Na rodné město může být možná jeho nejslavnější rodák právem hrdý. Legendární tenista Ivan Lendl je rád, jak Ostrava zvládla hokejový šampionát. „Ale čekal jsem to. Jsou tam vždycky skvělí fanoušci,“ tvrdí jedna z největších postav sportovní historie. V rozhovoru pro Sport se vášnivý hokejový fanoušek vrátil právě k vrcholné události.
Z každé jeho věty je cítit, jak má hokej rád. „Teď se kochám při sledování finále Stanley Cupu,“ říká 55letý někdejší tenista Ivan Lendl, osminásobný vítěz grandslamových turnajů, jenž v jednu chvíli vlastnil zámořský klub Hartford Whalers (dnešní Carolinu Hurricanes).
Nejen proto má tento ledový sport v oblibě. A byl to právě někdejší tenisový šampion, kdo v oficiálních spotech zval fanoušky na vrcholné hokejové klání. Pro Sport o něm promluvil po telefonu ze svého floridského sídla ve Vero Beach.
Komu ve finále fandíte? Tampě Bay, která rovněž sídlí na Floridě, nebo Chicagu?
„Musím říct, že přeju týmu Blackhawks. Hlavně kvůli tomu, že ho trénuje Joel Quenneville, můj dobrý kamarád, který hrával za náš Hartford. Hlavně si užívám ty skvělé hokeje. Už během sezony se na NHL pravidelně dívám.“
A jak jste prožíval šampionát, který se konal v Praze a v Ostravě?
„Sledoval jsem to na dálku, domů do Česka jsem se bohužel nedostal. Bylo moc fajn, že padl divácký rekord, a to si myslím, že kdyby byla hala v Ostravě o něco větší, mohlo těch lidí dorazit ještě o dost víc. Každopádně jsem moc rád, jak se to celkově organizačně povedlo.“
Jak hodnotíte čtvrté místo domácího týmu?
„Mrzí mě, že kluci nevyhráli, nebo aspoň že se jim nepovedlo získat ten bronz. A to, co se stalo, že dvakrát po sobě nedali v semifinále a v utkání o bronz ani gól, to považuju ve sportu za mimořádnou náhodu. Kdyby někdo řekl, že se to takovému mužstvu stane jeden rok, člověk si řekne, že možná jo… Ale dvakrát v řadě? To je opravdu hodně neobvyklé.“
Čím to podle vás bylo?
„To si netroufám takhle z dálky hodnotit.“
Měl jste možnost na Floridě sledovat nějaké zápasy v televizi?
„Viděl jsem všechna utkání Američanů a většinu Kanady. Z českých utkání bohužel jenom to s Kanadou, protože jiné nedávali. Vysílali všechna čtvrtfinále, až na to naše s Finy. Takže to mě mrzelo.“
A co jste říkal na semifinále s Kanadou, které jste viděl?
„Kluci začali fantasticky, prvních sedm minut bylo úžasných. Kdyby člověk nevěděl, že hrajeme zrovna proti tak silnému týmu, ani by to z toho nepoznal. Je škoda, že nám tam něco nespadlo, kluci mohli dát třeba sedm gólů. Kanaďané to ale udrželi a potom začali hrát.“
Překvapila vás jejich dominance na celém turnaji?
„Měli opravdu skvělé mužstvo, takové jsem u nich na šampionátech za hodně posledních let neviděl. A i když hokeji až tolik nerozumím, myslím si, že to měli i dobře poskládané. Věděli, koho potřebují na forčekink, koho do rohů, koho na dávání gólů. Také jim pomohlo, že měl zájem reprezentovat Sidney Crosby. Pokaždé, když vjeli do třetiny, to vypadalo, že z toho může být gól. Žádný soupeř si nemohl dát ani na chvilinku oddych.“
Jak na vás zapůsobili Američané?
„O nich se až tolik nemluvilo ani nepsalo, ale podle mě byli dlouho nedocenění. Hráli výborně nejenom proti nám, ale i předtím v semifinále proti Rusům. Moc nescházelo, aby do finále postoupili právě oni.“
Hodně vás potěšilo, jak se mistrovství povedlo vedle Prahy rovněž v Ostravě, vašem rodném městě?
„Samozřejmě že ano. Ale na druhé straně musím říct, že bych byl zklamaný, kdyby se to nepovedlo. Protože tam jsou fanoušci fantastičtí, to jsem dobře poznal už v mládí, kdy jsem chodil na Vítkovice nebo na Baník na Bazaly. Takže ano, mám velikou radost, že měli o hokej takový zájem a vytvořili tak skvělou atmosféru. Přesně tohle jsem od lidí v Ostravě čekal. Protože ať se tam uskuteční jakýkoliv sportovní podnik, třeba Davis Cup, Fed Cup nebo Zlatá tretra, pokaždé to má skvělou kulisu.“
Jak moc vás mrzelo, že jste u toho, jako velký hokejový fanoušek, nemohl být osobně?
„Bylo mi to opravdu hodně líto, že jsem se tam nedostal.“
Každopádně jste mohl být hrdý na to, odkud pocházíte.
„To pochopitelně ano. Nechci říct, že Ostrava je vyloženě sportovní město, ale je vidět, že tam lidé mají sport rádi. Bylo mi taky hodně líto Vládi Vůjtka (trenéra slovenské reprezentace), protože to jeho mužstvu moc nevyšlo, přál jsem mu, aby se dostali aspoň do čtvrtfinále.“
Vůjtek, někdejší vítkovický kapitán, je vaším dobrým známým, že?
„Samozřejmě, je to výborný trenér. Hodněkrát jsme se potkali. Když už mluvíme o sportu a Ostravě, mrzelo mě i to, že jsem se tam nedostal ani předtím v březnu na Davis Cup s Austrálií, s kterou přiletěl i Tony Roche, můj bývalý trenér a výborný kamarád. Potom v Praze bylo halové mistrovství Evropy v atletice, kterou mám taky moc rád. No a potom moje oblíbená Zlatá tretra zase u nás v Ostravě. Prostě škoda, že jsem u toho nemohl být.“
aký celkově vyvolal hokejový šampionát v zámoří ohlas?
„Během přenosů to bylo hodně ceněné. Každý si všiml té atmosféry i dobré organizace. Ale jinak to až tak sledované nebylo, přeci jenom Stanley Cup je tady víc.“
A co jste říkal na to, jak turnaj vyšel Jaromíru Jágrovi?
„Moc jsem mu to přál, hrál úžasně. Je vidět, jak hokej miluje. Neviděl jsem všechny zápasy, ale z toho, co jsem mohl číst nebo vidět na internetu, tak mi přišlo, že mu to skvěle sednulo. Kdyby Jarda věděl, že na to nemá, jistě by do toho nešel. Sportovec takového formátu přesně ví, co má udělat. On věděl, že na to má, navíc měl velkou chuť. A bylo to znát.“
Několikrát jste prohlásil, že je to váš oblíbený hráč. Takže jste měl radost i za něj?
„Je vždycky hodně inspirativní se na něj koukat. Škoda, že jsem u toho nemohl být přímo… Byl jsem rád, že mu to tak šlo a že za to byl i oceněný od fanoušků. Ale bylo by lepší, kdyby k tomu přišla i nějaká medaile. Kdyby to jemu až tolik nevyšlo, ale kluci by brali zlato, bylo by to veselejší. Nechci za něj mluvit, ale předpokládám, že také on by to za to vyměnil. Když vyhraje mužstvo, už není tak důležité, jak hraje jednotlivec.“
