Slavná fotografka Thao o fotkách JÁ68: Jarda se směje i očima. Čím jí dal zabrat?
Co se stane, když se setkají největší mistři svých oborů? Prvotřídní dílo. Přesně jako v případě unikátních snímků, které do knihy JÁ68 pořídila Nguyen Phuong Thao, uznávaná česká fotografka, specializující se na portréty. Právě ona vytvořila i titulní fotku Jaromíra Jágra. „Jsem s ní spokojená. Je na ní mladý, plný energie. Směje se i očima,“ hlásí fotografka, která kmenově působí v časopisu Reflex. Exkluzivní biografii JÁ68 můžete pořídit na eshopu ja68.cz a už i v obchodech.
Práce na unikátní biografii, kterou vydává Czech News Center v rámci edice Sport, trvala třináct let. „Ale vypadá opravdu krásně. V obchodech svítí jako perla, každý si jí všimne,“ říká Thao, která v Praze vystudovala Karlovu Univerzitu.
Jaké pro vás bylo focení Jaromíra Jágra?
„Moc jsem si toho vážila. Je to největší česká sportovní legenda, která se ale málokdy fotí. Dalo by se spočítat na prstech jedné ruky, komu se v Česku podařilo s ním pořídit velký rozhovor a k tomu i speciální fotky. To je skoro nemožné, že?“
Ano, tohle je skutečně unikátní.
„Takže je to pro mě nesmírná čest. Mám opravdu velkou galerii osobností, které jsem fotila, ale Jarda mi chyběl.“
V čem je jiný než ostatní?
„Herci nebo politici kamery a objektivy milují. Umějí se předvést a vědí, že potřebují být vidět. Sportovci jsou jiní. Ale když už do toho jdou, berou to jako profesionálové. Přistupují k tomu zodpovědně. U Jardy je vidět, že je to opravdu velká osobnost a přesně ví, co chce.“
Takže nebylo snadné se naladit na stejnou vlnu?
„Bylo to pro mě ze začátku složité. Protože pro mě je každá fotka, kterou jsem s ním udělala, dobrá. Z mého pohledu bylo nejdůležitější, aby se otevřel. Není totiž zvyklý pózovat. Když hraje hokej, je přirozený. Ale když se má fotit, přirozenost mu chybí. Takže jsem vždycky musela najít ideální moment, kdy je opravdu sám sebou. Což, doufám, že se nám podařilo. Na všech fotkách, které jsme dělali, je to opravdu on. Liší se jenom v tom, jak on vnímá sám sebe a jak ho vidíme my ostatní.“
V úvahu na titulní stranu připadalo víc variant. Jak se vám nakonec líbí ta, kterou Jágr vybral?
„Nakonec, když to vidím, jsem spokojená. Je na ní mladý, plný energie. Směje se i očima. Je pravda, že i s vámi redaktory jsme měli jiné favority, ale zase má Jarda pravdu, že tohle je knížka o něm. Takže je důležité, aby byl spokojený hlavně on. Ale musím říct, že i mně se nakonec velmi líbí.“
Už máte nějaké reakce na titulní fotku?
„Když jsem knížku viděla poprvé v knihkupectví, měla jsem radost. Protože opravdu svítí z dálky. Navíc mám doma profesionálního fotografa (žije s Davidem Neffem). A jemu se taky líbí. Takže super.“
Rozhovor pokračuje pod grafikou
Jak dlouho vám trvalo, než jste hlavní fotografii upravila?
„Právě že v tomto případě moc ne. Nejdelší čas zabralo vybrat z toho obrovského množství snímků ten nejlepší. Ale skoro každá fotka s ním je dobrá. A tím, že Jarda preferuje ty nejvíc přírodní, není s nimi tolik práce. Vlastně žádná. Minimálně jsem do ní zasahovala, žádné retuše nebo úpravy. Opravdu jenom základní. Snažila jsem se zachovat co nejvíc jeho přirozenost.“
Čím je fotka víc upravená, tím méně se mu líbila.
„Ano, dá se to tak říct. Ale chvíli nám trvalo, než jsme na to přišli. Pro něj je opravdu nejdůležitější přirozenost.“
Pořizovala jste i snímky ve venkovním prostředí. Kde se vám to nejvíc líbilo?
„Na statku, na poli a u jezírka. Tam jsem cítila, že je nejvíc přirozený. Protože byl tam, kde to má rád. Navíc měl u sebe svojí přítelkyni Dominiku. A byl vtipnej a pohotovej. To jsem ani nevěděla, že je s ním taková sranda. Že i takový velký chlap jako on se bojí kohouta a nechytí slepici. (směje se) Měla jsem pocit, že bychom si klidně focení mohli někdy zopakovat.“
Jágrovi se knížka moc líbí, protože je plná krásných fotografií. To pro něj bylo důležité. Jak vás to těší?
„Je to pro mě satisfakce. Hlavně vůči vám, autorům, kteří se tomu věnovali třináct let. Jsem ráda. Čím déle to trvá, tím větší radost z toho člověk má. Když jsem ji viděla poprvé, byla jsem nadšená. Protože knížka je jako perla, svítí v každém knihkupectví. Každý si jí všimne.“
Jaký vůbec máte vztah ke sportu?
„Jsem sportovní divák. Mám ho ráda, protože je sice hrozně náročný, ale zároveň nejspravedlivější. Kdo vyhraje, je nejlepší. Třeba v umění to nejde říct, každý má subjektivní názor, záleží na porotě. Ve sportu je to dané. Určitě je mi jasné, kolik to stojí dřiny, aby se někdo, zvlášť v hokeji, dostal na vrchol. V tom je Jarda výjimečný.“
A fotíte ráda sport?
„Je to pro mě hrozně traumatizující. Protože jsem sportovní antitalent. Hokej jsem na začátku zkoušela párkrát fotit, ale byla to pro mě noční můra. Začala jsem na regionální úrovni, kde byla na zimácích tma, musela jsem si poradit bez profesionálního vybavení. S foťákem bez automatického ostření. Což bylo téměř nemožné. A když už jsem konečně dostala lepší vybavení a šla jsem do Edenu na Slavii, tak jsem zjistila, že vůbec nevidím přes plexisklo. Takže jsem ráda, že fotím portréty.“
