Hlinka o Spartě a kariéře: S Břízou jsem si to musel vyříkat. Volal i Jágr
Je označovaný za největšího sparťana klubové historie. A nejspíš to tak bude. Čtyři mistrovské korunovace a pozice nejproduktivnějšího hráče Jaroslava Hlinku katapultovaly na samý vrchol slavného celku. Ale jak to má renomovaný útočník se Spartou dnes, když ji na jaře opouštěl v tichosti všudypřítomného zklamání. „Nechci se v tom moc vrtat, ale musel jsem zavolat Petru Břízovi a některé věci si vyjasnit,“ dal 41letý útočník najevo, že se s Holešovicemi neloučil ideálně. Končit s hokejem nemíní. V rozhovoru pro deník Sport také potvrdil, že mu volal Jaromír Jágr a podělil se o názor na sílu Komety Brno.
Je úterý, čas třaskavého zápolení v aréně pražských Letňan. Zdejší led popraskává pod nekonečnou houževnatostí legend, světových hráčů minulosti i současnosti. Jaroslav Hlinka mezi nimi. „Občas mám pocit, že to má větší úroveň než ligový trénink,“ usmíval se nad talířem kuřecí kapsy, kousek od něj seděli pánové Hertl, Sobotka nebo čerstvý šampion Stanley Cupu Vrána.
V pondělí Sparta zahájila přípravu na novou sezonu, po dlouhé době bez vás. Došlo vám to?
„No, musím vás opravit, byl jsem tam. Ale pravda, jenom nabrousit brusle a pozdravit kluky.“
Jak ten šrumec bez obvyklého angažování na klubovou legendu působil?
„Upřímně, nebylo to pro mě úplně příjemný. Viděl jsem samé známé tváře a do toho si uvědomoval, že s nimi na led nepůjdu. Moc dobře mi po těle nebylo. Ale kluky jsem viděl rád, potkali jsme se po delší době.“
Předpokládám, že vás lámali na led…
„Jasně, borci se ptali, jestli jdu s nimi. Ale už ne, už je všechno jinak.“
Spartě začíná vládnout pevná ruka Uweho Kruppa. Pocítil jste v luftu i vy přítomnost německého generála?
„Na to jsem tam strávil moc krátkou dobu. Ale co mi kluci říkali, myslí si, že bude fajn a že si dohromady sednou.“
Ačkoli jste v dubnu uvažoval o konci kariéry, stále jste ji neuzavřel, čekáte na možnosti. Jak to máte v hlavě nastavené?
„Nemám úplně jasno. Připravuju se poctivě pro případ, že bych dostal chuť hrát dál. Ale je možný, že na konci srpna nebo začátkem září přijdu na to, že to nemá cenu. V podstatě čekám, až mi to všechno v hlavě uzraje, do té doby jedu režim jako každé jiné léto, kdy jsem se do prvního týmového nástupu na led připravoval sám. Vlastně poprvé v kariéře v tyto dny trénuju samostatně a nikoli se svým mančaftem.“
Bolelo by vás odejít z hokeje?
„Srdce hráče ve mně určitě pořád je. A dost zásadní důvod pro pokračování je ten, že se mi nechce končit po sezoně, jakou jsem měl naposledy na Spartě. Skončilo to blbě,
