Patřil mezi nejlepší střelce Kladna a zároveň je bavič, vypravěč a mistr slova, se kterým byla vždycky sranda. Lubomír Rys (78) strávil po boku Jaromíra Jágra v Severní Americe patnáct let. Doprovázel ho jako neodmyslitelný pobočník, staral se o jeho zábavu i byznys. „Čužák“ zná dobře celou rodinu, včetně jeho otce. „Měl rád hokej a taky zemědělství. Musel jsem si vždycky nachystat otázky, abych byl zběhlý a nadaný,“ zmínil se při rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz. Tentokrát však mluvil se smutkem v hlase, Jaromír starší ve dvaaosmdesáti letech zemřel.
Jaromír Jágr starší vychoval jednoho z nejlepších hokejistů historie, svého času zachránil jako šéf kladenský klub od krachu. Vy jste měl dost blízko k celé rodině, viďte?
„Mladý Jaromír je můj velký kamarád a přítel. Rodinu jsem znal taky. Když měla osmého Anička (maminka Jaromíra Jágra) narozeniny, byl jsem tam, jako každoročně. Informovala mě, že s tátou to není dobrý, takže jsem žil v takových nejistotách a obavách. Povídám: ‚Andulko, tak ho pohlaďte za mě a pozdravujte. Ta smutná zpráva mě zastihla ráno v 8 hodin. Když jsem to slyšel, nebylo mi dobře, protože s Jágrovou rodinou jsem spjatý. Je mi smutno, protože tady zanechal stopu, s Andulkou vychoval krásnýho kluka, hokejistu par excellence. A ještě Jitku, abych nezapomněl.“
Jaromíra mladšího jste doprovázel léta. Jak jste poznal jeho otce?
„Prožil jsem s ním taky pár okamžiků. Nebyly to dlouhé návštěvy, ale vždycky, když jsem s ním mluvil, musel jsem být připravený, protože on měl vztah nejenom k hokeji, ale taky k zemědělství. Takže jsem si pokaždé nachystal takové otázky, abych byl zemědělsky zběhlý a nadaný. Jaká pšenice a ječmen a podobně, protože oni měli hospodářství. Jo, a rád jezdil traktorem: ‚Sedm tisíc obsah, to je, Čužáku, něco jako mercedes. Tyhle věci jsem s ním taky probíral. Je mi smutno, protože odchází. Každý musíme odejít, že jo. Ale vždycky jsou to nečekané zprávy a události.“
Odmala Jaromíra trénoval, svařil mu první branku, na kterou střílel, koupil mu první lité brusle. Byl pro jeho růst hodně důležitý, že?
„Nasadil mu tréninkové metody, které byly svým způsobem zvláštní, ale na Jardově růstu se podílel hodně. Jarda dělal kliky, trénoval nohy a tak dál. Táta ho ještě ponoukal: ‚Taková bačkora jako ty neudělá tisíc dřepů.‘ Byl vzdělaný v tom, že mu uměl přesně rozvrhnout tréninkový plán. Já kdybych měl takhle trénovat, tak bych skončil. Jenže Jardovi to prospívalo. Měl strašně silné nohy. Třeba ve Washingtonu v noci před zápasem mě v jednu hodinu ráno probudil a říkal: ‚Čužáku, vyndej kolo.‘ Dvacet minut šlapal a měl takovou zátěž, že jsem to já neušlápnul ani dvěma nohama. Jiný hráč by byl vyřízený, kdyby to absolvoval a druhý den hráli. Ale Jardovi to pomáhalo. Tu sílu do nohou mu naordinoval táta.“
Bývalý spoluhráč Ulf Samuelsson nedávno v rozhovoru vzpomínal, jak si naložil v posilovně závaží, nahoru posadil ohromného chlapa a nohama vleže to pak zvednul třeba pětkrát za sebou…
„To bylo něco nevídaného. Když si vzpomenu, že Kladno jezdilo etapy na kole, měli to jako přípravu. A on je porazil na ‚ukrajině‘ (těžké kolo bez převodů). Tu sílu získal díky tátovi. Čest jeho památce.“
Byl na něj otec hodně tvrdý?
„Přísný byl, to jo. Dodržoval, co si myslel, že je dobré. No, a Anička mu taky dobře vařila.“
Zároveň jezdil jako vedoucí s mládežnickými týmy, v nichž Jaromír působil. Měl ho pod dohledem, vypiplal ho. Víte, jak se rodiče chovají. Kontroloval ho stejně, i když už byl velký chlap?
„Samozřejmě! I když ti je padesát, pořád jsi dítě. Dohlížel na něj, sledoval ho. Já u toho taky byl, když jsme byli spolu. Jarda si z něj dovedl udělat srandu, je vtipnej. To bylo vždycky: ‚Táto, no jo, ty jsi hrál támhle za VKD (Rozdělov).‘ Ale měli k sobě blízko. Taky díky Aničce, protože ta byla hlavní guru. Byla ohromně obětavá, tátu poslouchala. Co řekl, to platilo.“
Znali jste se dlouho?
„Na mě se chodil dívat, ještě když jsem hrával. Měli jsme k sobě i v tomhle blízko. Chodil jsem k nim, když byl ještě v pořádku, seděli jsme u stolu, probírali život a hokej. Musíme na něj vzpomínat s nadhledem a s láskou.“
