Sparťanská defenziva dostala impuls z NHL. Když byl někdejší hokejový obránce a nyní ředitel pro rozvoj hráčů Detroitu Jiří Fischer požádán trenéry Sparty, aby přispěl svými poznatky ze zámoří do defenzivy, tak ani na moment neváhal a na jednom letním tréninku Pražanů zapřáhl beky pod svým dohledem. "Bylo to velice příjemné. Za rok jsem zvědavý, jestli bude zpětná vazba," řekl sedmatřicetiletý skaut českého národního týmu.
Hledat talenty pro Detroit a sledovat hokejové dění v rámci reprezentace je pro Jiřího Fischera pořádná fuška. Mistr světa z Vídně 2005 jí však zvládá s vervou a vedle svých povinností u Red Wings dokázal zmapovat hru Jižní Koreje, soupeře Česka na olympiádě v Pchjongčchangu a vedl trénink obránců Sparty Praha, kterým vštěpoval metody z NHL.
Jak vlastně došlo k tomu, že jste se chopil tréninku sparťanských beků?
„Domluvili jsme se na tom s panem Kalousem , se kterým už rok a půl spolupracuji v národním týmu. Navíc se známe dlouhodobě. Už nějak na jaře mě poprosil, zda bych se v létě během přípravy stavil, podíval se na obránce, trochu pomohl s tréninkem, řekl svůj názor a třeba přidal něco nového.“
A jaké bylo trénování obránců na Spartě?
„Bylo to velice příjemné. Pár kluků už znám z Detroitu a reprezentace. Ríša Nedomlel byl u Red Wings dlouho pod smlouvou, Tomáš Dvořák se nyní zúčastnil kempu a z nároďáku vím o Pavelkovi a Petru Zámorském . Během víc jak hodinového tréninku jsme prošli řadu cvičení, ve kterých jsme se soustředili hlavně na pohyb. V dnešní době je velice důležité dbát na bruslení obránců, neztrácet jeho rychlost dopředu a dozadu, zmenšování prostoru při bránění útočníků a také hodně rozehrávky pod tlakem.“
Director of Player Development for the @DetroitRedWings and former player JIRI #FISCHER held #hcsparta defensemen practice. @narodnitym pic.twitter.com/SAbPePTRXh
— HC Sparta Praha (@HCSpartaPraha) 1. srpna 2017
Na co jste se především zaměřil?
„Snažil jsem se zaměřit na individuální činnosti. Nemám rád, když někdo řekne, abych prostě přišel a udělal trénink bez jakéhokoli téma. Pan Kalous mi ho jasně dal a věděl jsem, na čem mám pracovat. Podle toho si pak uspořádám cvičení. Individuální dovednosti musí být na tréninku v rámci možností na denním pořádku a musí o ní být velká péče. Není to vždycky úplně jednoduché, ale třeba v týdnu je dobré si dát trénink pro beky před tím hlavním, kdy jdou na led všichni a prostor na individuality moc není. Na to jsem chtěl právě zacílit. Věřím, že když budou trenéři Sparty dávat prostor na individuální dovednosti pro obránce, tak to určitě přinese své klady. Oni to doteď brali jako něco navíc, tak jsem chtěl klukům pomoct. Mám s nimi dobré vztahy. Přeci jen s Jardou Nedvědem (trenér Sparty - pozn. red.) se znám hodně dlouho. Když jsem začínal pracovat ve vývoji hráčů v Detroitu, tak on ještě hrál sezonu v Berouně.“ (usmívá se)
Věříte, že si Jaroslav Nedvěd něco odnesl z vašeho trenérského příspěvku?
„To se zeptejte Jardy. (směje se) Každý trenér má rád nový impuls. Já se taky rád přiučím tomu, jak trenéři na Spartě nebo v Detroitu pracují s útočníky. Když pak to něco, co jsem odkoukal, někomu poradím, tak jsem zvědavý, jaká bude zpětná vazba. Takže za rok se na Spartu rád vrátím.“
S tréninkem obránců jste stihl i přípravný zápas Sparty proti Jižní Koreji, která je mimochodem soupeřem českého národního týmu na olympiádě v Pchjongčchangu. Byl to pro vás jako reprezentačního skauta záměr?
„Vlastně ano. Jinak v tom však hrálo roli i to, že přes léto bydlím v Berouně, což je kousek od Prahy. Stejně jsem měl naplánované, že do Tipsport Areny dorazím, tak jsem toho využil i na zápas. Shodou okolností je hlavní kouč Korey Jim Paek a ten léta působil jako asistent trenéra v Grand Rapids na farmě Detroitu. Deset let jsem s ním spolupracoval. Navíc je bývalý obránce NHL a zná hodně prvků, které může praktikovat v korejské reprezentaci.“
A co jste při zápase, který Korea vyhrála nad Spartou 2:1 v prodloužení, zjistil o mužstvu z Asie?
„Mají ohromnou pracovitost a přímočarost. Útočníci se nesnaží vytvářet ofenzivu za každou cenu nějakou kreativitou. Snaží se hrát jednoduše, hází si puky za obránce a dobruslí je. Zbytečně neriskují. Dobře jsem postřehl, jak v utkání korejský útočník hodil kotouč za Petra Zámorského a vteřinu od doby, co už hráč nemá puk, se ho bek nesmí ani dotknout. Nakonec z toho bylo nedovolené bránění. Cesta na olympiádu je ještě dlouhá, ale myslím si, že to budou mít v Pchjongčchangu založené na jednoduchosti, pracovitosti, obětavosti a budou se snažit překvapovat z brejků. Podobná akce jim přinesla výhru nad Spartou. Drželi vazbu na své modré a pak najednou vydloubli puk a byl z toho brejk. Na tohle budou hrát stoprocentně. Nechají na ledě všechno. Jižní Korejci jsou velice zodpovědný národ s úžasnou kulturou. Osobně jsem ji poznal, když jsme v Soulu dělali kemp.“
V týmu je i řada Kanaďanů a Američanů s korejským pasem. Třeba brankář Matt Dalton. Myslíte, že na nich Korea staví?
„Záleží na tom, jak si sednou. Samozřejmě základem je pořádná práce gólmana, ale tito znaturalizovaní Kanaďané a Američané jsou pěkně statní. Na nich je hlavně prostor před bránou a zametání kotoučů. Věřím, že Korejcům se bude dařit v případě, že je podrží gólman s tím, že budou zodpovědně bránit a urputně pracovat po celém ledě. Bruslařsky a dynamicky jsou na tom výborně."
Léto máte jistě pořádně hokejově nabité. Kam se ještě podíváte?
„Zamířím do Hradce Králové na Mountfield Cup, hned potom do Soči na turnaj KHL, kde se představí i kanadská reprezentace. Poté pojedu na turnaj Ga-Pa, kde znovu uvidím Spartu a k ní ještě Bern. Léto zakončím na Ivan Hlinka Memorial Cup a poté už se začnou nastřádávat zápasy.“
Neboť olympijská sezona je již za dveřmi…
„Přesně tak. V podstatě už začala. Je velkou výhodou být zrovna v Evropě, kde hokejový ročník začíná o měsíc a půl dřív než v zámoří. KHL třeba začíná skoro dva měsíce před tím než startují kempy v NHL. Pro mě je naprosto ideální strávit léto v Evropě. Mám možnost se podívat na co nejvíc zápasů a vidět velký počet hráčů. Z toho si pak udělám porovnání pro skautské meetingy v Detroitu.“
Jak se vůbec dá stíhat práce pro Detroit a národní tým najednou?
„Dá se to zvládnout. Mojí náplní práce v Detroitu je momentálně hledat volné hráče po celém světě. To znamená, že navštívím spoustu turnajů v Evropě. Na všech, kde nastoupí nároďák, budu. Do toho pak je ještě NHL a AHL. Velký potenciál mají i univerzitní soutěže. Zápasů je hodně. Minulou sezonu jsem jich viděl něco přes dvě stovky. Letos to bude podobné. V dnešní době jsou navíc k dispozici videa a tím pádem můžu vidět ještě víc hokeje.“
Znamená to tedy, že jste od Detroitu dostal zelenou na olympiádu?
„Jasně. Do Jižní Koreje rozhodně dorazím. Už se moc těším.“ (usmívá se)
