Řízná posila Litvínova: Tenhle zimák jsem vždycky úplně nesnášel
Povídalo se, že z mistrovského Třince míří do Karlových Varů. Ruka vězela v rukavici, jenže něco se změnilo, zvrtlo. Adam Polášek byl najednou v Litvínově. „Úplně nevím, co o tom můžu říkat. Něco takového se řešilo, ovšem nakonec to nedopadlo. A žádný hráč nechce čekat v létě bez smlouvy. Chce mít jistotu. Jsem rád, že se to povedlo dotáhnout tak rychle,“ líčil po tréninku s Vervou sošný 33letý obránce.
Po Vítkovicích, Spartě a Třinci je severočeský klub jeho čtvrtou domácí štací. „Upřímně, Litvínov a tenhle zimák jsem vždycky úplně nesnášel,“ smál se Polášek. „Ale to vám řekne asi většina hráčů z extraligy, protože tohle totiž není stadion, to je fakt zimák. Takže hrát tady je hrozně specifické, úplně se nedá naplánovat, jak to sedne. Jednou tak a jindy tak. Takže vůbec jsem nebyl fanoušek Litvínova. Ale musím říct, že nejvíc mě oslovilo, jak hráli minulou sezonu a co se tady buduje,“ přiznal.
Prošel kus světa. Reprezentoval na olympiádě a mistrovství světa, blíží se k 500 zápasů v extralize, působil za mořem, prošel evropskými soutěžemi. Má hromadu zkušeností a dobré fyzické parametry. Jeho poslání je jasné. Jako jeden z nejstarších hráčů mužstva může dodat obraně důraz a zároveň klid, být totemem i poradcem. Sám když se mu nabídl Litvínov, skočil šipku po hlavě.
„Hráč nechce jít úplně do týmu jako: ‚Hele, pojď, chceme něco poskládat, uvidíme, jak to dopadne.‘ Tady jsou parametry jasně dané, plán taky. Když jsme se v létě bavili, věděl jsem, co můžu týmu přinést a nabídnout, a že tohle místo tady je. Takže to byl další faktor, proč jsem se rozhodl,“ vysvětlil Polášek.
V minulém ročníku se podílel na třinecké jízdě za šestým titulem. Nasákl tamní vítěznou atmosférou. „I kdybych nechtěl, tam to nasaje úplně každý. Jsem za ten rok neuvěřitelně vděčný, protože co jsem se naučil, tohle se člověk nemusí naučit za celou kariéru. Když jsme se s Karlem Mlejnkem (kouč Litvínova) bavili předem, říkal jsem, že co mám v sobě z Třince, se budu snažit udržet co nejdéle a přenést to i na ostatní. Ať už jde o přístup v tréninku, pravidla nebo jak to fungovalo,“ uvedl.
Po loňském odchodu ze Sparty chytil v zajetých kolejích Ocelářů novou mízu. Po mistrovské sezoně byl Třinec pro Poláška taky variantou, ale rozhodl se jinak. „Sezonu, co jsem tam byl, mi opravdu vyšlo všechno, co mělo,“ připustil.
Jak ohledně farmy Frýdku, kam ho původně chtěli poslat, ale sám si nepustil do hlavy, že by to tak mělo dopadnout, tak pozice v prvním týmu. Byť mu nahrála i zranění jiných beků. „Nabídka byla, ale nechtěl jsem to tahat za vlasy. Teď mi to vyšlo, užil jsem si to, ale nepotřebuju pokoušet, jestli by se to podařilo další rok. Přišel jsem, viděl, odešel,“ zaculil se.
A taky zvítězil. „Jak se vyhrálo, po oslavách jsem klukům jen záviděl, že to zažili už tolikrát. Každé play off je specifické, ale sami ti kluci tvrdili, že tohle play off bylo úplně o něčem jiném. Byla to pohádka na hokej.“
Do Karlových Varů by to měl ještě dál než do Litvínova. Jenže po průvanu v kabině i kancelářích se situace změnila. „Na konci dubna jsme vyhráli titul, myslím, že bavit jsme se začali začátkem května. Všechno se seběhlo během týdne. V Karlových Varech se vyměnili jak trenéři, hráči, tak vedení. S jedněmi jsme jednali a pak zjistili, že už tam nepracují. Bylo to zdlouhavé. Řekli jsme, že ne,“ vracel se Polášek. Stěhování z Třince na druhý konec republiky není problém. „Za kariéru jsem se tolikrát přesunoval, že to beru jako další štaci a další domov,“ dodal.
