Sestava snů Zlína: bratři Hamrlíkové, zavřená brána Králíka a elitní útoky
Sedm medailí (2-4-1) za šestnáct sezon české nejvyšší soutěže. To je vizitka hokejového Zlína. Úctyhodná čísla na klub, který ekonomicky téměř nikdy nepatřil na špici extraligy. Klub z Baťova města dlouhodobě sází na jiné atributy. Domáckou sounáležitost, výchovu vlastních hráčů a schopné trenéry. Do světa vyslal Romana Hamrlíka, Petra Čajánka, Jiřího Králíka či Karla Rachůnka. Mimo Sestavu snů jsme nechali Radka Bonka a Martina Erata, kteří sice odešli do zámoří ze Zlína, ovšem v klubu působili pouze v juniorce. Považujeme je za odchovance Kopřivnice a Třebíče. Poslední roky jsou ve všech ohledech slabší, okleštěné finance návrat mezi nejlepší víceméně neumožňují.
Brankáři
Jiří Králík, Libor Kašík
První volba je jasná. Ačkoliv Jiří Králík jako odchovanec klubu odchytal za tehdejší TJ Gottwaldov po vojně v Jihlavě jen dvě seniorské sezony, v té druhé (1985) dotáhl průměrný tým na senzační třetí místo. Byla to hlavně jeho zásluha. Ve většině zápasů branku prostě zavřel. V témže roce si podmanil MS v Praze, získal Zlatou hokejku a následně odešel do německého Rosenheimu. Vybrat dvojku bylo obtížné. Igor Murín? Jaroslav Kameš? Vladimír Hudáček? Přednost dáváme současné opoře Beranů Liboru Kašíkovi, který držel tým před šesti lety při tažení za titulem a několik let v kuse patří mezi nejlepší gólmany soutěže. V KHL a v Kometě neuspěl, pro Zlín je trumfovým esem.
První obrana
Roman Hamrlík Martin Hamrlík
Slavná bratrská dvojice v Sestavě snů nemůže chybět. Byť Roman toho v mateřském klubu mezi dospělými moc neodehrál. Skvostnou kariéru udělal v NHL, stal se jedničkou draftu. Ve Zlíně však kariéru startoval a během výluky NHL pomohl v roce 2005 k postupu do finále. O rok starší Martin byl léta dominantním bekem extraligy, vyhrával bodování obránců a stála na něm obrana. Jeho dres je dnes pod stropem stadionu Luďka Čajky.
Druhá obrana
Karel Rachůnek Antonín Stavjaňa
Letecká tragédie u Jaroslavle vzala před devíti lety život tehdy dvaatřicetiletému Karlovi Rachůnkovi, který vyrostl v Baťově městě a z juniorky se vydal za štěstím za oceán. V Ottawě se brzy prosadil do NHL, zároveň si zamiloval i Rusko. Byl oporou Dynama Moskva i Lokomotivu Jaroslavl. Antonín Stavjaňa byl osobností zejména osmdesátých let, dvojnásobným mistrem světa a dlouholetým reprezentantem. Pro mnoho mladších zadáků byl vzorem.
Třetí obrana
Luděk Čajka Miroslav Blaťák
Jak prohlásil po historickém titulu v roce 2004 kouč Ernest Bokroš: „Larryho (Martina Hamrlíka) ruce a Blátovy (Blaťákovy) nohy, to je nejlepší obránce na světě. Miroslav Blaťák bruslil ladně a rychle. Na svém kontě má extraligový i ruský titul, plus zlato z MS. Reprezentant Luděk Čajka měl nakročeno do NHL, byl před podpisem smlouvy s NY Rangers. Jenže na začátku roku 1990 utrpěl na vrcholu formy v utkání na ledě Košic smrtelný úraz a 14. února v nemocnici vážným zraněním podlehl. Bylo mu šestadvacet let.
Nedostalo se na zlínské legendy Miloslava Sedláka, Miroslava Kořeného, Zdeňka Veneru, Zdeňka Albrechta či Miroslava Michalovského. Ani na vsetínského rodáka Radima Tesaříka.
První útok
Miroslav Okál Petr Čajánek Rostislav Vlach
Koho nacpat do první lajny? Srdcař Miroslav Okál v roce 2004 jako první převzal pohár pro mistra, nastřílel plno branek a ještě víc rozdal ran. V jiném klubu nikdy nehrál. Je symbolem věrnosti žluto-modrým barvám. Petr Čajánek mu dlouho dělal centra, spoluhráče dělal lepšími a na konci kariéry dotlačil mateřský klub ke druhému zlatu. Velký šéf a miláček fanoušků. Oba si stihli zahrát s nezaměnitelným kreativním centrem Rostislavem Vlachem, idolem osmdesátých a devadesátých let, který si svou velkolepou kariéru úspěšně natáhl až do dalšího tisíciletí.
Druhý útok
Pavel Janků Josef Štraub Roman Meluzín
Tento útok válel v polovině devadesátých let, v extralize byl jednu dobu naprosto dominantní. Finále ze sezony 1994/95 jde hlavně za ním. Celé trio se skvěle doplňovalo. Mozkem lajny byl buldok Štraub, centr se skvělou přihrávkou a vůdčími schopnostmi. Protihráčům dokázal pít krev, soubojů se fakt neštítil. „Brněnská“ křídla k němu náramně pasovala. Rychlonohý Janků si vystřílel trofej pro nejlepšího střelce soutěže, na levém křídle udivoval technikou a bruslením Meluzín. Oba zažili ve Zlíně své nejlepší sezony, zahráli si i na MS. Meluzín z nich má dvě zlata.
Třetí útok
Jaroslav Balaštík Petr Leška Jiří Vodák
Rozpojit Balaštíka s Leškou opravdu nelze, nedělalo by to dobrotu. Spolu byli nejsilnější, skvěle sehraní. Balaštík se stal s pomocí důvtipných Leškových nahrávek trojnásobným králem extraligových kanonýrů, dostal se až do NHL. Subtilní centr proslul mimo jiné otočkami za brankou, myšlenkou byl vždy o krok napřed. Vynechat Vodáka ve výběru by nebylo fér. Kdo chodil v tehdejším Gottwaldově na hokej před čtyřiceti, padesáti lety, ten ví… „Wasser“ byl oblíbenec davů, idol začínajících hokejistů. Výtečný bruslař, myslitel.
Čtvrtý útok
Michal Tomek Jaroslav Otevřel Luděk Pelc
Další dva elitní centři, kterých jste si na ledě hned všimli. Luděk Pelc byl svéráz, technik a ve své éře modla diváků. Jaroslav Otevřel ho později hodně připomínal. Povahou i stylem hry. Oba měli v rukách zlato, Otevřel to dotáhl do národního týmu, v dresu San Jose Sharks nakoukl i do NHL. Pak získal angažmá ve Finsku, kde utrpěl vážný úraz. Dodnes je na vozíčku, ve Zlíně-Loukách provozuje u svého domu koupaliště. Rychlík Michal Tomek sázel góly za Zlín i Vsetín, doma je však v Baťově městě. Těsně pod čarou zůstali Tomáš Kapusta, Ondřej Veselý, Zdeněk Čech či Radim Raděvič.
Chybí vám někde v ideální sestavě? Zapojte se do diskuze >>
