Bitvy, v nichž nešlo jen o hokej: Pomsta okupantům či Zázrak na ledě
V dobách, kdy se politická situace vyostřovala, se z hokeje dokázal stát mocný zásah do dějin. Historie "krátkého" dvacátého století pamatuje řadu momentů, ve kterých hra na ledě dokázala povzbudit celé národy i v temných časech. Vedle Série století mezi Kanadou a Sovětským svazem v roce 1972 (VÍCE čtětě ZDE ») připravil iSport.cz připomínku hokejových zápasů, které se nesmazatelně zapsaly do dějin.
Vítězstvím proti hajlování
Rok 1938, Praha. Na zaplněné Štvanici vrcholilo 12. mistrovství světa v hokeji. Československý tým vedený kanadským trenérem Mikem Bucknou v semifinále podlehl Velké Británii po velké bitvě 0:1 a chystal se na duel o bronz. V něm parta postavená okolo brankáře Bohumila Modrého vyzvala Německo, které o měsíc později anektuje Rakousko, na podzim získá pohraniční oblasti Československa a později bude mít pod kontrolou i jeho zbytek. Adolf Hitler, vůdce nacistické říše, jen několik dní před utkáním ve svých projevech útočil na československou vládu a na prezidenta Edvarda Beneše. Zápas měl tak od začátku velice vyhrocenou atmosféru. Ještě ji umocnili němečtí hokejisté, kteří při nástupu hajlovali. Domácí se však vybičovali k velkému výkonu a soupeře porazili 3:0. Z pražského šampionátu tak získali medaili a do národní sbírky přidali celkově třetí bronz.
Odplata za srpnovou okupaci
Nejpolitičtější zápasy v historii Československa. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 zůstal hokej jedním z mála prostředků, jak se dostat Sovětům na kobylku. Březnové mistrovství světa ve Švédsku 1969, které se původně mělo konat v Praze, skýtalo první příležitost. „Pochopitelně jsme byli nervózní. Všichni k nám vzhlíželi. S puškami se na Rusáky nemohlo, takže všichni sledovali, jak dopadneme na mistrovství,“ řekl v dokumentu Milujeme hokej obránce Jan Suchý. „Byli jsme odhodlání nechat na ledě všechno,“ dodal útočník Jan Havel. Československo oba zápasy, které sledovala celá země, vyhrálo. Výsledky 2:0 a 4:3 se staly symbolem odporu k okupantům. Po druhém vítězství spontánně vyšly do ulic tisíce lidí a protestovali proti utužování komunistické moci. Národní tým nakonec skončil na turnaji třetí, ovšem doma je lidé vítali, jako kdyby se vrátili se zlatou medailí na krku.
Zázrak na ledě
Jeden z největších šoků v historii hokeje. Zatímco v roce 1980 studená válka znovu nabírala na síle, v americkém Lake Placid se konaly zimní olympijské hry. Tehdy ještě nestartovali na hrách pod pěti kruhy hokejoví profesionálové, a tak americký výběr tvořili studenti z univerzit. Pod vedením trenéra Herba Brookse se několik měsíců připravovali, aby z turnaje přivezli slušný výsledek. Povedlo se jim mnohem víc. Jejich senzační výhra 4:3 nad Sovětským svazem, vítězem předchozích čtyř olympiád, nasměrovala tým ke zlatým medailím. Výkřik komentátora Ala Michealse v posledních sekundách zápasu „Věříte na zázraky? Ano!“ v Americe zlidověl a dnes utkání nikdo neřekne jinak než Zázrak na ledě. Nutno dodat, že trefnější označení ani vymyslet nešlo.
Kanada na kolenou
Kanada byla i přes výhru v Sérii století nucena uznat, že evropský hokej nezaostává za zámořským, a otevřela se dalším turnajům. Tak vznikl Kanadský pohár, který měl premiéru v roce 1976. Už se nejednalo o sérii mezi dvěma velmocemi, ale o turnaj pro šest hokejových zemí. Kanadu, SSSR, USA, Československo, Švédsko a Finsko. O pět let později se turnaj konal podruhé a Sovětský svaz konečně uhasil žízeň po kanadském skalpu. Přestože se změnily garnitury, silné napětí zůstalo. „Jediná možnost je vítězství. V téhle zemi by porážku nikdo netoleroval,“ pronesl kanadský kouč Scotty Bowman. Jenže zápas nepřinesl Kanadě porážku, ale rovnou největší ostudu v historii. Sověti dali Kanadě tvrdý direkt, když zvítězili 8:1! Vrcholem potupy kolébky hokeje pak bylo rozhodnutí kanadských funkcionáři, kteří zamezili Sovětům odvézt si domů vítěznou trofej. Ostuda se vším všudy.
