Derek Drescher to už od dětství neměl jednoduché a problémy se ho nepustily ani v dospělosti. Přečtěte si jeho pozoruhodný příběh, který je důkazem toho, že nikdy není pozdě na změnu.
Derek Drescher se narodil v roce 1981 v New Yorku. Odmala byl vychováván svou babičkou, která bojovala se silnou závislostí na alkoholu. Když mu bylo pouhých 12 let, babička zemřela. Smutek ze ztráty blízkého člověka začal Derek zahánět nejrůznějšími lumpárnami, kvůli kterým se následně ocitl dokonce i ve vězení pro mladistvé.
Po krušném období dospívání se rozhodl přihlásit do armády Spojených států amerických, v které viděl šanci, jak se dostat pryč z New Yorku. Odejít z rodného města se mu nakonec skutečně podařilo. Po teroristických útocích v září roku 2001 byl nasazen do Jižní Koreje.
Ovšem stejně jako jeho dětství, nebyl lehký ani pobyt v armádě. Při jednom z nasazení byl Derek vážně zraněn, což mělo za následek předčasný odchod z armády. Běžný život pro něj však po návratu nebyl vůbec jednoduchý. Nemohl se vyrovnat s hrůznými zážitky, kterými si prošel ve vojenské uniformě. Aby zapomněl na hrůzy, jichž byl svědkem, začal brát heroin. Nedlouho poté se ocitl bez domova a byl více než třicetkrát zatčen.
Zlom přišel, když se narodila jeho dcera Olivia. Derek se přihlásil do projektu určenému válečným veteránům, který mu měl pomoci překonat nepříjemnou životní situaci. Po vstupu do programu se mu skutečně začalo dařilt vyhýbat návykovým látkám.
Nová šance
V té době se Derek dozvěděl také o organizaci s názvem Back on My Feet, která je určena lidem bez domova. Jejím cílem je prostřednictvím společných výběhů pomáhat členům zapojit se do chodu společnosti, najít smysl života a podporovat je při hledání nového zaměstnání či bydlení.
Ačkoliv byl Derek k běžeckému projektu zprvu skeptický, rozhodl se do něj přihlásit. Jeho počáteční nedůvěra se však promítala i do chováním k ostatním členům, ke kterým nebyl příliš přátelský.
Nedlouho poté, co se rozhodl do projektu zapojit, byl Derek znovu zatčen. Nemohl se tak účastnit dalších společných výběhů s členy a dobrovolníky z Back on My Feet. V té době mu začalo docházet, jak se k lidem ve skupině choval. „Uvědomil jsem si, že na rozdíl ode mě se ostatní snažili být vždy velmi milí,“ vzpomíná.
Když byl propuštěn, rozhodl se zkontaktoval ředitelku programu s prosbou, zdali by se nemohl znovu stát členem týmu. K jeho překvapení nebyl problém s jeho opětovným přijetím.
Derek od začátku změnil svůj přístup. Byl k lidem z týmu otevřenější a vytvořil si pevné vztahy s ostatními běžci i dobrovolníky. „V té době se naprosto obrátilo mé vnímání světa. Vždy jsem viděl na všech jen to špatné a díval se na věci negativně. To se teď změnilo,“ řekl Drescher.
Nelehké začátky
Začátky s běháním pro něj však nebyly rozhodně vůbec jednoduché. Vážil v té době totiž téměř 105 kilo. Postupem času se však začal vracet opět do kondice. Nemalou roli v tom sehrál týmový duch celé běžecké skupiny. Změn k lepšímu se dočkala nejen jeho fyzická schránka, ale také život. Podařilo se mu najít práci na plný úvazek a také byt, v kterém by mohl žít.
Díky svému běžeckému zápalu se postavil v roce 2016 na start svého prvního maratonu v New Yorku. Pro Dereka je to dodnes nezapomenutelný zážitek. Na čtyřicátém kilometru začal plakat. Do cíle nakonec dorazil za tři hodiny 58 minut. "Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem zvládl marathon za čtyři hodiny," vzpomíná. V roce 2017 absolvoval svůj druhý maraton a letos v listopadu poběží třetí. V současné době je jedním z koordinátorů New Yorské skupiny Back on My Feet.
