Zadání mají ti dva jasné, trenéři Jiří Kalous a Jaroslav Nedvěd musí přemazat ve sparťanských vzpomínkách jarní mizérii. Čtvrtfi nálový výplach 0:4 s Kometou. „Budeme tvrdě pracovat a na jaře to prodáme!“ shodují se před startem nové sezony. Která bude, jak jinak, s titulovou ambicí.
Klidně a uvážlivě hovoří Jiří Kalous. Pak zvedne oči dlouholetý sparťanský obránce Jaroslav Nedvěd a řízne do rozhovoru energickým hlasem. Tihle dva jsou tuze jiní. Svou historií, možná i svou povahou. Přesto se během povídání zdá, že si budou rozumět.
Jiří, už můžete srovnávat. Je Sparta opravdu výjimečná štace? Posunul vás minulý ročník? Poučil?
Kalous: „Získal jsem tu stoprocentně nové zkušenosti. O tom, jak to tu funguje, běží. Umím to teď vnímat zevnitř a nabírá to jiné dimenze, jiný rozměr. Člověk si neuvědomoval, pod jakou pozorností tento klub pracuje. A to není jen o republice, to je i v rámci Evropy, což jsme poznali při cestě do finále Ligy mistrů. Mohu s tím lépe pracovat. Že se proti Pražanům v extralize každý vytáhne, to je jasné."
Ale musí mít specifické myšlení i vaši hráči, váš tým? Určitou dávku arogance?
Nedvěd: „Svým způsobem je to určitě pravda. Na jednu stranu jsi pod tlakem, sledují tě večer co večer. Na druhou stranu je to ta nejlepší věc, kterou může hráč poznat. Vždycky musíš ukázat maximum. Nechci se nikoho dotknout. Ale býval v lize třeba Havířov. Ten tým kamkoliv vyjel, tak přišlo tisíc diváků a byli v klidu. Na nás bude vysoká návštěva vždycky. A vždycky tam budou lidi nadávat. Když to umíš, tak si z toho vezmeš pozitivní energii.“
A může to pomoci.
Nedvěd: „Může, protože ti plivají na střídačku, polévají pivem. A to není jen o hráčích, to se týká kustodů, masérů, doktora, trenérů… Prostě jsme určitá skupina lidí, která se tomu musí postavit společnými silami, táhnout za jeden provaz, ať se děje cokoliv, abychom pak mohli jet domů s dobrým pocitem z odvedené práce. Pro každého to je proti Spartě zápas měsíce a na nás se to valí, což by mělo všechny posílit.“
Je problém najít hráče, kteří se s tímhle srovnají?
Kalous: „Ne vždycky se to povede. Historie zná spoustu případů, kdy sem přišli hokejisté, kteří hráli ve svých týmech dominantní roli. A najednou zhasli. Neunesli to stoprocentně, kvůli tomu nedokázali zopakovat své výkony a končili dříve, než se čekalo. Není to pro každého a odolnost, charakter hráče, je pro nás při jejich výběru velmi důležitá.“
Takže kromě přípravy herní musíte zvládat i psychologickou?
Kalous: „Každodenní práce a především nikdy nekončící práce. Snažíme se s každým pracovat i po individuální mentální stránce a věříme současnému týmu, že právě ten charakter by mohl být jeho předností.“
Už deset let si Sparta na pohár nesáhla. Kumuluje se tím tlak?
Nedvěd: „Když se na to podíváme historicky, tak tam byly větší díry…“
Takže jste v klidu.
Nedvěd: „To samozřejmě ne! (směje se) Pozornost se změnila, v posledních desetiletích už to není tým, který by se mohl někde schovávat a mít nižší cíle. To ani nechceme! Budeme se snažit ze všech sil dosáhnout na vrchol. Na druhou stranu musí být respekt k soupeřům a ke sportu. Ambice nemusí znamenat vůbec nic, vítěz je jen jeden.“
Jak se jím tedy stát?
Nedvěd: „Z mého pohledu poslední roky vyhrávala mužstva, která hodně mohutně nakoupila. Přivedla si několik hráčů ze zahraničí a podařilo se jim to dát do kupy. Liberec taky čekal dlouho, šel za tím a podařilo se. My jdeme trošku jinou cestou, chceme víc našich kluků postupně zapracovat do systému. Nemáme tu šest posil z KHL, ale máme právě tu hrdost a sounáležitost dvaceti válečníků. Věřím, že tu za padesát zápasů vytvoříme nadšení a na jaře to prodáme.“
Cítíte ze své party, že bude mít potřebný hlad, touhu? Mdlé posily by to ani Liberci či Brnu pomoci vyhrát nedokázaly.
Nedvěd: „Sem si taky nikdo nejde jenom tak zahrát, sebrat výplatu a jít domů! To by právě bez toho tlaku možná bylo jinde pohodlnější. Máme řadu borců hrajících v reprezentacích nebo o to bojujících. Přišli se sem ukázat, chtějí být vidět a je to na nich. My se jim budeme snažit pomoci.“
Přenese si do sezony jádro mužstva touhu odčinit zklamání z krachu v posledním play off?
Kalous: „Cítím z kabiny velké odhodlání. Loni to možná bylo trochu uvolněnější, teď je to hodně koncentrovaná, dennodenní práce. Naprosto soustředěná. Nikomu není jedno, co se stalo. Od čeho se odrážíme a co nechceme, aby se opakovalo. V žádném případě! Zároveň už na to moc nemyslíme a jak říká Petr, máme teď základní část na to, abychom se maximálně připravili.“
Nedvěd: „Jirka trénoval tři roky bráchu, tak si mě pořád plete s Petrem.“ (směje se)
Lovil jste u Petra reference, do čeho jdete?
Nedvěd: „No jasně! Povídal jsem mu, že mám nabídku, a ptal se, jestli do toho s tímhle pánem skočit… Samozřejmě jsem o Jirkovi věděl celou dobu, já do Liberce jezdil na každý hokej, když to šlo. A brácha je dost vybíravý. Co se týče životních partnerek, tak i trenérů, kteří tak trochu partnery vlastně také jsou. Už dlouhodobě jsem věděl, že Jirka je férový chlap, a to je pro mě základní. O odbornosti se bavit nemusíme vůbec, je u nároďáku a odtrénováno má spoustu let. Každopádně to hlavně musí být přínosné pro Spartu. Naše pohoda je jedna věc, výsledky druhá.“
Ještě k Petrovi, byl poměrně kritický k realizačnímu týmu na mistrovství světa. Popovídali jste si o tom mezi sebou?
Nedvěd: „Jasně, bavili jsme se tu o tom. Brácha mi kvůli mistrovství odjel z dovolené v Americe, já tam pak neměl s kým hrát golf a tenis, musel to prostě vidět na vlastní oči. Myslím, že mu vadilo, že z toho nebyl žádný veřejný závěr, že nikdo neřekl, co se pokazilo a proč jsme byli sedmí. Dokonce mi volal, jestli si nechci ten rozhovor přečíst. Ale je mu padesát, co já bych to po něm cenzuroval. Ať si řekne, co chce, a pak si to musí obhájit. Mezi mnou a Jirkou to rozhodně problémy neudělalo.“
Kalous: „Taky jsme s tím výsledkem nebyli spokojení, kritiku jsme nějakým způsobem očekávali. Pochopitelně jsme to s Jardou probírali, ale my probíráme hokej obecně. Vždyť to milujeme, žijeme tím. Takže diskuse na téma reprezentace, KHL, NHL, to tu běží pořád. Spousta věcí je inspirace.“
Máte na věci často odlišný názor a dostáváte se ke konstruktivní diskusi, nebo se shodujete hned z první?
Nedvěd: „Směr a pohled na hokej máme stejný. Jsou samozřejmě detaily, kdy máme odlišný názor a nějak o tom diskutujeme. Ale pokud jde o obecná témata, tak o tom máme společně jasno a víme, co chceme. Víme, že bychom chtěli hrát útočně, nátlakově. To je naše jasná vize. Ale zároveň musíš vidět, kdy vede k vítězství jiná cesta a reagovat na to.“
Kalous: „Souhlas.“
Už jste Jiří pracoval na střídačce s jinými hráči s bohatší herní historií, než je ta vaše. V čem vás mohou obohatit?
Kalous: „Pro mě osobně je to vždycky přínosná věc. Trenérovi se může stát, že se dostane do nějaké rutiny, stereotypu. Jedete jako pila, připravujete se každý den na trénink, na zápas. A přijdou tam momenty, kdy ty podněty nějakého hráčského cítění přinesou trochu jiný rozměr. Mohou to být detaily, ale umí změnit charakter situace, hry. Vítám to a vždycky to vítat budu. Jsem rád za tu možnost.“
Nedvěd: „To samé zase platí naopak. Já jsem sem šel od šestnáctky, ráno jsem v kabině promluvil s hráči a třeba až půl hodiny před nástupem na led jsem si připravil konkrétní cvičení. Dalo se to dělat pocitově, intuitivně. U dospělých to je všechno víc strukturované, podrobnější. Obohacuje mě to, učím se. U dorostu nemáš ani takové technické možnosti, není natočený každý zápas na video. Spíš dva za sezonu a z nich si pouštíme klipy dokola.“
Takže cítíte, že skok přímo na hlavního kouče do extraligy by byl moc velký?
Nedvěd: „Rozhodně. Takovou nabídku jsem samozřejmě ani neměl, ale na 99 % bych ji odmítnul. Je to hodně jiná práce. Jsme sice pořád na ledě, pořád hrajeme hokej, ale mentalita těch hráčů je úplně jiná. Jinak se můžete chovat k patnáctiletým, šestnáctiletým a jinak k dospělým.“
Máte pak, Jiří, radost, když se některý z pobočníků dostane na pozici hlavního? Jako třeba nyní Václav Varaďa v Třinci.
Kalous: „Nevím, jestli na tom mám nějaký výrazný podíl. (usměje se) Ale můj názor je ten, že český hokej musí být šťastný za každého bývalého hráče, který to chce dělat naplno. Není to lehká práce, může tím trpět i rodina, jste pořád na cestách, neexistuje víkend, během sezony nemáte čas prakticky na nic. Takže oceňuji všechny, kteří mají ambici dennodenní řeholi podstupovat. Mnozí také prozřou, když si to řemeslo zkusí a setkají se s realitou.“
Lákalo by vás, Jaroslave, být po kariéře sportovním penzistou? Nebo si to bez hokeje nedovedete představit?
Nedvěd: „Snažil jsem se hrát, dokud to šlo. Končil jsem pak v Berouně a chtěl si dát volno, měl jsem to naplánované. Jenže najednou přišla ze Sparty nabídka jít k mládeži. A že prý mám na rozhodnutí asi tři dny. Tak jsem na to kývnul, skočil jsem do toho a jedu dál. Je to kolbenka klasická. (směje se) Pro mě hráčský režim nebyl moc jiný, jen asi trochu zábavnější. Každopádně rodina je zvyklá. Holt jsem nenaučil děti lyžovat, do Alp se s nimi v zimě nepodívám. Ošidil jsem o ty zážitky sebe i je. Tak to je. Ale možná to ten instruktor zvládl líp a bez nervů… Snažím se jim to vynahradit v létě. Jenom jedna věc je na té změně těžká.“
Povídejte.
Nedvěd: „Vypustit ze sebe ty emoce. Na ledě jsem taky samozřejmě chtěl vyhrát, dal do toho všechno. Ale nervozitu nebo naštvanost, nebo cokoliv, jsem mohl během střídání vybít. Teď tu možnost nemám a někdy je to fakt těžký. Ani se nedivím, že ti trenéři občas někde kolabují. Snad nás to, Jirko, taky nečeká.“ (usměje se)
Poraďte, jak si ulevit?
Kalous: „Jde to těžko. Občas je z toho člověk špatný, to si nebudeme nic namlouvat. Prohry vám nejsou jedno, řešíte je pak dnem i nocí a občas se těžko dá na něco přijít. Na druhou stranu já čerpám pozitivní energii z těch úspěchů a hlavně mezilidských vztahů, které vybudujete. Že za vámi přijde hráč a poděkuje za dobrou sezonu, že máte s těmi lidmi nějaké společné pouto. Že tady žijeme v dobrém kolektivu a společně se o něco snažíme. To je příjemné. A věřím, že to je příjemné v každém zaměstnání.“
To pak asi zamrzí výroky Tomáše Pöpperleho o mizerné atmosféře na Spartě.
Kalous: „Už bych to nerozebíral, ale tam bych řekl, že to bylo v nějaké dlouhodobější rovině a samozřejmě ta práce není vždy snadná a veselá, takže dojde i k takovým vyjádřením. Radost jsem z toho samozřejmě neměl, ale víc bych to nekomentoval.“ Nedvěd: „Četl jsem to a taky k tomu asi nemám víc co říct. Možná jen to, že potrefená husa vždycky nejvíc kejhá.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
