Čtyři olympiády, osm mistrovství světa. „Mrzí mě, že nepřišla nějaká medaile,“ posteskl si Marián Hossa (45) během rozhovoru s novináři při setkání legend na podporu letošního šampionátu. Za Slovensko hrál v Praze a Ostravě před dvaceti lety. Ve skupině tým neztratil ani zápas, nakonec skončil čtvrtý. Největším úspěchem jednoho z nejlepších pravých křídel na světové scéně tak zůstává finále World Cupu s výběrem Evropy.
Po Peteru Šťastném je druhým nejproduktivnějším Slovákem v NHL. Stanley Cup získal Marián Hossa na třetí pokus, po prohraných finále s Pittsburghem a Detroitem triumfoval třikrát s týmem Chicaga. V listopadu 2022 mu tam vyvěsili dres s číslem 81. Kariéru ukončil ze zdravotních důvodů na papíře jako hráč Arizony čtyři roky předtím. V rozpravě s českými médii se zmínil, jak obdivoval Jágra a kde jezdí autobus, v němž se potkáte s Gretzkym a Messierem.
Dost bývalých hráčů z Trenčína zůstalo v různých funkcích v hokeji. Vás něco takového neláká?
„S Mariánem Gáboríkem jsme pomohli klubu finanční injekcí, aby to tam fungovalo. Chodíme se na hokej dívat, ale neangažujeme se. Necháváme to na lidech, kteří tam jsou. Dostal jsem i nabídku pracovat pro Chicago Blackhawks. Bylo by to něco jako ambasador a ještě trochu víc. Ale ještě jsme se úplně nedohodli. Nechali jsme to otevřené. Uvidíme, jak to dopadne.“
Slovenskému svazu šéfuje Miroslav Šatan. Neproběhlo něco v tomto ohledu?
„Miro mi dal nabídku před několika lety. Ale protože jsem si chtěl od hokeje oddechnout a nejezdit tak často do Bratislavy, poděkoval jsem mu a odmítl. Když teď mám své podnikání, není ani dostatek času, abych se tomu mohl pořádně věnovat."
Blíží se šampionát v Česku. Sám jste ho zažil v roce 2004. Jak na turnaj vzpomínáte?
„Na Ostravu mám krásné vzpomínky. Ani jednou jsme tam neprohráli. Na Prahu už ale tak dobré vzpomínky nemám, tam to bylo horší. Mrzí mě, že nepřišla nějaká medaile. Mám dvě čtvrtá místa, i z olympiády. Ale to je historie, život jde dál.“
Tehdy jste ale v play off taky cítili velkou křivdu kvůli rozhodčímu, který nechal pokračovat hru po zákroku na gólmana Lašáka, že?
„Ano, v semifinále proti Kanadě. Hráli jsme vyrovnaný zápas. Tehdy se to nepískalo, přitom dnes by tohle byl jasný faul. Hodně nás to ovlivnilo. Vždy přijde moment, kdy se zápas rozhoduje. Tehdy se na koně dostali Kanaďané. S tak kvalitním týmem si to pohlídali.“
Jaké šance mají Slováci letos?
„Na to je ještě brzy, když není známá soupiska. Pozitivum Slovenska je, že má dvě mladé hvězdy Nemce a Slafkovského. Když se k nim připojí další, bylo by to nadějné. Tým dál vede Craig Ramsay. Pod jeho vedením mě baví ho sledovat. Pokud přijde nějaký úspěch, bylo by to krásné.“
Ostrava je navíc pro Slováky blízko.
„To je výborné. Ze Slovenska kousek, přijede spousta fanoušků. Tehdy jsme se tam cítili jako doma. Vždy jsou tam tlaky, ale fanoušci umí vytvořit domácí prostředí.“
Co konkrétně vás na slovenském týmu baví?
„Líbí se mi herní projev. Možná nějaký zápas prohrají, ale ta dynamika, bruslení... Kluci vědí, co od nich trenér chce. Mám z toho dobrý pocit, je to rychlé, hezky se na to kouká. Kluci se nebojí, že něco pokazí. Craig tomu dal hlavu a patu. Uvidíme, jestli tohle bude jeho poslední šampionát. Věřím, že přijde ještě nějaký úspěch. Moc rád se přijedu podívat osobně. Rád bych si užil atmosféru mistrovství světa jako divák.“
Naopak příští obdoba Světového poháru Four Nations bude bez výběrů Česka či Slovenska. Co takhle společný tým?
„Přijde mi to zvláštní, upečené tak nějak narychlo. Chybí mi víc mužstev, větší účast. To už rovnou mohly hrát jen dva týmy a být hned finále. Ale rozhodli to takhle.“
V Praze jste se potkal s dalšími legendami jako Jágr nebo Kurri. Na koho jste se těšil nejvíc?
„Samozřejmě, sešla se zajímavá jména. Bavil jsem se s Jarim Kurrim. Legenda, má pět Stanley Cupů. Jarda Jágr je další legenda. Svým způsobem byl můj vzor. Četl jsem jeho knihu, když získal podruhé Stanley Cup. Říkal jsem mu, že mě inspiroval. Začal jsem dělat dřepy podle něj. Ale těšil jsem se i na další - na Uweho Kruppa, Sandise Ozolinše, Mariusze Czerkawskiho, s nímž hrál můj bratr. Bylo o čem mluvit, taková setkání jsou cool. Nedávno jsem mluvil s Waynem Gretzkym a Markem Messierem. Jeli jsme spolu autobusem. Jako mladý kluk jsem je sledoval. Pár dní poté sedím s Jarim Kurrim a je to velký zážitek. Opravdu zajímavý týden.“
Kde takový autobus jezdí?
„Potkali jsme se v Chicagu. Byl tam takový minibus pro deset lidí. Bylo zajímavé jet s takovými legendami, mít možnost poslouchat, co vyprávěli.“
Byl jste u toho, když v Chicagu vyvěsili dres Chrisi Cheliosovi. Nedávno se dostalo stejné pocty Jágrovi v Pittsburghu.
„V jeho případě to byla jen otázka času. Určitě by to přišlo mnohem dřív, kdyby skončil s hokejem. Ale přestože v 52 letech stále hraje, rozhodli se v Pittsburghu vyvěsit jeho dres, protože si asi mysleli, že se toho jinak nedožijí. (směje se) Jardovi jsem gratuloval, je to velká věc. Kdo jiný by si to zasloužil víc? Koukal jsem se, ceremoniál byl vážně krásný. Teď ho ještě čeká Hall of Fame.“
Jak se vám líbila ceremonie v Chicagu, kde taky už máte dres pod střechou?
„Cheli měl opravdu krásnou slávu. Přišly samé známé osobnosti: John McEnroe, Cindy Crawford, Kid Rock. Cheli ale zná filmové i hudební hvězdy nebo modelky. Jsem rád, že jsem si s ním mohl zahrát i jednu sezonu v Detroitu. I když jsme nevyhráli, zažili jsme pěkný rok. Teď Chris pracuje pro Chicago, vídáme se tam často. Jsem rád, že mě taky pozval.“
O Cheliosovi se vypráví spousta příhod. Vzpomenete si na nějakou?
„Vzpomínali jsme na rok 2010, kdy jsme hráli Winter Classic za Detroit. Zrovna shodou náhod v Chicagu na baseballovém stadionu. Cheli byl na konci kariéry, Mike Babcock ho tehdy nechtěl postavit. Ale přišel pokyn od generálního manažera, že musí hrát. Mike se proto tehdy rozhodl točit sedm obránců s tím, že Cheli bude tím sedmým. Odehrál asi jen dvě tři střídání, což bylo nepříjemné. Na konci kouče vyfakoval. Nebyli moc kamarádi.“
Chelios si vydřel hokejovou dlouhověkost tréninkem. Tím byl taky pověstný?
„Sami vidíte, jak dnes vypadá. Na svůj věk skvěle. Miluje posilovnu, kolo. Když jsem v 29 letech přišel do Detroitu, jednou jsem byl zraněný, Cheli nehrál. Zašel do sauny, zapnul televizi a vzal si tam rotoped. Divil jsem se, co dělá. Normálně koukal na zápas a u toho šlapal. Sám jsem si to pak zkusil, ale hned jsem po pár minutách zjistil, že to vážně není pro mě.“
Kdo je v současné NHL hráčem podle vašeho gusta?
„Často si ráno dám kávu a podívám se na výsledky. Hodně sleduju Patricka Kanea. Miluju dívat se na Connora McDavida. To je opravdu speciální hráč, který se nerodí často. Spousta hráčů je rychlých, ale jeho hokejové IQ v kombinaci s rychlostí je výjimečné. Podobní jsou MacKinnon nebo Auston Matthews. Pasta (David Pastrňák) mi přijde jako flegmatik, co z ničeho nedělá hlavu. Technicky skvěle vybavený, paráda.“
Co nestárnoucí Sidney Crosby?
„To je výjimečný elegán. Povahou mi připomíná Maria Lemieuxe. Má kolem sebe takovou auru, něco speciálního. Věk u něj nehraje roli. Dovede mladým konkurovat a být ještě lepší. Je super příklad toho, že i starší hráči mohou být mezi těmi nejlepšími.“
Do Chicaga přišel Connor Bedard. Jak se vám jeví on?
„Hraje první rok. Potkal jsem ho před začátkem sezony. Má skvěle nastavenou hlavu. Všímám si i jiných věcí než běžný fanoušek. Viděl jsem ho na tréninku, jak chce na sobě pracovat. O něm ještě hodně uslyšíme. Má neuvěřitelnou střelu a ofenzivní sílu.“
Jedničkou draftu byl rovněž Juraj Slafkovský. V Montrealu zažívá ještě větší tlak.
„Hrál jsem v Ottawě, takže vím, jaké jsou v Kanadě tlaky. Být jedničkou draftu v Kanadě není jednoduché. Chvíli trvalo, než se do toho dostal, ale teď už našel balanc. Má výhodu, že je velký a silný. Je dobrý bruslař, umí hrát fyzicky, vstřelit gól, sedl si se spoluhráči. Bude se jen zlepšovat.“
Když zmiňujete Senators, zažil jste tam silnou česko-slovenskou kolonii.
„Jednu dobu nás bylo sedm Čechů a Slováků. To bylo asi fakt moc. Kluci si pak stěžovali, že víc mluvíme po našem než anglicky. (směje se) Měl jsem výborné vztahy se všemi. Teď jsem v kontaktu víc se Slováky, dobrý kamarád jsem i s Martinem Havlátem. Ale třeba Radek Bonk zůstal v Kanadě. Zval jsem ho na svůj zápas, ale nemohl přijet, zval jsem i Václava Varaďu.“
Byl jste od své rozlučky na ledě?
„Nebyl.“
Jaký je život hokejového penzisty?
„Jsem celkem zaneprázdněný. Mám tři dcery – dvanáctiletou, desetiletou a nejmladší je rok a půl. Takže za nimi musím běhat. Ale užívám si to. Taky mám svůj byznys, mrazírny. Tomu se věnuju.“
Co vaše sportovní centrum v Trenčíně?
„Máme tam tenisové kurty, víceúčelové hřiště na hokejbal nebo basketbal. Vybudovali jsme taky devítijamkové golfové hřiště. Máme celkem dost členů. Jsem rád, že lidi chodí sportovat.“
Golf jste si udělal sám sobě pro radost?
„Dá se to taky tak říct. Golf mám rád. To není úplně byznys, je to hlavně hobby. Ale může takhle fungovat, protože hřiště je menší a není potřeba mnoho zaměstnanců a strojů. Máme devět kratších jamek. Lidé z Trenčína a okolí můžou chodit sportovat. Vídám jich tam hodně s rodinami. Tráví spolu čas, což mi dělá radost."
Pořád ale platí, že vaším koníčkem jsou rychlá auta?
„To je pravda. Ale hlavním adeptem na rychlá auta je spíš Marián Gáborík. Splnil jsem si sen tím, že jsem si po kariéře koupil Porsche 911 Turbo S. Občas se v něm projedu. Člověk se na tom vyventiluje. Ale nemám zase tolik času, tak často nejezdím. Jen si občas provětrám hlavu.“
Dostanete se s vozem na okruh?
„Jezdím jen po silnicích. Zvolna, piánko. Užívám si jízdu. Když to někde jde, zrychlím. Ale nejsem takový závodník, abych jel na okruh. Jsem ale fanoušek F1, tu sleduju rád.“
MARIÁN HOSSA
Narozen: 12. ledna 1979, Stará Ĺubovňa (45 let)
Kariéra: Trenčín (1995-97, 2004/05), Ottawa (1997-2004), Portland (1997-98), Mora (2004/05), Atlanta (2005-08), Pittsburgh (2007/08), Detroit (2008-09), Chicago (2009-17)
Draft NHL: 1997 Ottawa Senators, v prvním kole (12. celkem)
NHL: v základní části 1309 zápasů, 1134 bodů (525+609), v play off 205 zápasů, 149 bodů (52+97)
Reprezentace Slovenska: 4x ZOH (2002, 2006, 2010, 2014), 8x MS (1997, 1999, 2001, 2004-07, 2011), 2x MS „20“ (1997-98), 2x ME „18“ (1996-97)
Tým Evropy: World Cup (2016)
Úspěchy: 3x Stanley Cup (2010, 2013, 2015), finále World Cup (2016), Memorial Cup (1998), 5x NHL All-Star Game (2001, 2003-03, 2007-08, 2012), All-Rookie tým NHL (1999), 2. all-star tým NHL (2009),
Ocenění: Hockey Hall of Fame (2021), 6x Zlatý puk (nejlepší hráč Slovenska – 2006-08, 2010, 2015, 2017)
