ČESKÝ HOKEJ | Synové slavných otců to nemívají lehké. Leckdo je může podezírat, že mají umetenou cestičku, zákonitě se nevyhnou neustálému srovnávání se svým rodičem. Ustát takový tlak nebývá pro mladíky zrovna jednoduché. Patnáctiletý Kristian Reichel, syn olympijského vítěze a trojnásobného mistra světa Roberta Reichla, se podle všeho ničím podobným nenechá rozhodit. Patří k nejproduktivnějším hráčům extraligy mladšího dorostu, se šesti góly je nejlepším střelcem Litvínova.
Stejně jako jeho slavný otec hraje ve středu útoku a na dresu nosí číslo 22. Mimochodem, to je na počest jeho otce v litvínovském áčku navždy vyřazeno a symbolicky visí na zimním stadionu Ivana Hlinky. „Když bude chtít, má všechno před sebou. Záleží jen na něm, jak s kariérou naloží,“ říká Reichel senior.
Svého potomka má pod pečlivým dohledem. Vždyť ho trénuje v klubu i reprezentační šestnáctce. „Má smysl pro kombinaci. Je to celoplošný hráč, hraje dopředu i dozadu, což jsem se naučil až později během kariéry. V tom má přede mnou náskok. Na celoplošný hokej musí být kondičně dobře připravený a snažím se, aby tomu tak bylo,“ upozorňuje otec Reichel.
Na nějaké úlevy může jeho syn zapomenout, spíše naopak. „Na všechny jsem přísný stejně. Kristian to má horší snad jedině v tom, že když přijdeme domů a něco se mi na tréninku nebo při zápase nelíbilo, hned mu to řeknu. Samozřejmě mívá jiný názor, ale musí se řídit zásadou, že trenér má vždycky pravdu,“ usměje se.
„Jinak v Litvínově s tréninkovou morálkou nemáme problém, kluci trénují hodně. Pokud chceme náš mládežnický hokej někam posunout, musíme jít tímto směrem. Syn si dobře uvědomuje, že na sobě musí neustále pracovat,“ dodává už s vážnou tváří.
Mohl by hrát výš, ale otec nechce
Reichel junior načíná druhou kompletní sezonu v mladším dorostu. V minulém ročníku nasbíral ve 34 zápasech 47 bodů za 25 gólů a 22 asistencí. „V klidu by už mohl hrát ve starším dorostu, ale nechci to,“ kroutí hlavou starší z Reichlů.
„Ostaršování hráčů u nás podle mě ubíjí talenty. Pokud si hráč ve vyšší kategorii nedovolí to, co v té, kam věkově patří, tak se v sedmnácti osmnácti letech vytratí. Proto se budu snažit, aby kluk co nejdéle hrál v mladším dorostu. Bude na ledě vidět, hodně si zahraje s pukem a dovolí si věci, které jsou pro něho přirozené,“ uzavírá Robert Reichel.
