Vůjtek chválí zetě Petrovického, přednost ale dává Vítkovicím: Teď to na medaile není
Zatímco v minulé sezoně udrželi extraligu až v baráži, nyní si vedou nad očekávání dobře. Po jednatřiceti odehraných zápasech jsou olomoučtí hokejisté desátí se 46 získanými body. Výrazné hanácké zlepšení sleduje i Vladimír Vůjtek starší, jehož zetěm je současný kouč Mory Róbert Petrovický. „Když to nekoliduje s Vítkovicemi, dívám se na každý zápas. Přednost ale dávám Vítkovicím,“ usmívá se bývalý trenér české i slovenské reprezentace. Darujte roční iSport Premium za zvýhodněnou vánoční cenu >>>
V květnu to bylo už devět let, co Vladimír Vůjtek starší ukončil úspěšnou trenérskou kariéru. Naposledy vedl český národní tým na mistrovství světa v roce 2016, poté ještě pět let pomáhal coby konzultant Vítkovicím. Na jejich zápasy chodívá pořád. „Moc už ale nerozumím systémům, které se dneska hrají. Moje generace propagovala úplně jiný hokej. Neříkám, že je to na škodu, ale prostě se hraje jiným stylem,“ všímá si legendární kouč.
S přestávkami stál na lavičce Ostravanů hned třináct sezon, kromě toho trénoval ve Zlíně, Třinci, Jaroslavli, Kazani nebo Dynamu Moskva. Jeden z historicky nejúspěšnějších českých trenérů si ale největší přehled udržuje o Vítkovicích. „Tuto sezonu hodnotím po loňsku kladně, ale někdy je to jako na houpačce. Vítkovice vyhrají krásné zápasy s Třincem a Pardubicemi, ale pak vyjedou ven a dostanou 0:7. Přijdou čtyři porážky v řadě a pak znovu dva krásné zápasy. V Litvínově poslední třetina 4:0, doma s Brnem vítězství. Chce to trošku ustálit výkony,“ ví Vůjtek.
Bude to chtít také čas, aby se Vítkovice usadily nahoře?
„Samozřejmě. Oproti minulé sezoně se vyměnilo asi jedenáct nebo dvanáct hráčů a zároveň nepřišla zas tak známá jména. Pár jich bylo, asi čtyři. Ostatní kluci ale třeba tolik známí nebyli. Je potřeba je zabudovat a pracovat s nimi, protože pořád jsou mladí. Hvězdou se hráč nestává za půl roku. Z loňského boje o záchranu je teď střed tabulky, takže pokrok tam vidět určitě je, jen se v tom musí pokračovat. Teď to na medaile není, to by byl zázrak. Mužstvo ještě není tak vybudované, a to se skutečně nedá z měsíce na měsíc.“
Nicméně má současný vítkovický tým vůbec na to, aby za rok nebo za dva na medaile opravdu útočil? Nebude potřeba do kádru ještě víc říznout?






















