Vy tu na ledě mlčíte? divil se Kanaďan ve Spartě. Kruppa dřív neměl rád
Je možná nejpříjemnějším překvapením ze všech letních posil Sparty. Kanadský bek Jeremie Blain (26) ukázal, že dovede dirigovat přesilovky, rozdávat přesné pasy i být důrazný kolem vlastní branky. V Česku si rychle zvykl, jedna věc ho však zaskočila. „Přišly první zápasy a na ledě bylo ticho, nikdo nemluvil. Teď se to ale zlepšuje,“ říká.
Na první pohled na něm vidíte, že není tím typem zhrzeného amerického hokejisty, který přišel do Evropy jen flámovat a bavit se. Hokejová kvalita pro něj nekončí Atlantickým oceánem. Jeremie Blain je nadšený, že může po dvou letech v EBEL (Innsbruck, Villach) udělat další krok vzhůru.
„Věděl jsem, že Sparta je klub s velkou historií. Netušil jsem ale, na jak vysoké úrovni klub celkově funguje. Už dosavadní dva měsíce pro mě byly neuvěřitelné, a to ještě ani pořádně nezačala sezona. Chemie v kabině je nejlepší, jakou jsem za poslední roky zažil, opravdu speciální,“ vypráví zapáleně obránce.
V Praze si zvykl. Bydlí ve společném bytě s dalším nově příchozím krajanem Stevenem Delislem. Od obou si trenér Uwe Krupp slibuje důraz, od Blaina navíc také bodovou produkci a řízení přesilovek z vrcholu na modré čáře.
Nového kouče si Blain rychle oblíbil. Zároveň ale překvapil tím, že jako malý ho úplně v lásce neměl. „Moc jsem ho nemusel. Vyrůstal jsem v Montrealu a on hrál za Québec,“ směje se bek, který je komplexním obráncem moderního ražení.
Za Kruppa ve Spartě je rád už jen proto, že se nutně nemusí učit česky a veškerá komunikace uvnitř týmu probíhá v angličtině. „Zpočátku někteří kluci moc nerozuměli, teď už se chytá skoro každý. Hokejové pokyny chápou. Hlavní je, že kouč dává do trénování velkou vášeň, miluje vítězství. Umí nás tím nakazit. Tohle je podle mě u trenéra to nejvíc,“ myslí si.
Za mořem hrál nižší soutěže AHL a ECHL. Největší rozdíl mezi severoamerickým a českým hokejem, který zatím stihl zaznamenat, někoho možná překvapí. Je to totiž ticho na ledě. Při tréninku i v zápasech.
„Nechápal jsem to. Z Ameriky jsem zvyklý na to, že všichni mluví. Nehrajete totiž jen očima, ale taky ušima. Někdy spoluhráče ani nemusíte vidět, stačí ho slyšet, když si křikne o puk, pošlete mu ho. O tom to je. Byl jsem z toho nervózní. Taky trenér říkal, že na ledě mlčíme. Z týdne na týden se to ale zlepšuje. Díky tomu roste i celková sehranost týmu,“ libuje si.
