Úplně vrstevníci nebyli, dělí je od sebe něo přes šest let a jsou každý z trochu jiného vrhu. Hokejově i lidsky. Ale v Pardubicích spolu hodně zažili, třeba titul v roce 1989 nebo extraligové finále před osmnácti lety. „Pardubák, zarputilý hokejista, který když byl na ledě, nechal tam duši,“ vzpomíná Otakar Janecký na zesnulého Ladislava Lubinu.
S Lubinou jste se potkal v týmu, když byl ještě mladý hráč, a pak na sklpnku vaší kariéry, kdy jste se vrátil z Finska. Jaký zůstane ve vašich vzpomínkách?
„Na Láďu budeme všichni vzpomínat. Především odešel Pardubák, zarputilý hokejista, který když byl na ledě, nechal tam duši. On někdy působil trochu neřízeně, ale to k tomu patří, když je někdo takový. jako byl on. Proto si myslím, že ho fanoušci měli rádi.“
Patřil k lídrům kabiny? Jak působil v mužstvu?
„Láďa byl svůj. Když třeba mladí neposlouchali, tak je srovnal. Šel si jasně svou cestou. Ne, že bychom nebyli kamarádi, hráli jsme v jednom týmu. Láďa nastupoval v jiné lajně, my starší jsme měli svoji, mladí taky. Mezi jednotlivými útoky pořád vládla rivalita, což bylo pro mančaft dobré. Třeba když jsme vyhráli titul. Někdo zůstal na ledě o pět vteřin déle a pak jsme si to vyčítali. Pro výsledek celého týmu to ale bylo správné a v pořádku.“
Jste každý trochu jiná gerenerace. Jak to mezi vámi fungovalo?
„Na ledě ani v kabině mezi námi nebyl problém. Respektovali jsme se. Každý jsme měli něco svého. Já nemohl být Láďa Lubina a on zase nemohl být Ota Janecký. Neměl jsem v sobě to, co on, že byl schopnej zabít každého, kdo mu chtěl vzít puk. Já byl zase takový vytlemený kašpárek, co na ledě předvádí zase něco jiného.“
Lubina byl taky velký srandista…
„Mimo led. Na něm – úplně jiný člověk. Zažil jsem s ním spoustu příhod, ale ty bych ven neventiloval. Navíc v takhle blbý den. Přiznám se, že mě to zasáhlo. Člověk věděl, s čím se Láďa potýkal, ale když to přijde, je to úplně jiné. Musím říct, že jsem z toho od rána špatný. Přeci jen to byl mladej člověk, padesát čtyři let. Když odcházejí takhle mladí lidé, je to špatné. Celkově pro život, pro hokej, pro Pardubice.“
