Otci vděčí za španělské příjmení, matce za jméno. Čerstvě osmnáctiletý Jaromír Pérez se odvážně probíjí do extraligové liberecké sestavy. Nemá k ní daleko. Jednou by to chtělo dokázat i jeho dvojče. Diego. Po Maradonovi. „Ve Španělsku neuměli moje jméno vyslovit, v Česku se zase divili, co mám za příjmení,“ usmívá se mladý útočník.
Jaromírova maminka hltala španělštinu a kdysi se vydala do centra dění. Usídlila se v Barceloně, kde si našla manžela, společně vychovávali oba syny. A protože zbožňovala českou ikonu s číslem 68, o jednom jménu bylo jasno. Od čtyř let se mladý Jaromír oháněl hokejkou v katalánské metropoli pod vedením hokejových věrozvěstů Miquela Vily a Claye Huestise. V sedmi se přesunul do Liberce, kde byly podmínky k rozvoji přece jen lepší než v okolí Camp Nou.
Plán se daří. Deset dní před startem nejvyšší domácí soutěže si Pérez jr. hýčká naději na ostrý start. Věc má háček, akutní zánět v patě, který si přivezl z turnaje ve Švýcarsku. Ale nejde o nic, co by talentované křídlo mělo na dlouho vyřadit.
Filip Pešán na jeho konto čerstvě prohlásil, že se během pár měsíců změnil „z děcka v mladého muže“. Má pravdu? „Od mého začátku v áčku už se cítím trochu jinak, na ledě si víc věřím,“ dává kouči za pravdu. „I díky posilovně se cítím silnější. Snažím se adaptovat na mužský hokej, hrát ho co nejlíp. Vím, že musím pracovat dál a dál. Nesmím se uspokojit,“ je mu jasné.
Pérez chápe, že od nadřízených dostal obrovskou šanci, po níž marně touží desítky jiných. Zachytil se drápem, nic jistého však nemá. V přípravě si vede solidně, ukázal zajímavé momenty, skóroval. Ale hlavní sezona teprve přijde, s ní i jiné tlaky, intenzita soubojů a dosud nepoznaná únava.
Pérez si s postavou hubeňoura musí dávat majzla. Robocop z něj nebude hned. „Proti mně hrají vyšší a silnější chlapi, o to rychlejší musím být, abych využil své dovednosti,“ reaguje.
Přesně tak. Protihráči nebudou brát ohledy. Sám si stihl všimnout v nedávném duelu s Boleslaví. „Tam jsem schytal asi největší pecku, chvíli jsem se z ní dostával i na střídačce, kde mě ošetřovali,“ vybavuje si seznámení s realitou.
Shodou okolností Tygři vykopávají nový ročník příští pátek doma s Bruslaři, s největším rivalem. „Udělám všechno proto, aby rozhodnutí trenéra bylo dát mě do sestavy,“ ubezpečuje. Zároveň sám sobě dodává sebedůvěru. „Připomínám si, že už nejsem junior, že sem patřím a mám na to hrát svou hru i mezi chlapy.“ V kabině se mu dostává podpory. „Kluci mi v šatně i na ledě vysvětlují, co bych třeba mohl udělat jinak. Dospělý hokej je samozřejmě jiný než juniorský.“
Už teď se mu splnil velký sen. Nastoupil po boku Tomáše Filippiho . „Sleduju ho od chvíle, kdy jsem do Liberce přišel,“ usmívá se. „Snažím se od něj vzít, co jde. Sám mi předává všechny důležité znalosti, které v kariéře nasbíral,“ cení si.
Doma mu chybí moře, do rodné země se za příbuznými vrací aspoň na pár týdnů během léta. Taky na katalánské speciality, které miluje. Pod Ještědem teď pracuje na tom, aby se jednou přiblížil k výkonům Pavla Dacjuka, kterého jako malý kluk hltal. V posledních letech zaměřil pozornost na Trevora Zegrase a Eliase Pettersona. „Ale největší sen je zahrát si s mým bráchou, to by bylo neskutečné,“ myslí na Diega majitel 21 startů za českou sedmnáctku a osmnáctku. A chce na další.
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
