Sedm sportovních hříchů. Woodsovy ženy i drogový král Maradona

Herecká scéna má Marilyn Monroe, hudební Elvise Presleyho a ta fotbalová George Besta. Legendu, která mohla dokázat ještě více, nebýt svého životního stylu. Severoirský fotbalista, svého času největší eso Manchesteru United, přišel do slavného klubu už v sedmnácti letech. Za jeho působení se tým dvakrát stal mistrem ligy a v sezoně 67/68 i vítězem v Evropském poháru a Best získal Zlatý míč. Byl miláčkem národa a denně mu chodilo deset tisíc dopisů. Sám se ale v té době nejvíce přátelil s alkoholem: Na tréninky chodil pod vlivem, v šatně schovával flašku. V roce 1974 došla britskému velkoklubu trpělivost a Bestovi rozvázal smlouvu. „V roce 1969 jsem seknul s alkoholem a ženskýma,“ prohlásil Best před novináři a dodal: „Bylo to nejhorších 20 minut mého života.“ V roce 2002 musel podstoupit náročnou transplantaci „zkamenělých“ jater, ani to ho ale od alkoholu neodradilo. Zemřel o tři roky později na selhání ledvin, orgánu, který působení alkoholu už nezvládl. Na pohřeb mu přišlo sto tisíc lidí.

Ne všechny případy ale končí tragicky. Jeden z nejlepších hokejových útočníků devadesátých let, Theoren Fleury, si dokázal sáhnout na dno a povstat. Juniorský mistr světa, držitel Stanleyova poháru a olympijský vítěz ze Salt Lake City propadl také alkoholu. Po zápase obrážel bary, zpíjel se do němoty s bezdomovci na ulici, šňupal kokain a hrál v kasinech. Pořád ale zvládal být skvělým hráčem a dopingovými testy procházel díky přimhouřeným očím vedení klubu a třeba i díky moči svého syna, kterou v testech nejednou použil. Alkohol ho stál manželství a propadl na totální dno. Jak později přiznal, propařil a prohrál 50 milionů dolarů. V roce 2003 se porval v baru a NHL ho definitivně vyloučila. Ve své drsné autobiografii Hra s ohněm popisuje, jak si koupil pistoli a rozhodl se se vším skoncovat. V okamžiku, kdy cítil hlaveň v puse, si ale vše rozmyslel. V knize popisuje i sexuální zneužívání, kterého se na něm v dětství dopouštěl trenér Graham James. V roce 2005 se nechal zavřít na odvykačku, napsal knihu, částečně se vrátil k hokeji. Pomohla mu i druhá žena a dcera, kvůli nimž prý už nikdy nechce udělat stejnou chybu znovu. Založil nadaci, která pomáhá obětem sexuálního zneužívání, pořádá osvětové přednášky a dokonce začal zpívat a v roce 2015 vydal folkové album s názvem I Am Who I Am.

Fotbalista George Best se alkoholu rozhodně neštítil • Foto Profimedia.cz

Tom Hampson, olympijský vítěz z roku 1932 v běhu na 800 metrů, s chutí novinářům vykládal, že za jeho úspěchem stojí mimo jiné to, že každý den začíná kávou a cigaretou. Cigarety byly v té době součástí životního stylu a o jejich škodlivosti nikdo nevěděl nebo nemluvil. Desetinásobný grandslamový šampion Bill Tilden třeba propagoval výrobky značky Lucky Strike, které údajně skvěle pročišťují dýchací cesty. Kouření si někteří sportovci neodpírají ani v dnešní době – Bradley Wiggins, čtyřnásobný olympijský vítěz v silniční cyklistice, oslavoval své poslední zlato z Londýna skleničkou vína a cigaretou. V roce 2012 už na něm ale novináři nenechali nit suchou. Asi nejoblíbenějším sportovním kuřákem byl německý tenista Karsten Braasch, svého času 36. hráč žebříčku ATP, který se proslavil hladkou výhrou nad sestrami Williamsovými po jejich výzvě k „bitvě pohlaví“ v roce 1998, ale také svou láskou k červeným marlborkám a pivu, které byly podle novinářů středobodem jeho tréninkového režimu. V divokých devadesátých létech nebyl problém si zapálit přímo na kurtu během střídání stran a Braasch této možnosti hojně využíval. V roce 2015 ruská tenista Jekatěrina Byčkovová pro magazín Tennis World otevřeně řekla: „Všichni si povídají o čtyřech pěti známých jménech, ale o zbytku tenistů se toho moc neví, jejich zlozvyků nevyjímaje. Není to tak běžné jako dřív, ale spousta z nás kouří. Věřte tomu, nebo ne, ale mezi tenisty je to docela známá věc,“ shrnula situaci.

Před rokem si zahrál poslední Grand Slam David Ferrer, jeden z nejlepších tenistů bez grandslamového titulu, který vyhrál celkem 27 turnajů, čtyřikrát byl v semifinále Grand Slamu, jednou si zahrál i o titul a svého času byl světovou trojkou. Nebyl moc vysoký, ale se svými 175 centimetry udolával soupeře zdánlivě nevyčerpatelnou energií a fyzičkou. Jako teenager se proháněl na motorce od baru k baru, kouřil jednu za druhou a tenis bral spíš jako koníčka. Jeho trenér Javier Piles v něm rozpoznal obrovský talent, ale ke sportu ho musel nutit, někdy i násilím. Dělali si naschvály, trenér Ferrera jednou vzteky zavřel na několik hodin do skladu míčků, načež tenista od sportu doslova utekl a šel dělat dělníka na stavbu. Už po týdnu se ale vrátil a začal hrát naplno. Cigarety ho ale provázely po většinu kariéry. „Jede jako motorová myš, nic nezkazí. Ferrer bude běhat celý den a do toho ještě vykouří krabku cigaret,“ řekl český tenista Jan Mertl v jednom z rozhovorů. S cigaretou v koutku si španělského tenistu pamatuje i kolega Janko Tipsarevič, který ho takto potkával prý i cestou z šatny. Kolem roku 2016 se Ferrer rozhodl s kouřením přestat. Kuriózní je, že právě v té době ze začal na žebříčku ATP výrazně propadat. Kariéru ukončil letos v květnu.

Španělský tenista David Ferrer po jednom ze zkažených míčů v zápase s Tomášem Berdychem • Foto EPA

Opletačky s drogami měl v historii sportu leckdo, a teď nemluvíme o dopingu. Kokain si svého času „šňupla“ Martina Hingisová, její kolega Andre Agassi zase ve slabé chvilce podlehl metamfetaminu. ATP na to v testech přišla, ale tenista vše „okecal“ tím, že vypil „okořeněnou“ sodovku svého asistenta, což byla do jisté míry pravda. Na veřejnost nic neprosáklo a Agassi vše přiznal až po letech ve své autobiografii. Belgická cyklistická hvězda Tom Boonen, mimo jiné mistr světa v silniční cyklistice a vítěz závodu Paříž–Roubaix, byl pod vlivem kokainu přistižen opakovaně. Ovšem v mimosoutěžní sezoně, což se jako doping nepočítá, takže distanc nedostal, ale zaplatil pokutu a musel na odvykací kúru. Polský triatlonista Jerzy Górski na to šel obráceně. Nejdřív se stal feťákem, dostal se na samotný okraj společnosti a málem zemřel. V rámci odvykacího pobytu se dal na běhání a sport se pro něj stal závislostí číslo dvě. Górski v roce 1990 odcestoval do Ameriky a jako první zahraniční sportovec vyhrál prestižní triatlon Ironman. Celý jeho příběh vypráví biografický film Nejlepší z roku 2017.

Nejslavnějším „feťákem“ sportovní historie byl ale bezesporu Diego Maradona. Drogový král z Neapole začal kopat do míče ve slumu v Buenos Aires. Talent ho donesl do Barcelony, kde přičichl nejen ke slávě, ale také k první lajně kokainu. Po přestupu do Neapole, ovládané Camorrou, se spřátelil s mafiánskými bossy bratry Giulianovými, kteří mu zaručovali pravidelný přísun drog a lehkých děv i záštitu v případě podvádění při testech. Letos byl na festivalu v Cannes uveden film Maradona, který otevřeně zobrazuje i tyto praktiky. Geniální fotbalista trávil půlku týdne na kokainových večírcích, ve středu se vrátil domů, do neděle se vzpamatovával, odehrál zápas (nutno dodat, že bravurně) a po něm začal nanovo. Při dopingových testech dostával přímo od vedení klubu čisté vzorky pro testy a používal dokonce umělý penis s čistou močí, protože některé testy byly kontrolovány i vizuálně. Italům došla trpělivost až v roce 1990, kdy argentinský střelec vyřadil italský tým penaltou z boje o finále mistrovství světa. Všechny excesy se „záhadně“ okamžitě provalily a od té doby „božská ruka“ pravidelně narážela na dopingové testy. Kariéra šla strmě dolů, ale s fotbalem Diego neseknul nikdy. Abychom to zkrátili – loni se stal trenérem druholigového mexického týmu Dorados, působícího v Sinaloe, centru jednoho z největších světových drogových kartelů. 

Diego Maradona ve slavných letech, kdy hrál za Neapol • Foto Profimedia.cz

Urostlí sportovci přitahovali ženy odnepaměti. A obráceně. Zatímco v dávné minulosti sportu se kauzy často zametly pod koberec, v posledních letech má nějakou tu aférku snad každý druhý. Někteří za to ale umějí vzít pořádně od podlahy: Ještě dál než v bulváru tolik propíraní čeští fotbalisté to dotáhli hráči amerického fotbalu z týmu Minnesota Vikings, kteří dostáli názvu svého klubu a v roce 2005 si pronajali dvě lodě a spoustu prostitutek a uspořádali divokou párty na vlnách. Večírkem všechno začalo i v unikátním případě baseballistů Fritze Petersona a Mikea Kekiche. Asi je neznáte, ale Amerika šla z jejich případu do kolen. Novinář Maury Allen pozval roku 1975 dva hráče Yankees a jejich ženy k sobě domů na grilování. Chtěl si popovídat o baseballu. Večer pokračoval a vznikl nápad, že si oba páry ještě zajedou auty do restaurace, ale z legrace každý poveze ženu toho druhého. Byla to skvělá zábava a všichni se rozhodli akci opakovat. Když oba „nové páry“ zjistily, že chtějí víc než jen výlety, rozhodly se situaci řešit, a to vskutku originálně: Oba hráči se prostě přestěhovali do domu toho druhého, k jeho ženě, dětem i domácím mazlíčkům a uspořádali tiskovou konferenci, na které poprosili novináře, ať už tomu neříkají „výměna manželek“, protože jde o něco víc – o změnu životů.

Kauzu Tigera Woodse si pamatuje většina z nás. Nejlepší golfista světa, manžel krásné švédské modelky a otec dvou dětí se v roce 2009 začal ukazovat v trošku jiném světle. Vyšlo najevo, že má milenku. Manažerka nočního klubu Rachel Uchitelová vše popřela, ale patrně ne zadarmo – hovoří se o jednom až třech milionech dolarů. To rozhodně není málo, takže se postupně hlásily další a další milenky. Celkem jich bylo devatenáct a mnohé neměly problémy líčit detaily poněkud drsnějších sexuálních praktik, ve kterých si golfista liboval. Woods si posypal hlavu popelem a odebral se do léčebny, kde se hodlal „závislosti na sexu“ zbavit. Stamilionovému rozvodu se nevyhnul, ale prý začal sekat latinu. Jeho bývalé milenky ale čas od času rády promluví s novináři a shodují se v tom, že dvojí život žije určitě dál. Těžko říct – jako svatoušek se rozhodně nechová. Před dvěma lety se ukázalo, že je závislý na léku proti bolesti Vicodinu. Vyplynulo to z toxikologické zprávy, kterou zveřejnila policie po incidentu, kdy zadrželi golfistu spícího za volantem svého nabouraného vozu. Kromě „léku Dr. House“ měl v krvi ještě stopy Xanaxu, THC a dalších látek.

Čirá radost v podání Tigera Woodse... • Foto Reuters

Co dělají slavní sportovci s tou spoustou peněz, které vydělávají? Kvůli bulvárnímu tisku se většinou nedozvíme, že spousta z nich investuje, podniká, nakupuje nemovitosti nebo komodity, i když je to často pravda. Mnohem víc praští do očí skandály a hříchy. A k nim samozřejmě patří i hazard. Ostatně, kdo by si někdy nevsadil aspoň do loterie, a když máme peněz opravdu hodně, zkusit si zahrát je lákavé. Někteří tento koníček drží pod kontrolou a věnují se mu systematicky – jako třeba právě hříšník Tiger Woods, který se sice téměř profesionálně věnuje hraní blackjacku, ale je v tom prý tak dobrý, že příliš velké částky neprohrává.

Jiní hazardu zcela propadnou a zachraňuje je pouze fakt, že sportem vydělali tolik, že je hraní snad ani nemůže přivést na mizinu. Michael Jordan, jeden z největších sportovních boháčů, prý probendil v kasinech pět milionů dolarů. Wayne Rooney, legenda Manchesteru United, prý už prosázel kolem 700 tisíc liber na dostihy a sportovní zápasy, ale prý nepohrdne ani stíracími losy. A abychom neplivali jedovaté sliny jen do zahraničí, tak musíme zmínit, že americký časopis Complex sestavil žebříček největších sportovních gamblerů, na němž se na „pěkném“ devátém místě umístil Jaromír Jágr, který svou zálibu ke hraní nikdy příliš netajil a čerstvě podepsanou smlouvu s Philadelphií letěl okamžitě oslavit do Las Vegas. To ale ještě nic není proti golfistovi Johnu Dalymu, který ve své biografii My Life In and Out of the Rough přiznal, že v kasinech utratil „něco mezi padesáti a šedesáti miliony dolarů“.

Wayne Rooney jde na plac! Angličan si po střídání ve druhém poločase přátelského duelu s USA odbyl svůj 120. start za národní tým • Foto Reuters

Jennifer Capriatiová byla tenisovou hvězdou, která neustála svou slávu. Ve třinácti se probojovala do finále profesionálního turnaje a dostala se na obálku časopisu Sports Illustrated. V patnácti se ve finále Wimbledonu postavila proti Gabriele Sabatiniové. V roce 1993 prolétla novinami zpráva o tom, že „kradla v obchodě šperky a byla zadržena a uvězněna“. Pravda je taková, že byla pouze zadržena poté, co si v kiosku s levnými šperky zkoušela s kamarádkou prstýnky v hodnotě asi 15 dolarů a jeden jí po odchodu zůstal na prstě. Patrně omylem, protože prsteny sbírala a nosila jich hodně najednou. Skandál byl už ale na světě. Ty větší měly ale teprve přijít – konec její kariéry provázela nejen zranění, ale i problémy s užíváním marihuany a alkoholu a 30 hodin veřejně prospěšných prací za stalkování a napadení bývalého přítele.

Někteří sportovci měli našlápnuto ke skvělé kariéře i po ukončení té sportovní. O. J. Simpson, bývalý elitní hráč amerického fotbalu, se stal úspěšným televizním komentátorem a hercem (pamatovat si ho můžeme třeba z filmu Bláznivá střela). Nedostatek sportovního vyžití si ale patrně kompenzoval výtržnostmi, a to takovými, že byl roku 1994 dokonce obviněn z vraždy své ženy. Nakonec byl propuštěn, ale vězení se stejně nevyhnul – v roce 2007 šel „sedět“ za další výtržnosti, ozbrojené přepadení a únos. Kolovaly historky, že kradl i ve vězení – třeba ovesné sušenky, které možná nebyly jen ovesné. Propuštěn byl po devíti letech, v roce 2017.

Bývalá tenisová jednička Capriatiová se předávkovala drogami, skončila v nemocnici. • Foto Reuters

Na mizinu může přijít nešťastnou náhodou každý. Pokud se to ale stane někomu, kdo za svou aktivní kariéru vydělal tolik peněz, že by do smrti nemusel hnout prstem, je to už určitý projev finanční negramotnosti. Když pak nemáte ani na alimenty a na krku rozsudek odnětí svobody, je to hřích jako každý jiný. Ano, narážíme na Tomáše Řepku, čtyřnásobného mistra ligy a mistra minimálně České republiky ve fofrování peněz. Kdysi špičkový fotbalista, opora ACF Fiorentina a West Ham United, drsný obránce, opora Baníku a později doslova tvář fotbalové Sparty, která přispěla k mnoha vítězstvím klubu i skandálům. Za svou kariéru vydělal Řepka podle svých vlastních slov kolem 200 milionů korun čistého a probendit stihl všechno a ještě něco navíc. Není to tak dávno, co se proháněl ulicemi Prahy v jednom ze svých Lamborghini. Vedl nákladný životní styl, a když přestal vydělávat fotbalem, zkoušel peníze získávat jinak – při přestupu ze Sparty do Budějovic si „odnesl“ klubovou pokladnu, do které hráči platí pokuty, zápisné, ale třeba i příspěvky na dárky pro čerstvě narozené děti spoluhráčů. V pořadu Jana Krause pak vykládal, že ji dostal darem „na odchodnou“. Legendární je i jeho prodej Mercedesu, který nebyl jeho, ale inkasoval za něj peníze od kupce, což mu vyneslo obvinění za zpronevěru.

Jak na to přijde, že kdysi milionáři a miláčci národa končí poměrně často „na dlažbě“? Adonal Foyle, bývalý basketbalista a expert na sportovní psychologii, má jasno: Především styl „žiju tady a teď“ a neschopnost tvořit si finanční plán do budoucna. Pak přijde konec sportovní kariéry, nedostatek vyžití, zabíjení získaného volného času a zároveň zdánlivě neomezené množství prostředků. A také fakt, že slavní sportovci často neřeší finanční problémy v zárodku, protože se nechtějí dostat do řečí a být za chudáky a ztroskotance, když jim ještě nedávno svět ležel u nohou. Foyle o této problematice mimochodem napsal zajímavou knihu Winning the Money Game: Lessons Learned From the Financial Fouls of Pro Athletes, která zkoumá příklady sportovních zkrachovalců, ze kterých se mohou poučit i podnikatelé či „běžní smrtelníci“. Zahraniční legendou v rozhazování je bezpochyby Mike Tyson, hvězdný boxer, který „nacpal“ 300 milionů dolarů do domácích mazlíčků (ano, myslíme tím jeho tygry), šperků, automobilů a nesmyslně luxusních nemovitostí, které polykaly ohromné sumy jen v poplatcích za elektřinu. Stal se z něj „chudý milionář“, který roku 2003 vyhlásil osobní bankrot. Tak hluboko nechtěl klesnout Curt Schilling, trojnásobný vítěz světové série a legendární baseballista, který za svou kariéru vydělal přes sto milionů dolarů. Stejně ale prošustroval úplně všechno a zadlužil se. Hrdost mu nedovolila vyhlásit osobní bankrot a tak prodal vše od svého domu až po osobní věci včetně sbírky cédéček a dokonce si u představenstva Síně slávy vyprosil navrácení své legendární zkrvavené ponožky, která zde byla vystavena. Vydražil ji za 92 tisíc dolarů.

Bývalý fotbalista Tomáš Řepka se zatím na svobodu nepodívá. • Foto ČTK