání pusťte v televizi a sám uvidíte.“

Odchytal jste všechny zápasy, naskočil i do Ligy mistrů. Vyhovuje vám to?
„Znal jsem to už ze Sparty. Je to úplně jiné než v posledních dvou letech, kdy jsem naskakoval na jeden zápas a tři zase nic. Je to velký rozdíl. Cítím na sobě herní vytížení, cítím se líp v určitých herních situacích. Je určitě fajn, že jsem číslo jedna a hraju co nejvíc zápasů. Dodá mi to sebevědomí, stejně tak celému mančaftu.“

Oproti minulým měsícům jste se výrazně posunul?
„Obě situace mají pro a proti. Věřím, že každý gólman řekne, že není nic lepšího, než stát každý víkend v brance. Zápas mi dá prostě nejvíc. Přesto jsem trénoval s nejlepšími hráči, které jsme v té době měli. Tým byl veleúspěšný a kvalita byla znát. Tréninky měly něco do sebe a mohl jsem se soustředit zase trochu na jiné věci.“

Pracoval jste na tréninku jinak v pozici gólmanské dvojky?
„Když víte, že jdete do brány, chcete být co nejvíc přichystaný na zápas. Musíte i regenerovat, pokud se hraje každé tři dny. Takže neuděláte sto opakování, musíte si zátěž rozložit. Když jsem věděl, že nebudu chytat, přidal jsem si a soustředil se na jiné věci.“

Takže jste zůstal po tréninku na hřišti déle a chytal spoluhráčům další střely na branku? Jak jste jednou sám řekl – dělal jim vozemboucha.
„To k tomu patří, každý si tím musí projít. Moje cesta byla, že když nechytám, můžu na sobě pracovat a zlepšovat se ve věcech, ve kterých nejsem tak dobrý jako ostatní. Je důležité si z tréninku vzít co nejvíc, klidně se ptát trenérů. To je mindset, od kterého se všechno odráží. A samozřejmě je potřeba věřit, že se situace otočí.“

Překvapilo mě, že jsem neslyšel: Hele, oukej...

Možná první příjemná změna přišla už před rokem a čtvrt, kdy jste v brance reprezentačního áčka nahradil zraněného Jindřicha Staňka?
„Vyšlo to tak, že trenéři vybrali mě. Myslím, že jsem ukázal v zápasech, že si tam zasloužím být.“

Přitom se řešilo, že jste neměl v Leverkusenu dostatečné herní vytížení a na sraz do Prahy jste přijel i bez jediného odchytaného zápasu.
„Samozřejmě v reprezentaci by měli být hráči, kteří pravidelně nastupují za