Velké úspěchy, plácání po ramenou. A s tím spojené velké výdělky v mladém věku, kdy často v rychlém sledu následuje blbá půjčka, hloupá investice nebo rovnou podvod. Jde o častý vzorec v životech profi sportovců, pokud jde o peníze. Většině lze předejít. Jak? Zlepšením finanční gramotnosti. „Kluci se u nás musí o své finance starat sami. A nestarají se dobře nebo vůbec,“ říká v podcastu Blueline z dílny iSport.cz bývalý hokejový útočník, kouč a manažer Martin Hosták, jenž nyní působí v roli finančního poradce pro sportovce.
Dokázal se prosadit až do NHL, nejúspěšnější část kariéry strávil ve Švédsku. Poznal kromě odlišných životních stylů i rozdílný přístup klubů k financím hráčů. „Extrémně se to liší. V NHL za vás klub nic neřeší. Naopak ve Švédsku se často starali o to, jak finančně fungujeme,“ popisuje v rozhovoru pro Blueline Martin Hosták.
Začněme jedním výrokem. Obránce Třince Marian Adámek řekl, že pro něj je finanční gramotnost základem pro to, aby člověk nespadl do hlubších potíží. Souhlasíte?
„Má naprostou pravdu. Hokejisté mají silnou disciplínu, co se týče sportu. Co se týče volna, tak tam už jde disciplína trochu stranou. A pokud jde o finance, tak tam je disciplína katastrofální. Znám případy hráčů, kteří neplatí sociální a zdravotní poplatky. Tady se pak vůbec nebavíme o investicích, ale o úplně základních věcech. Ano, jsou to výjimky. Ale jsou případy hráčů, kteří si prošli peklem. A někteří už, bohužel, v něm, nebo v nebi, jsou.“
Mám to spojené s tragickým osudem Marka Trončinského, nebo s aktuálním, byť ne až takto drastickým příběhem Romana Čechmánka. V obou případech spirálu rozjelo právě špatné nakládání s financemi. Zarazilo mě proto, že i dnes ne všechny extraligové kluby řeší finanční gramotnost hráčů.
„To je sice pravda, často však narážím na samotné kluky. Kluby mají svých starostí dost a z jejich pohledu jde, pokud se bavíme o finanční gramotnosti, o naprostou nadstavbu. V zásadě řečeno, co je jim do toho, jak budou kluci vypadat po kariéře. Teď je tu na dva roky a pak stejně odejde. Není to tak, že by hráč hrál v klubu patnáct let a tak si ho tam piplali. To už je pak i ten vzájemný vztah jiný. Ono, řada klubů by třeba i podobné finanční kurzy dělala, ale prostě narazí na to, že kluci řeknou: Hele, asi to ani není třeba. Tak ne, no. Není to školka.“
Třeba Chris Pronger, bývalý obránce v NHL, tvrdí, že po kariéře má potíže s financemi přes 50 procent sportovců. Je to podobné u nás?
„Ano, s tímhle odhadem plně souhlasím a dovolím si tvrdit, že to číslo bude ještě o něco větší. Už jen proto, že pokud mají kluci v NHL dobrou agenturu, tak se jim stará i o finance. A u nás tohle nijak zvlášť nefunguje a kluci se musí o své finance starat sami. A nestarají se dobře, nebo se nestarají vůbec.“
Přímo představitelé klubu?Sám jste jako hráč prošel Švédsko, zámoří a Česko. Byly mezi státy značné rozdíly, jak přistupovaly k financím svých svěřenců?
„Extrémně se to liší. Nebudu a nemůžu porovnávat současnost. I když vím, jak se kluby starají o finanční záležitosti hráčů, protože jsem tři roky působil ve Zlíně. Ale nemůžu generalizovat. Tak tedy, v NHL za vás klub nic neřeší. Dostanete smlouvu, máte agenta a ten by vám měl pomoct. A vy se starejte, abyste byl profík. Ano, klub pomůže, mají obrovské štáby, ale spíše jde o sociální rovinu. Jsou tam charity, často se zapojují manželky. Naopak ve Švédsku se často starali o to, jakým způsobem finančně fungujeme.“
Přímo představitelé klubu?
„Ano. Ve Švédsku jsou takové, řekněme nepříjemné daňové zákony. Takže i v rámci posunu daní směrem k důchodu a k pozdějšímu věku si hráč mohl platby rozložit a dostal od klubu doporučeného makléře, který se o něj staral. Byl jsem ve třech klubech a ve všech to fungovalo velice dobře. Člověk si pak udělá důvěrnou vazbu na bázi klient a makléř. To je nesmírně důležité. Protože pokud hráči vloží důvěru do někoho, kdo je pak podvede, nebo třeba peníze ztratí, protože ne každá investice vyjde, tak je následně těžké důvěru obnovovat. Proto je důležité ta rizika otevřeně říct předem. A tohle měli ve Švédsku opravdu zmáknuté.“
A v Česku?
„Trochu se to zlepšuje, kluby jeví zájem o finanční edukaci hráčů. I já jsem na pár klubech měl svou přednášku. Ale nejde zdaleka o všechny. Co je však hlavní problém, jak už jsem zmínil, to je malý zájem hráčů. Ne a priori odpor, ale neochota sahat na svůj volný čas.“
Hráči tedy spíš vnímají správu peněz jako problém, kterým se nechtějí zabývat?
„To je jeden problém. Nechtějí se tím rozptylovat, chtějí se jen soustředit na hokej. Já si to pamatuji, když jsem byl ve Švédsku a na konci sezony neměl agenta a měl jsem si jít sám vyjednávat novou smlouvu. To je nepříjemná pozice. V hlavě to šrotuje. Teď jsme prohráli, manažer je naštvaný, tak tam nepůjdu. Dnes jsme sice vyhráli, ale já jsem hrál tak nějak nijak, tak tam taky nepůjdu. Spousta hráčů má podle mého v hlavě, že se prostě potřebují koncentrovat jen na trénink a na regeneraci. A druhá věc je obyčejná lenost. Jsou zvyklí, že ráno odtrénují, odpoledne mají volno, jdou si sednout, pokecat, chtějí mít nohy nahoře. Ve volném čase koukají na hokej. (směje se) Mladší hrají Playstation, starší jsou doma s rodinou. Mají pocit, že kdyby tady měli někde půlhodinu věnovat, že jim bude chybět. Kdyby jen věděli, jak moc jim tahle půlhodina v celém budoucím životě pomůže.“
Od kterého věku je podle vás vhodné bavit se o finanční edukaci hokejistů?
„Tak od juniorů, kteří by měli podepsat první kontrakty. Tehdy to začne mít efekt. Osvěta je zde taková prevence, aby si mladí hráči uvědomili, že je třeba tohle téma řešit. Čím je totiž hráč starší, víc si to uvědomuje. Třicetiletí už to řešit začínají. Ale mladí si říkají: Co se mi může stát? Plat mám dobrý, tak si pořídím tohle a tamto. A myslet na to, co budou dělat, až skončí? Často vnímají, že tenhle je v televizi a tenhle je trenér, tak to já budu přece taky. Samozřejmě, někteří ano, mají štěstí, že si místo získají a odpracují. Protože kariéra po kariéře je práce, tu vám nikdo nedá gratis. Spousta hráčů je u dětí a mládeže, což je skvělé. Ale znám mnoho kluků, kteří po nocích jezdí s taxíky, nebo sedí na vrátnicích. Tak to bohužel je.“
Blueline: další probíraná témata podcastu s Martinem Hostákem |
|
Přístup k investicím „Vždy jsem byl a pořád jsem velmi konzervativní investor. Od roku 1990, kdy jsem byl v Americe a následně ve Švédsku, tak byl cíl nepřijít o peníze, které jsem si pracně oddřel.“ V rozhovoru padla řeč i na investorský styl, který Martin Hosták preferuje a který ze svého pohledu doporučuje. Forma zaměstnání hokejistů v Česku „Nemyslím, že je to až tak dané tím stylem, jakým jsou u nás hokejisté v klubech uvázaní. Je to spíše dané prostředím.“ Velkým tématem byl odlišný přístup v rámci hokejového prostředí k problému, jak by měli hráči se svými financemi nakládat. Role svazu „Stejně jako na svazu nebudou Milanu Gulašovi říkat, jak by měl střílet, tak mu také nebudou říkat, co má dělat se svými penězi.“ I o roli národního hokejového svazu ve snaze finančně edukovat hráče a předejít tak budoucím potížím se vedla debata. Podvody na sportovce „Teď byl případ, kdy se přišlo o spoustu peněz, když se podvodníci zaštítili jménem hráče z NHL. Tam je pak třeba se pobavit s někým, jaké jsou kontrolní mechanismy té investice.“ Snahy podvodníčků a představení výnosné investice profesionálním sportovcům, to není nic neobvyklého. Děje se to neustále v rámci celé společnosti. Nicméně sportovci jsou k těmto praktikám náchylnější, díky spojení velkých výdělků v mladém věku. |
