Končí klid. O Janu Myšákovi, šestnáctiletém útočníkovi Litvínova, se teď bude mluvit. Pokud nastoupí příští pátek do prvního extraligového zápasu, bude to dřív, než se povedlo Robertu Reichlovi. Litvínov se svým talentem podepsal na tiskové konferenci čtyřletou smlouvu, počítá s ním. V minulé sezoně zvládl třeba 41 gólů ve 12 zápasech za mladší dorost. Teď hokejový život nabírá tempo: „Poslední rok jsem hrál za mladší dorost, za starší, za juniory a najednou áčko. Je to rychlý, hodně rychlý,“ usmívá se.
Až tak je všechno, že nejspíš budete v prvním zápase nového ročníku v sestavě. Mrazí z toho?
„Moc se těším, jestli tedy dostanu šanci. Chtěl bych hlavně poděkovat vedení, panu Beránkovi, panu
Šlégrovi
a panu Razýmovi za čas, který mi dali v přípravě. Myslím, že to nebylo úplně špatné a budu se dál snažit hrát co nejlépe.“
A to jste prý na hokej dřív vůbec nechtěl, za tréninky vám doma slibovali párek. Je to pravda?
(usměje se) „To jsem byl ještě hodně malej. Chodil jsem na hokej spíš z donucení, brácha hrál hokej, takže já tam budu teda taky občas docházet, no... Někdy jsem se vztekal, když jsem musel na hokej. Ale časem mi to přirostlo k srdci. Baví mě to.“
Taktika přes párky se vyplatila
„S tím souhlasím.“ (směje se)
Cítíte, že si vás starší spoluhráči v týmu hlídají, aby toho na vás nebylo moc?
„Spíš radí. Snaží se, abych se někam posunul. Je nádhera, když můžu nastoupit vedle Viktora Hübla a Františka Lukeše, v přípravě nás trenér dával dohromady, co to šlo. Užil jsem si to.“
A co s vámi dělá, když najednou houknou, že je něco špatně?
„Když někdo zařve, beru to tak, že se snaží pomoci a jde jim o to, aby všechno klapalo ještě líp. Zvýšený hlas má svůj důvod, něco dělám špatně, takže to musím příště udělat jinak.“
Velká pozornost na mě moc nepůsobí
Jste připravený, že končí anonymita, každý vás bude chtít vidět, srovnávat, hodnotit? Přijde pak i tlak.
„Myslím, že mám výhodu v tom, že na mě tyhle věci moc nepůsobí, dál se budu snažit nevnímat, co kolem mě je. Vím, že kdybych do toho zapadl, dostal by mě tlak úplně jinam.“
Vašim snem je NHL. Proč věříte české cestě místo odchodu do Ameriky?
„Je vidět, že to funguje, Martin Nečas se takhle dostal dál, výborně se umístil na draftu, hrál skvěle extraligu. Jde to taky tímhle směrem a mně se to líbí.“
Jak jste vlastně prožíval minulý ročník, kdy Litvínov mohl spadnout z extraligy? I vaše cesta by byla těžší.
„Asi to nebylo na psychiku tak náročné jako u kluků v áčku, ale všichni jsme to sledovali, každý hráč v mládeži. Byli jsme smutný, když to nevypadalo dobře. Ale nakonec to kluci skvěle ubojovali. Jezdil jsem se dívat i na venkovní zápasy, chtěl jsem to vidět. Pak to byla nádhera, když se extraliga udržela.“
Změní se pro vás s extraligovou smlouvou i něco ve škole?
„Chodím na gymnázium v Litvínově, mám tam individuální plán. Od nového školního roku jsem tam tedy ještě nebyl, ale taky tam musím. Domluvíme se, že budu chodit buď ráno, nebo po tréninku. Myslím si, že to zvládnu.“
Je pro vás důležité si školu udržet?
„Hodně, kdyby třeba teď přišlo zranění, vrátím se do normálního školního života a budu ji dělat naplno.“
Váš otec je klubový lékař. Má nakázané, aby vás vždycky domů dostal celého?
„To zase ne. I když je pravda, že mamka na zápasy nechodí vůbec, zůstává doma, bojí se. Když jsem v Chomutově ošklivě spadl, byla vyděšená. Ale dobrý, to zvládne.“ (usměje se)
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
