Je spousta klubů, které na titul čekají déle. Jenže předhazováno jim to není ani zdaleka tak často. „Sparta má jméno, má historii, má zvuk a říz. Je to s ní spojené,“ říká trenér Pražanů Josef Jandač. Ze svého pohledu popisuje fenomén spojení Sparty, tlaku a očekávání, který je navíc úzce spjatý i konkrétně s jeho osobou. I nyní povede do boje tým s nejvyšší ambicí. Podaří se mu utnout 14 let přešlapování před zlatou bránou?
Tak co, už to přijde? Ukončí konečně to dlouhé bolavé čekání? Teď už musí! Kdy jindy? A to „musí“ třikrát podtrženě! Takhle nějak vyznívají rok co rok očekávání mnohých novinářů, expertů, fanoušků Sparty, ale často i těch soupeřových. Jenže ono TO pořád ne a ne přijít. Od posledního zlatého večírku už uplynulo čtrnáct let. Do té doby železná Sparta za tu dobu poněkud zrezla.
Že je na pražský klub ze stran hokejové veřejnosti vyvíjen větší tlak než na ostatní, pociťuje i kouč Josef Jandač. „Je to tak, pořád to cítím. Není to jen nějaký přežitek z historie. Sparta je vždycky všude jako červený hadr na býka, každý se na nic chce vytáhnout. Musíme uspět doma, venku, všude. Takhle to bylo v minulosti a trvá to stále,“ má jasno.
Tlak vytváří vlastní očekávání, diváci, ale podle Jandače taky média. „Když se nedaří Spartě a zároveň třeba Třinci, který je další velký favorit, mnohem více se v novinách propírá Sparta. Tak to je,“ tvrdí. „Kdybychom třeba byli ve druhé polovině tabulky, dostávali bychom to ze všech stran hodně sežrat. Když tam bude Kometa, bude mít klid, protože si každý řekne, že umí útočit ze zadních pozic. My bychom si ale vyslechli svoje,“ krčí rameny.
Titul nikdo nepamatuje
Čím je čekání delší, tím tlak sílí. Nervozita příznivců roste. A tak je to správně. Kdyby si všichni zvykli, že je Sparta out a do okruhu favoritů ji ani nemusí počítat, bylo by to pro slavnou značku to nejhorší. Od jara 2007 už však uplynulo spoustu času. Tehdejší bodoví lídři Petr Ton s Jaroslavem Hlinkou dnes sedí v manažerských křeslech. V obraně válel dnes padesátiletý Jiří Vykoukal nebo František Ptáček. V brance byli Tomáš Duba s Dušanem Salfickým.
V současném týmu už z té doby není logicky nikdo. Dokonce už ani žádný z tehdejších mistrů nehraje na nejvyšší úrovni.
„Dlouhé čekání na titul je s tím tlakem spojené. Tohle přesně bylo spjaté i se mnou, jestli budu ve Spartě pokračovat dál. Nechtěl jsem, aby se to pořád spojovalo, jestli to já konečně prolomím, nebo ne. Dřív jsem si to připouštěl daleko víc než teď,“ říká Jandač.
„Pro mě je ale do závěru sezony ještě hrozně daleko, abych se o tom vůbec bavil.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
