Jako obránci prožili skvělou kariéru, dnes patří k bossům českého hokeje. Bedřich Ščerban nastoupil v reprezentaci ke 232 zápasům a nejen v tom náleží mezi českými zadáky k nejlepším v historii. Josef Řezníček má 1035 startů v extralize a svého času mu patřil rekord. Mohli však vyskočit ještě výš a dál. Kdyby jim doba přála aspoň tak, jako ta současná. Zároveň se totiž potýkali s tím, že na hokejové zadáky nejsou dost urostlí.
Jeden malý obránce v týmu stačí, dva jsou moc. Při výšce něco kolem 170 centimetrů se museli vyrovnávat s handicapem. I proto si spolu nezahráli víc třeba v národním týmu. „Byl to marný boj. Béďa Ščerban do reprezentace přišel dřív a vždycky do ní měl o krok blíž. Já jsem to tak i bral,“ vypráví dnes 54letý šéf extraligy Josef Řezníček o jednateli jihlavské Dukly, který je členem výkonného výboru svazu.
Když na konci 80. let týdeník Gól psal o Řezníčkovi jako o novém Oldřichu Machačovi, ovšem ze západních Čech, měl už plzeňský talent za sebou vojnu v Jihlavě. Tam se jejich cesty proťaly na klubové úrovni poprvé a naposledy. Ščerban na rozdíl od něj neprošel juniorskými výběry. Ovšem vyrostl pod vedením Stanislava Neveselého, který měl na hráče nos a doporučil ho do reprezentace. Od podzimu 1986, kdy odletěl na Kanadský pohár, nechyběl Ščerban celých devět let na žádné akci ani velkém turnaji.
S Řezníčkem se potkali na nepovedeném šampionátu 1991 ve finském Turku. Tehdy už zase plzeňský bek nastupoval s trenčínským Stanislavem Medříkem, na pozici sedmého beka se střídali. Ščerban byl kapitánem týmu. „Hrál v Jihlavě, v armádním celku, měl podporu, což se mně trochu vyhýbalo. Později působil ve Švédsku, byl tam oporou, udělal mistra. Fakt je, že když už jsem se do nároďáku dostal, většinou jsem nejel, protože řekli, že dva malí beci tam zůstat nemůžou. Tehdy se nosili velcí obránci. Stabilně hrál například František Musil. Byla to jiná doba,“ říká Řezníček.
I Ščerban, přiznává, že se s výškovým nedostatkem musel vyrovnávat. Přitom léta patřil ke stálicím reprezentace, v roce 1991 získal Zlatou hokejku a působil ve špičkových evropských ligách. „Třikrát dokonce proběhlo jednání ohledně NHL, ale vždycky to zhaslo na tom, že sice dobrý, ale potřebují větší beky. Dneska by to třeba dopadlo jinak. Pepa se s tím určitě taky setkával. Šikovný byl, ale kvalita nestačila. Tehdy se říkalo, že když jsi malý, musíš být odolný,“ líčí Ščerban.
Už trenér Pavel Wohl ho společně s Neveselým přeroubovali z defenzivního obránce na ofenzivního. Při přesilovkách hrál na hrotu a motal se před brankou. Na mistrovství světa ve Stockholmu 1989 dal tři góly a připsal si šest bodů. V produktivitě se prosazoval i ve švédské lize. „Dokonce jsem byl první na seznamu těch, které posílali na nájezdy během zápasu, kdyby bylo potřeba,“ pokračuje. Ke třem titulům s Jihlavou přidal ve Švédsku další, jednou si s Brynäs Gävle ještě zahrál finále. Českým šampionem se stal v roce 1997 coby hráč Vsetína.
Řezníček strávil s přestávkami jedenáct sezon v Plzni. Čtyři roky působil v německém Weisswasseru. Odtud se začal vracet do Olomouce a na jaře 1994 s ní vyhrál extraligu. V domácí soutěži hrál ještě za Spartu, kariéru korunoval nejprve postupem do finále a pak druhým titulem ve službách Karlových Varů.
Na mistrovství světa měl blízko i v roce 1992, jenže se zranil. O tři sezony později za Luďka Bukače ho škrtli mezi posledními. „Absolvoval jsem celé soustředění, trvalo asi šest týdnů. Den nebo dva před odletem do Stockholmu mi to oznámil asistent Zdeněk Uher. Na parkovišti jsem ještě potkal trenéra Bukače. Tvářil se udiveně a ptal se: Ty odjíždíš? Odvětil jsem, že bohužel jo, protože mě vyhodili,“ vrací se.
Stejný šampionát byl zároveň posledním pro Ščerbana. Před zlatou Vídní 1996 se nevešel do sestavy. Tak trochu na vlastní přání. „Už jsem toho měl plné zuby. Dohoda zněla, že se zapojím do přípravy a pokud se nikdo nezraní, už nepojedu. Od roku 1986 jsem všechno objížděl, po sezoně měl týden, čtrnáct dní volno a už se zase začal připravovat. V létě jsem si zkracoval dovolenou, abych to dohnal. Zpětně mě to mrzí, že jsem nevydržel, ale měl jsem dost.“
Ke své nechtěné rivalitě se občas ještě vracejí. „Bavíme se o tom ve srandě. Když hrajeme za staré pány, dávají nás k sobě. Trenéři konečně pochopili, že k sobě stejné somatotypy patří, dokážou dávat podle toho hráče dohromady jako ve Švédsku,“ usmívá se Ščerban.
Všechno odvál čas, vzpomínky však ožívají při sledování televizního Archivu Z. „Něco úžasného. Dokonce jsem se zájmem sledoval, jak se týmy měnily. Dva roky se na střídačce Vsetína objevoval masér Pavel Křížek, najednou byl ve Spartě. Libor Zábranský ve Vsetíně, pak ve Spartě, potom v Pardubicích. Už finále z roku 1986 bylo hodně emocionální. Košice, to byl rachot. Bylo mi dvacet, pak Olomouc, kam jsem přišel na play off s Jirkou Dopitou. Naskočil jsem do třetího čtvrtfinále proti Českým Budějovicím, které skončily druhé v tabulce. Olomouc šla ze sedmého místa, vyřadili jsme je, pak první Kladno. Tyhle zápasy jsem si při sledování užíval taky, skončilo to titulem. V osmadvaceti jsem už měl něco za sebou, byl v nejlepším hokejovém věku. Vlastně potom ve Varech taky,“ říká Řezníček.
Ščerban sledoval společné finále Jihlavy proti Košicím rovněž. Dukla prohrála rozhodující pátý zápas po nájezdech. „Manželka si přála to vidět, já nechtěl, ale díval jsem se s ní. I po těch čtyřiatřiceti letech to ve mně žije. A štve mě, že jsme nevyhráli. Byli jsme strašně blízko. Dolana už se těsně před koncem radoval, ale trefil horní tyč. Pak dal tyč Petr Vlk v nájezdech, puk se nějak divně vykutálel ven. Oni se při rozstřelu radovali dokonce dvakrát, napřed ale udělali chybu při počítání nájezdů. Funkcionáři už stavěli stolek a chystali se předat pohár, jenže Gusta Žák se ozval a pak ještě k tomu stav srovnal. Tím víc je smutné, že se nám to nepovedlo,“ uzavírá Ščerban.
| BEDŘICH ŠČERBAN | JOSEF ŘEZNÍČEK |
| - 4x ligový titul (1984-85, 1991, 1997) - 1x švédský titul (1993) - 1x bronz ZOH (1992) - 5x bronz MS (1987, 1989-90, 1992-93) - 1x Zlatá hokejka (1991) |
- 2x ligový titul (1994, 2009) - 2x extraligové stříbro (1986, 2008) - 2x extraligový bronz (2000, 2004) - 1x MS (1991) - 1x MS 20 (1986) |
