PŘES PŘÍKOP: Zákaz Rusů na Hrách a víra. Překvapivá role biskupa ve sportu
Hostem premiérového pořadu Přes Příkop produkovaným ve spolupráci s Českým olympijským výborem byl katolický kněz a druhý biskup plzeňský Tomáš Holub, který je zároveň členem klubu fair-play ČOV. „Na tom má zásluhu lékař Jan Pirk, jenž přišel s myšlenkou, že bych do klubu mohl přinést další rozměr,“ vysvětluje Holub.
Moderátor Zdeněk Haník se svým hostem probíral motivy duchovna i psychologie ve sportu, především pak samotný přínos pojmu fair play. „Pro mě je důležité nevnímat pravidla konkrétního sportu, která se neporuší, ale i jako styl, v němž se věci dělají poctivě a je v té poctivosti schopnost uznat, že je někdo lepší, a užít si naopak vítězství stylem, jaké není ponižující pro ty poražené,“ říká Holub.
Ten kromě sportu zabrousil i do armády. „Byl jsem úplně prvním českým vojenským kaplanem v dějinách. Nastoupil jsem v roce 1996 v rámci hledání toho, kdo by odjel s českou jednotkou do Bosny. Absolvoval jsem výcvik a hned jsem odjel na osm měsíců do Bosny. Absolvoval jsem i misi v Kosovu. V Afghánistánu a Iráku jsem byl hlavním kaplanem Armády ČR, takže jsem tam taky odjel, ale hlavně jsem na mise posílal své podřízené. Na všech místech jsme zažili střelbu, nepříjemné věci, ale nejde to úplně srovnávat se situací na dnešní Ukrajině,“ ujišťuje biskup.
Pětapadesátiletý rodák z Červeného Kostelce sice nebýval profesionálním sportovcem na nejvyšší úrovni, pro účely armády ale musel splňovat fyzické limity. „Člověk musí fyzicky stačit vojákům a absolvovat testy jako všichni ostatní. Stejně důležitá je schopnost kreativity, umět naslouchat ostatním a zajímat se o lidi. Úkolem bylo zjednodušeně pít kafe a poslouchat. To je poslání kaplanů v armádách. Jsou součástí této struktury, ale neslouží struktuře, naopak se starají o jednotlivce. Rozdíl mezi vojenským psychologem a kaplanem je v tom, že psycholog pomáhá k vyšší bojeschopnosti jednotky. Kaplan se stará o jednotlivce v pohledu na ně jako na lidi,“ líčí Holub.
Ten přidal i další zajímavý poznatek. „Sport učí, jak se připravit na těžké životní situace. Prohra patří do toho repertoáru. Těch nejtěžších proher ovšem není v životě tolik. Ve sportu nás i ty nejtěžší momenty posunou dál, protože o život zkrátka nejde. A to je obrovský vklad do těch chvil, kdy opravdu o život jde. Díky sportu má člověk na takové chvíle jiný nadhled.“
VE VIDEU SE DOZVÍTE:
- Co to je fair play?
- Může být kaplan součástí olympijského týmu na Hrách?
- Jaký je postoj sportovce vůči trenérovi nebo psychologovi
- Sport jako byznys
- Náhled na případný start Rusů a Bělorusů na LOH v Paříži 2024
- Sebevědomí v kontrastu s vírou
- Láska jako moment vítězství
