Romana Barboříková
11. září 2019 • 05:00

Vuelta je někdy na hraně, říká Štybar. Jak to má na závodech s jídlem?

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

PŘÍMO ZE ŠPANĚLSKA | Zkušeností z velkých třítýdenních etapových závodů už má Zdeněk Štybar hodně. Jen na Vueltě je počtvrté. Ví tedy, že třeba organizace tady může být občas laxnější. „V tomhle ohledu je nejvíc na pohodu ze všech tří Grand Tour,“ řekl během včerejšího volného dne. Co už ale tak v klidu není, je občas náročnost etap. „Ano, to už je horší.“



Po posledních dvou horských etapách působil Zdeněk Štybar už dost unaveně. Po té pondělní navíc s týmem absolvoval dlouhý přesun autobusem, den před tím se moc nevyspal. Během včerejšího volného dne to bylo ale se spánkem trochu lepší, fyzicky i psychicky si jediný Čech na startu oddechl. To se může hodit. I v posledních pěti dnech totiž hodlá naplnit svůj cíl pro letošní ročník Vulety: vyhrát jednu z etap.

Jaká je z vašeho pohledu letošní Vuelta? Je náročnější? Prozradil jste, že jste poslední noci těžce usínal.
„Já jsem se vlastně celou Vueltu zatím moc dobře neprospal. Hlavně proto, že pro mě je to úplně jiný režim. Doma jíme kolem šesté a chodíme spát kolem desáté. Tady večeříme mezi devátou a půl jedenáctou, nejsem na to ještě úplně zvyklý. Myslím, že jsem tu ještě před jednou ranní neusnul.“

Co děláte, když nemůžete zabrat?
„Nic, čekám, až usnu.“ (úsměv)

Nepustíte si třeba televizi nebo nečtete knížku?
„Když už si pustím nějaký film, vypínám ho co nejdřív, hned jak skončí, protože pak by bylo ještě horší usnout. Stejně tak když si něco čtu, snažím se mít o půl jedné všechno zavřené.“

Jste sám na pokoji?
„Ne, bydlím s Rémi Cavagnou.“

Když tady máte jiný režim, než na který jste zvyklý, je možné, že se i únava pak projevuje víc?
„To ne. Tady zase později vstáváme. Ani jednou jsme ještě nemuseli z postele před devátou, můžeme se vyspat. Je to prostě španělský styl. Až přijedu domů a budu s malým vsávat v půl sedmé, bude to horší. Ale jestli budu chodit spát ve dvě ráno a v půl sedmé vstávat, tak se zpátky do režimu vrátím rychle.“

Vuelta je jiný závod než zbývající dvě Grand Tour (Giro d´Italia a Tour de France), říká se, že šílenější. Jedním z příkladů jsou i itineráře, kterým se nedá zcela věřit, že?
„To je pravda. Koukali jsme teď na etapu, kterou vyhrál Sam Bennett (14. etapa s cílem v Oviedu). V knížce byla posledních pět kilometrů rovina. Ve skutečnosti tam ale byl v jednom místě celkem prudký kopec. V úterý jsou podle nich poslední tři kilometry do kopce, tak jsem si říkal, jestli si to neprohodili. Ale snad ne.“

Tomu, že je to tady samý kopec, se dá věřit?
„Kopců je hodně, ale jejich itineráři se ani tak vždycky věřit nedá. Třeba tříkilometrové kopce tam občas ani nezakreslují. Prostě španělský styl.“ (úsměv)

Před volným dnem jste absolvovali dvě horské etapy s dojezdem na těžké kopce. V neděli jste byl hodně zničený, jelo se vám v pondělí lépe? Alespoň výsledek lepší byl.
„Jestli dojedu padesátý nebo stý, to je v tomto případě úplně jedno. V pondělí jsem nejdřív byl v úniku, byli jsme tam ve čtyřech lidech odjetí asi 20 kilometrů. Pak nás sjeli, ale odjela velká supina, kde jsme měli čtyři kluky, což bylo super. Díky tomu je teď James Knox jedenáctý celkově, takže paráda, ztrácí minutu a půl na desítku, budeme se mu ještě snažit pomoci, aby se tam dostal. Takže zatím pro tým výborná Vuelta. Mně se navíc v pondělí ten osmnáctikilometrový kopec nechtělo jet dvě hodiny, to jsem si říkal, že i v rámci tréninku tam budu vpředu viset trochu dýl než normálně.“

Alto de la Cubilla (1690 m) se jela poprvé. Na Vueltě jsou pověstní tím, že občas vymýšlejí i stoupání v těžkém terénu, letos jsou zase nová. Na Giru a Tour by taková asi neprošla, že?
„V pondělí bylo posledních 500 metrů na betonu, když jsme tam odbočili, říkali jsme: Proč? Kvůli čemu? Občas už je to na hraně. Pak jsme navíc ještě sjížděli na kole 25 kilometrů k autobusu, jel jsem to tři čtvrtě hodiny. A pak zase tři a půl hodiny v autobuse.“

Transfery jsou tady asi také letos náročnější.
„Po etapě v Andoře jsme jeli autobusem pět hodin, už den před tím byl taky dlouhý přesun. A v pondělí další. Přesuny kolem hodiny jsou tak akorát, natáhnete se, najíte. Máme i takové ty kompresní nohavice, dávám si je tak na půl hodiny na regeneraci. Ale po hodině už je to dlouhé.“

Jak dlouhý čas v autobuse trávíte?
„Jsme celý den pryč, tak zavolám domů, přečtu si noviny, protože tady jsme mimo a dny hrozně utíkají. Kdysi jsem se snažil studovat, ale to nemělo šanci.“

Jsme ve Španělsku, vy část roku trávíte na Mallorce, kde máte dům. Jak jste na tom se španělštinou?
„Špatně. To mě mrzí. Něco rozumím, ale není to tak, že bych mluvil. Snažil jsem se na Mallorce učit, chodil jsem i za učitelkou, ale bylo to takové, že jsem tam týden byl, pak dva ne, pak dva jo, měsíc ne, chodil jsem tam dost na přeskáčku. Pro tohle je navíc Mallorka nevýhodná. Turisté tady  mluví anglicky, takže vás to ani nenutí.“

Zpět k Vueltě na pevnině. Jací jsou tady fanoušci v porovnání třeba s Tour de France. Ne tak opilí?
„Tak.“ (smích)

Při pondělní etapě jich na vrchol vyjížděly stovky na kolech. Takže to vypadá, že jsou hodně velcí nadšenci.
„To ano. My je všechny potkávali, když jsme sjížděli dolů. Přijeli jsme tak o půl hodiny později než vítězové, takže potom s námi sjíždí všichni fanoušci. To je trochu nepříjemné a nebezpečné, většinou máme píšťalku, abychom na sebe upozornili a oni šli na stranu. Ale jinak fandí všem, i těm posledním, to je fajn. I když jedou sprinteři úplně vzadu, křičí na ně, jako kdyby jeli o vítězství.“

A když porovnáte množství fanoušků s ostatními třítýdenními etapáky?
„Tour je jinde, protože jsou prázdniny. Tady bývají diváci hodně v kopcích, speciálně v Baskicku nebo Asturii. To je moc pěkné, příjemné.“

Štybar na Vueltě: Únava je znát, ale jednu etapu chci vyhrát
Video se připravuje ...

Co se organizace týká, je Vuelta chaotičtější?
„Ze všech Grand Tour je nejvíc na pohodu, trošku míň organizovaná.“

Stalo se vám někdy, že vás třeba organizátoři poslali jinam?
„To ne. Ale v neděli, když jsem sjížděl Acebo po konci etapy dolů k autobusu, tak jsem si v jednu chvíli říkal, jestli jedu správně. Byla tam odbočka, tak jsem nevěděl: Neměl jsem jet doleva, a oni mě poslali rovně a autobus čeká na druhé straně kopce? Naštěstí jsem jel dobře.“

Jak to tady máte s jídlem?
„Máme tady svůj kitchen truck, takže místní kuchyni neochutnáme. Naši kuchaři komunikují s dietologem, naváží nám těstoviny a tak, abychom měli správné porce. Všechno jídlo máme od nich.“

Liší se nějak strava na konci sezony?
„Ani bych neřekl. Musím být na jídlo na Grand Tour hodně opatrný, protože je jednoduché přibrat dvě kila, jde o to mít správné porce. Často se nám stávalo, že první týden jsme říkali: Hele, na tohle ale neobjedeme Vueltu, porce jsou malé, máme po nich hlad. Hlavně na těstovinách je to znát. Já bych si vzal víc, ale máme jídlo pro každého individuálně navážené a funguje to. Váha je pořád stabilní.“

Stoupáte každý den na váhu? A kolik ukazuje?
„Ano, vážím se každý den. Teď mám 72,6 až 73 kilo. Je to pořád stejné jako na začátku. V tom, že máme všechno přesně odvážené, udělal tým krok dál. Nikdy se tomu nepřikládala váha, a teď to funguje, je to asi jediná cesta.“

Jaká by měla být vaše váha na mistrovství světa na konci září?
„Když zůstanu takhle, bude to dobré. Budu se doma hlídat, je to už jen 14 dní. I doma všechno odvažujeme, oběd, večeři, takže je to v pohodě.“

Když jste mluvil o malých porcích, nemáte to už skoro tak, že váš čtyřletý syn Lewis toho za chvíli sní víc než vy?
„To zase ne. Ale je to jediná cesta, jak se udržet, už to mám zautomatizované. Ráno si odvážím vločky, večer těstoviny.“

Nemáte to už v oku? Pořád potřebujete váhu?
„Ne ne. Ono se řekne dvacet třicet gramů, ale v závodě je to pak hodně. Když budete jíst každý den o 30 gramů víc, je to na konci znát.“

Výživoví poradci říkají, že by měl cyklista každou hodinu během závodu něco sníst. Je rozdíl, když tady na Vueltě je to víc kopcovité než třeba na Tour? Je potřeba jíst víc?
„To musí každý vědět sám. Já jím třeba každou půlhodinu. Jsem tak naučený už dlouho. Dávám si ze začátku rýži, to většinou první dvě hodiny, potom traťovku (tyčinku) a poslední hodinu, hodinu a půl gely. Ale teď, co jsme měli poslední etapy, jsem jel spíš první hodinu a půl na gely a pak jsem přecházel na to ostatní. Tyčinky a podobně.“

Po prvním volném dni jste jeli hned časovku. Je pro vás teď příjemnější pro změnu etapa dlouhá téměř 220 kilometrů?
„Nejsem si úplně jistý. Teď jsme to rozebírali a pravděpodobně bude celý den foukat jako na terezín. Má foukat celkem dost. Takže myslím, že se může stát, že Vuelta bude vypadat úplně jinak.“

Dojezd je tam trochu do kopce…
„Tři kilometry to stoupá.“

Takže by vám to mohlo sedět?
„Kéž by.“

V podobných etapách jste pomáhal vašemu sprinterovi Fabiu Jakobsenovi. Teď se nepojede na něj?
„Myslím, že to bude na něj těžké. Ale teď nás strašně překvapil. První týden jsme si říkali, jestli vůbec dojede do Madridu. Ale je na něm vidět, že se každý den zlepšuje, i v kopcích to přejede v pohodě, neodpadá mezi prvními deseti dvaceti lidmi. Pro něj a jeho kariéru je to opravdu obrovský krok dopředu.“

Jak se v posledním týdnu cítíte?
„Únava už je znát, ale doufám, že volnem tělo aspoň trochu zregenerovalo. V posledním týdnu jsou tam pro mě ještě šance, tak doufám, že se mi nějakou etapu povede vyhrát.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud