Růžička: Hadamczik je pro mě vzduch

Hadamczik o Růžičkovi nedávno řekl: "Je samolibý. Nechci se ztrapnit jako on. Já bych výsledek, jakého docílil český tým ve Vancouveru, na rozdíl od něho rozhodně neustál."

Růžička ovšem svému sokovi nic nedaruje. Krátce po úterním poledni Hadamczikovi v rozhovoru pro Deniksport.cz odpověděl: "Hadamczika jako trenéra neuznávám. Ten člověk je pro mě vzduch."

Pane Růžičko, po postupu přes Zlín jste řekl: „Proti Vítkovicím budu fandit Spartě. Však vy víte proč.“ Byla za tím narážka na vítkovického kouče Hadamczika?
"Právě kvůli němu jsem to řekl. To si asi každý domyslel. Spartě jsem nikdy nefandil, nikdy nebudu. V téhle konkrétní sérii jsem jim to ale přál. Jistě, kvůli Hadamczikovi."

Proč byste vy dva spolu nešli na pivo? Kvůli větám, které o vás řekl po olympiádě?
"Pan Hadamczik měl už v loňské sezoně různá vystoupení. Pro mě je to člověk, se kterým si nemám co říct."

Jistou dobu jste ale kvůli reprezentaci museli úzce spolupracovat.
"No, úzce… Tak se to asi nedá říct. Byl jsem ve výkonném výboru a měl jsem na starost reprezentační trenéry. Bral jsem to ryze na profesionální úrovni, nikdy ne na kamarádské."

Všiml jste si, co o vás Hadamczik řekl po olympiádě?
"Ani ne. On furt něco říká, furt si něco někde vymýšlí. Mně je to jedno, co říká Hadamczik."

Popište váš vztah. Uznáváte ho třeba po trenérské stránce?
"Ne. Ne. Já určitě ne. Uznávám plno jiných trenérů, dobrých jich máme dost. Jeho ale ne."

Neuznáváte ho kvůli jeho povaze nebo trenérským metodám?
"To je těžké. Ani se mi to moc nechce rozebírat. Mám udělanou nějakou tlustou čáru a on už je pod ní. Vím, že můj vztah k němu je pro noviny a pro fanoušky zajímavý, ale pro mě je tenhle člověk pára. Nechci se jím zabývat. Mě zajímá jen sport, hokej. On dělá i byznys, fůru věcí dělá jinak."

Říkáte, že je pro vás pára. Ale tahle pára se klidně může stát příštím reprezentačním koučem.
"Ale to je věc výkonného výboru a svazu. Ne moje."

A nebude pro vás osobně těžké to pak přijmout jako fakt?
"Ne. Já po mistrovství světa končím. Pak to může trénovat kdokoliv. Samozřejmě – vnímám, že Hadamczik je jedním z aspirantů. Ale nechci se o tom bavit. Abych pak zase slyšel, jak za vším stojí Růžička. To opravdu nemám zapotřebí. Jsem hrozně rád, že jsem mohl dva roky dělat nároďák. Dal jsem tomu maximum, neudělal jsem žádný úspěch. Tak to i beru. Nepůjdu se kvůli tomu oběsit, jsou na světě důležitější věci."

O vás se ale v jednu dobu říkalo: Růžička, to je spasitel českého hokeje.
"Takhle jsem to nikdy nebral, ani když mě do role spasitele pasovali po smrti Ivana Hlinky. Před Světovým pohárem jsem to šel zkusit, tenkrát se to povedlo. Pak jsem dostal další nabídku na dva roky, opět jsem to zkusil. Mojí jasnou podmínkou tehdy bylo, že zároveň s tím budu dělat ve Slavii. Nevím, proč se nad tím teď někdo pozastavuje. V roce 2005 jsem se ústně dohodnul se Slavií na plné práci u klubu. A já své dohody plním. Proto bych vzkázal panu Hadamczikovi, že já jsem z národního týmu neutekl. Kdyby tenkrát Slavia řekla, že můžu nároďák vést dál, pak bych od národního týmu neodcházel. Opakuju: Já od ničeho neutekl. Pan Hadamczik mě málo zná. Já nikdy od ničeho neutíkám."

Když už citujete Hadamczika – řekl o vás taky to, že neuznáváte nikoho jiného než sebe.
"Na to se neptejte mě, ale jiných trenérů. On pořád ukazuje nějaké medaile – z Turína, z Rigy. Já tu zlatou mám z Nagana, to on nemá. A asi nikdy mít nebude. Byl bych rád, aby se věci uvedly na pravou míru. On nemá ani zlatou medaili z mistrovství světa. Víte co – já kritiku beru. Udělá se neúspěch, pak za to mám já jako trenér zodpovědnost. Ale musí to být ’odcaď pocaď’. Ne že za úplně vším je Růžička. Řekl bych, že někteří lidé, včetně pana Hadamczika, v tomto ohledu přesáhli všechny meze."

Čím přesně?
"Začalo to už jeho chováním při loňském vzájemném utkání v play off. A pokračovalo to i v téhle sezoně, kdy se začal navážet do mého reprezentačního asistenta Pepy Jandače. Prohlásil, že Pepovi teče mlíko po bradě. Tomu se musím smát. Pepa je jeden z nejlepších trenérů u nás. Těch výborných trenérů máme víc. Pana Hadamczika mezi ně ovšem neřadím."

Alois Hadamczik • Aleš Krecl SPORT

Byli jste si s Hadamczikem vůbec někdy blízcí?
"Ne. Já určitě ne."

Neměli byste si snad o čem povídat?
"Nemám o čem. Já se s ním už nikdy bavit nebudu. Mám plno jiných kamarádů, i hokejových."

Ale co když se stane reprezentačním trenérem. Pak se s ním jako kouč Slavie přece na nějaké úrovni budete muset bavit.
"Ne. Nebudu muset. Já ne. Teď dělám reprezentaci a taky mu nevolám. Nemám proč. Volám jen někomu."

I toho se mimochodem týkala jeho kritka. Že nekomunikujete dostatečně s hráči, se kterými počítáte pro reprezentační akce.
"Já spolu s asistenty vybírám hráče, pak se to pošle na kluby. Takhle se to dělalo vždycky. V poslední době abychom hráče snad skoro prosili: Přijeď prosím do nároďáku. To mi přijde dost trapný. Dobře, u Jardy Jágra, Vokouna. Čajánka je to jiný případ. Ale to rozhodně neplatí pro všechny. Přesně o tomhle jsem se kdysi bavil i s Ivanem Hlinkou. Pamatuju si, že když dělal nominaci pro Světový pohár 2004, taky ta jména jen napsal pod sebe a nikoho nevolal. Teď budeme měnit pořádky a obvolávat čtyřicet hráčů? To přece nejde."

Takže ze vší poolympijské kritiky považujete tu za špatnou komunikaci s hráči za nejvíc nespravedlivou?
"Takhle to zase nechci řešit. Trenéři prostě za neúspěchy můžou. Tak to zkrátka chodí. Já s tímhle nemám problém. Beru to na sebe. Nemám ani moc zapotřebí to nějak sáhodlouze vysvětlovat."

Jenže i trenéři jsou na kritiku hákliví. Třeba právě Hadamczikovi přišlo, že když jste ho kritizoval po bronzu z Turína, bylo to od vás profesně neloajální.
"Představte si to – já jsem o tom tenkrát neřekl žádnému novináři ani slovo. Hadamczika jsem po Turínu řešil akorát na výkonném výboru."

Pamatuji si to. Vaše burácení na Hadamczika bylo slyšet i přes zeď.
"Že stáli novináři za dveřmi? To už je jiná věc. Do novin jsem žádného trenéra nešpinil. Ani takového, kterého nemusím. Se kterým bych nešel na pivo. Já to tehdy panu Hadamczikovi řekl na výkonném výboru do očí."

Opakovaně ujišťujete, že Hadamczika nemusíte. Dokonce, že ho profesně neuznáváte. Tak proč jste se kdysi sám přičinil o to, že se právě on stal koučem národního týmu?
"Tohle rozhoduje víc lidí. Ne jeden člověk. O mně se povídalo, jak stojím za vším. Jakou z toho mám trafiku. Jenže takhle to nebylo. Já měl nějaký názor, druzí lidé měli jiný."

Jenže vy jste pro něj hlasoval.
"Ano. Měl jsem sice jiný názor, ale pět šest lidí, kteří dělají sportovní úseky, vybralo jeho. Doporučili tohle řešení, já se podřídil. V tom nevidím žádný problém. Víte, v čem problém naopak vidím?"

Povídejte.
"V roce 2005 pan Hadamczik věděl, že po mistrovství světa končím. Tak tam přijel, aby si to hezky obšlápnul. Přišlo mi to tak. Byl tam celý šampionát! Hlavně, že já jsem si pak vyslechnul, jak je špatné, že jsem v roce 2006 přijel Hadamczikovi na olympiádu! Jenže já byl tehdy ve výkonném výboru, měl jsem na starost reprezentační úsek. Jel jsem se tam podívat na tři dny. To on přijel do Vídně jako fanoušek. Nebo nevím jako co, žádnou podobnou funkci neměl. Asi si to prostě už oběhával, aby mu místo reprezentačního trenéra neuteklo."

Teď proti sobě budete stát při semifinále play off. Ať už to dopadne jakkoliv, podáte si po konci série s Hadamczikem ruku?
"Po tom všem? Pokud prohrajeme, rád všem Vítkovickým popřeju hodně štěstí. Ale loni pan Hadamczik neměl tu odvahu za námi přijít. Takže nevím. Jak říkám – pro mě on je vzduch."

Co když za vámi před kamerami přijde s napřaženou rukou?
"No, tak ať si přijde… Mně je to jedno."