Talent z Liberce září i ve virtuální realitě: Duda? Mohl by být i táta | iSport.cz
Kryštof Rossmann
4. prosince 2019 • 13:30

Talent z Liberce září i ve virtuální realitě: Duda? Mohl by být i táta

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Mladá Boleslav - Bohemians: Ljovinova minela! Ruský zadák daroval gól Budínskému, 2:0
Mladá Boleslav - Bohemians: Budínského parádní střela rozvlnila síť, Valeš bez šance, 1:0
VŠECHNA VIDEA ZDE

Sbírá první minuty na extraligové scéně, snaží se zaujmout. Jakub Rychlovský patří k největším talentům liberecké líhně a v aktuálním ročníku dostal premiérovou šanci v A-týmu. Nakládá s ní opatrně, snaží se hrát jednoduše a postupně si na nejvyšší úroveň zvykat. Jak dlouhá byla dosavadní cesta naděje ze severu Čech a jak se stal 18letý útočník nejlepším aktivním hráčem na světě v hokejových programech virtuální reality?



Maká na sobě, nevypustí žádný trénink, natož zápas. Jakub Rychlovský si za svým snem, obléknout dres áčka Bílých Tygrů, šel tvrdě. Dřel v posilovně, na ledě, ale třeba i v Sense Areně, která ve virtuální realitě simuluje reálné situace z ledu. Podle svých slov se stal nejlepším hráčem žebříčků v rámci organizace i na celém světě. Co to znamená a má jedna z inovací severočeského klubu budoucnost?

První šance v extralize přišla proti Kometě, se kterou jste hrál minulý týden už podruhé, Olomouci a Pardubicím. Jak si na tempo mezi českou dospělou elitou zvykáte?
„Hned na začátek jsem byl v Brně, takže dobrá premiéra... Hrát zrovna v Rondu před takovými fanoušky je super, bylo skoro vyprodáno. Celkově jsou hráči v extralize zkušenější než v první lize, na kterou jsem zvyklý z Benátek. Snažím se s tím vypořádat, hraju jednoduše a nic moc nevymýšlím. Všechno ostatní pak přijde s jednoduchou hrou. Extraliga je určitě těžší v tom, že si hráči víc podrží kotouč. Během důležitějších chvil si umí líp poradit.“

Byl jste před premiérou vyklepaný?
„Kdo řekne, že nebyl, kecá. Měl jsem lehkou nervozitu, ale myslím, že ta je ve sportu potřeba vždycky.“

Kdy opadla?
„U mě po prvním střídání, když jsem dostal puk a nahrál. Pak už to bylo v pohodě.“

V Liberci využívají i virtuální realitu
V Liberci využívají i virtuální realitu

V kabině vás starší vzali bez problému?
„Jo, jsem jim vděčný, snaží se mi pomoct. Každý zápas mi zjednodušují. Radí, jak mám hrát, a připomínají mi, ať nic nevymýšlím a jsem přímočarý. Patří jim velký dík. Každý si projde rolí, kdy je v týmu nejmladší. Musíte sbírat puky, pomáhat kustodovi a dělat ostatní maličkosti. Staří v Liberci na nás ale nejsou nijak nároční, snaží se být spíš nápomocní, než kritizovat nebo nám nakládat.“

Trenéři říkají o vaší hře to samé?
„Ano, vtloukají mi do hlavy jednoduchost. Mým úkolem je dohrávat soupeře, mám být powerforvard. Se zkušenostmi pak přijde i nadstavba.“

Nemáte zatím problém vnímat hru celkově? Hádám, že se soustředíte hlavně na sebe, abyste neudělal chybu.
„Čtvrtá lajna má většinou za úkol hrát aktivní hokej: napadat, dohrávat a brát lajnám soupeře energii, aby pak měli naši ostatní hráči prostor. V dnešním hokeji už ale rozhodují zápasy všechny lajny, musíme hrát dobře do útoku i obrany. Rozdíly už se v tomto ohledu nedělají, takže se musím soustředit i na celou hru.“

Na videa ze zápasu můžeme koukat i z postele

Dělají vám trenéři individuální rozbor po každém zápase?
„Trenéři vás pochválí většinou už na střídačce, když se něco povede, nebo poradí, když jste měl situaci vyřešit líp. Že bychom jinak dostávali zpětnou vazbu po každém zápase, to ne. Ale v Benátkách jsme v domácích zápasech značkovaní a můžeme se pak zpětně podívat na všechna svá střídání.“

Chodí vám přímo do telefonu, že?
„V podstatě ano. Máme webovou stránku, kam se po každém zápase videa ukládají.“

Takže si je ale můžete pustit klidně i doma v posteli?
„Jo, přesně tak.“

To vypadá na slušný nadstandard oproti ostatním prvoligovým klubům.
„Řekl bych, že jde o jednu z výjimečností naší organizace. Jinde asi takový servis moc nemají. Videa vám dají skvělou zpětnou vazbu, člověk si kolikrát sám řekne, když vidí záznam, co to udělal za blbost. Můžete se nad situacemi zamyslet a znovu už chybu neuděláte.“

Pomáhá o to víc, že chybu vidíte sám?
„Možná, každopádně v Benátkách si nás berou trenéři na video i individuálně. Ukážou nám všechna naše střídání ve vybraných zápasech a hledáme, co by šlo udělat líp. Kolikrát se dívám i sám doma. Poznám, kterou situaci jsem jak vyřešil, a když nevím, klidně se můžu kouče dojít zeptat. Realizační tým nám vychází vstříc a chce co nejvíc pomáhat, což je super.“

Jak je vůbec náročné pendlovat mezi kabinou prvního týmu Liberce a Benátek, nehledě na to, že jsou obě místnosti v aréně od sebe asi tři metry.
„Organizace je nastavená tak, že se Benátky i áčko snaží hrát stejný styl hokeje, rozdíly jsou jen v maličkostech. Vůbec není pro nás mladé složité se začlenit. Vypořádáváme se s hrou v pohodě, nahoře i dole se totiž hraje stejně.“

Provázanost je asi v libereckém pohledu na výchovu hráčů klíčová…
„Celkově to tady funguje nejlépe v celé republice, od nejmenších je vše provázané až k A-týmu. Mládežničtí trenéři se prolínají, chodí na tréninky s Benátkami i extraligovým celkem a pak se snaží zapojovat prvky z tréninku dospělých do přípravy juniorky a dorostu. Za mě je to paráda.“

Je přístup Bílých Tygrů k mládeži jiný než v dalších klubech?
„Podle mě ano, klub chce vychovávat hráče po hokejové stránce i celkově do života. Ne každý mládežnický hráč se nakonec bude sportem živit. V organizaci se pracuje tak, aby byl člověk připravený i na ostatní varianty a aby měl dobrý charakter.“

V čem je pro vás lepší, že hrajete za Benátky mezi dospělými, i když se týmu třeba tolik nedaří, než kdybyste hrál celou sezonu za juniorku?
„Máme v Chance lize hodně mladý tým. V sedmnácti, osmnácti dostáváme čas během oslabení i přesilovek a měli bychom si ho vážit. V jiném prvoligovém klubu bychom asi takovou šanci nedostali. A co se týče juniorky, myslím, že je trochu odskočená, má o 50 procent jiný level než první liga. Vážně je velká výhoda, že můžeme hrát v našem věku s dospělými.“

Kanadská juniorka vás nikdy nelákala? Proč je lepší zůstat?
„V Liberci máme parádní zázemí a snažím se ho maximálně využívat. Pracovat naplno. Nikdy mě úplně nelákalo někam, třeba do Kanady, odejít. Zůstal jsem a vůbec rozhodnutí nelituju. Snažím se makat a doufám, že to dotáhnu co nejvýš.“

Cesta do extraligového týmu je ale dlouhá a konkurence obrovská.
„První roky v klubu byly docela náročné. Přišel jsem z Vrchlabí, kde jsme fungovali spíš jako zájmový kroužek a chodilo nás na tréninky málo. Najednou jsem byl v novém prostředí a musel jsem se přizpůsobit. Byl to nápor po psychické i fyzické stránce, ale zpětně myslím, že jsem to docela zvládl. Teď už se snažím jít jen ze dne na den a pracovat naplno.“

Nic jiného asi ani v Liberci nejde, ne? Než pracovat naplno.
„Tak jsou nastavení všichni. V klubu není nikdo, kdo by něco vypustil a nepracoval, jak má. Už v dorostu a juniorech máte obrovskou vidinu první ligy. Kdo té šance nevyužije, jde sám proti sobě. Málokterý kluk v málokterém klubu podobnou příležitost dostane, i rozdíloví hráči musí hrát za juniorku, protože je kluby nechtějí nikam pouštět.“

Jak vypadá váš všední den v klubu?
„Když my mladí hrajeme za Benátky, máme trénink dopoledne. Zápasy jsou v pondělí, středu a sobotu. Pokud máte chvíli volna, snažíte se odpočívat, moc jiných aktivit stíhat nejde. Pak jsou samozřejmě tréninky odpoledne, pokud není utkání, a mimo sezonu zase tréninky dovedností. Můžeme jít také do Sense Areny s trenérem Vojtěchem Fialou a do střelnice s Richardem Lobem. Kdo potřebuje, využije posilovnu... Každý si přizpůsobí plán podle svého, máme široké možnosti, jak a v čem se zlepšit.“

Virtuální realita i biologický věk

Jak funguje zmíněná Sense Arena?
„Nasadíte si na hlavu brýle, virtuální realitu, se kterou se dá běžně setkat i mimo hokejové prostředí. Dostanete speciální hokejku s čipem, puk vůbec necítíte, vidíte ho jen virtuálně. V Sense Areně máme strašně moc druhů cvičení, která se podobají situacím na ledě. Své programy mají obránci, útočníci a je tam i postřeh pro gólmany.“

A pomáhá to?
„Beru to spíš tak, že se nezlepšíte v tom směru, že budete mít na ledě lepší přihrávku nebo střelu. Rozvíjíte spíš postřeh a hokejové myšlení. Jdu si zahrát, baví mě to a je to určitě praktičtější, než být doma.“

Můžete si navolit i konkrétní herní situace jako třeba přesilovku?
„Jasně, je to na herní situace i posty. Můžete si nastavit, jaké cvičení chcete, dokonce si ho můžete i vymyslet a nastavit podle sebe.“

Jak to myslíte?
„Sense Arena má diagnostiku, která se skládá z pěti cvičení. Ty jsou pořád stejné a nejkomplexněji rozvíjejí vaše schopnosti. Měří a zkoumají všechny herní situace. V týdnu například trénujete jednotlivá cvičení a pak si porovnáte zlepšení na diagnostice s celým světem a všemi aktivními hráči užívajícími virtuální realitu.“

Vidíte progres?
„U starších jsou pokroky menší, ale ze začátku byl velký. Postupně, když člověk dané cvičení piluje, nutí ho také přemýšlet, jak být co nejefektivnější.“

Může být v budoucnu Sense Arena pokrokem ve výchově hráčů?„Myslím, že až se vychytá, určitě může. Dostala se i do NHL, používají ji Las Vegas Golden Knights. Pořídili si to jejich hráči a trenér virtuální reality Vojta Fiala mi říkal, že se ve Velké Británii zkoumá vývoj a dopad na hráče.“

Jste v pořadích nejlepší i z hráčů áčka, kteří také chodí virtuální realitu trénovat. Čím to?
„Když do Sense Areny jdu, snažím se být v diagnostice nejlepší. Úplně nejlepší čísla na světe má vývojář, snažím se ho překonávat, ale je výborný stejně jako náš trenér Vojtěch Fiala. Vědí totiž, jak program funguje. Už jsem ale jenom za nimi, mezi aktivními hokejisty jsem nejlepší.“

V republice?
„Ne, na celém světě.“

To je dobrá statistika, ne?
„Ono to zatím není tak rozšířené. Člověk nad virtuální realitou musí přemýšlet, aby přišel na to, jak které cvičení funguje. Vysvětlím.“

Povídejte.
„Když budu dělat cvičení podesáté a třeba David Pastrňák poprvé, budu lepší. Když na něm bude desetkrát jako já, překoná mě.“

Další novinkou v liberecké mládeži je letní příprava podle biologického věku. Hráči akademie trénují ve skupinách podle fyzické vyspělosti, ne týmů. Co si o tom myslíte?
„Je to tak určitě správně. Letní příprava se nastavila dobře, je vidět, že se Liberec snaží držet se světem i Evropou krok. Sleduje trendy a chce je nastolit. V Česku máme kolikrát lepší zázemí a podmínky než jinde ve světě. Vše nejde přebírat, ale celá organizace se snaží co nejvíc přizpůsobovat podmínkám a praktikovat novinky.“

Jakub Rychlovský v sezoně 2019/2020
Tipsport extraliga 4 zápasy 0 bodů
Chance liga 25 zápasů 10 bodů (6+4)
turnaj o Pohár DHL 1 zápas 1 bod (0+1)

Posunuly se po startech v extralize nějak vaše cíle?
„Určitě se chci prosadit nastálo v áčku a zabojovat o místo na mistrovství světa do dvaceti let. Když ne letos, tak příští rok určitě. Z hlediska krátkodobějších cílů bych se chtěl dostat s Benátkami alespoň do předkola play off Chance ligy.“

Právě v tom by asi měli pomoct v kabině Radek Duda nebo třeba Daniel Špaček. Jací jsou?
„Snaží se nám dodat klid. Jsme mladí a někdy vyjukaní. Dodávají nám pohodu a radí v situacích během zápasů i tréninku. Snaží se pomáhat, i když to s námi není nikdy jednoduché. Občas nervy přetečou a vypění, čemuž se ale nejde divit.“

Radek Duda zároveň trénuje v Liberci útočníky. Driluje i vás?
„Jo, každé úterý máme dovedností tréninky. Po každém tréninku Benátek s ním máme nějaké cvičení navíc a zlepšujeme se. Myslím, že Radek chodí i na tréninky s mládeží, je paráda, že ho tu máme.“

Není pro vás divné, že ho máte za spoluhráče a trenéra zároveň?
„Mohl by mi pomalu dělat i tátu (směje se). Zvláštní to ale není, bereme to tak, že je náš mentor. Snaží se pomáhat, jde ale i o skvělého člověka do kabiny. Nepovyšuje se a baví se s námi normálně, svými zkušenostmi hrozně pomáhá.“

Často jezdíte na mládežnické reprezentační akce, nerozbíjejí vám tak trochu sezonu?
„Když jedu na reprezentaci, tak se dopředu těším a když se blíží ke konci, myslím na návrat do klubu. Rád reprezentuji, teď odjíždím na tři týdny do Kanady na akci s reprezentací do devatenácti let. Až se vrátím, po všem tom cestování budu rád, že jsem zpátky a budu toho mít asi plné zuby.“

Každopádně skvělá možnost, jak zažít zase trochu jiný styl hokeje, že?
„V Kanadě ani Americe jsem ještě nebyl, takže se těším moc. Půjde o novou zkušenost, uvidím, co je v zámoří zvykem. Doufám, že turnaj dopadne dobře a budu se vracet s dobrým pocitem.“

Vstoupit do diskuse
0
52. kolo
Články odjinud


Články odjinud