Před necelým měsícem se na druhý pokus kvalifikoval na olympijské hry do Tokia. Lezec Adam Ondra si ve francouzském Toulouse výrazně oddechl. Pak si odpočinul během dvoutýdenní dovolené a teď už se zase pilně připravuje. V současné době trénuje svou nejslabší disciplínu – lezení na rychlost. A právě proto musí navštívit místo, které při zdolávání skal v přírodě nikdy nepotřeboval – posilovnu.
Sportovní lezení na olympijských hrách v Tokiu bude z pohledu spousty aktérů zvláštní soutěží. Půjde totiž o takový víceboj složený ze tří samostatných disciplín. A málokterý lezec se věnuje všem třem. Stejně to má i Čech Adam Ondra, který je přeborníkem v lezení na obtížnost, hodně dobře mu jde i bouldering, ale s lezením na rychlost už má větší potíže. Když ale chce být v Tokiu úspěšný, musí nacvičit i to. „Lezení na rychlost jsem se v minulých sezonách vůbec nevěnoval. Teď doufám, že za měsíc, který to dělám, doženu aspoň něco,“ přiznal v pátek před vyhlašováním Sportovce roku. Ankety, v níž se poprvé umístil v top 10 před třemi lety a letos obsadil sedmé místo.
Ve Sportovci roku jste už potřetí v elitní desítce. Znamená to tedy, že se sportovní lezení už zařadilo mezi prestižní české sporty?
„Poprvé se mi to povedlo v roce 2016, kdy jsem mimo titulu mistra světa zvládl i Dawn Wall (v masivu El Capitan v Yosemitech v USA zdolal v nejrychlejším čase historie jednu z nejtěžších vícedélkových cest na světě), což byla taková trochu stěžejní situace, kdy jsem se dostal do mainstreamového povědomí. Letos jsem sice na žádné skály nelezl, ale i tak jsem se do desítky dokázal probojovat, takže je to určitě velké zadostiučinění. Nejen pro mě, ale i proto, že lezení je dnes už bráno jako olympijský sport.“
Potkáváte se ještě s lidmi, kteří řeknou: Co to vlastně děláš za sport? Musíte vysvětlovat?
„Je to daleko méně časté. Dřív si lidé mysleli, že lezení je to, že lezete na osmitisícovky, a ty jsou vrcholem kariéry. Dnes je povědomí o tom, že se leze na umělých stěnách a na nich se pořádají závody, velmi rozšířené.“
Co říkáte na vidinu, že při olympijském úspěchu byste mohl být v top 10 ještě někde úplně jinde?
„Nepředbíhejme, něco se nejdřív musí stát na olympiádě. Já se na to co nejlíp připravím, ale uvidíme.“
Byla pro vás úleva, že se vám v Toulouse postup na olympiádu po diskvalifikaci na MS v Japonsku povedl na druhý pokus?
„Celá sezona byla velmi úspěšná, z mé oblíbené disciplíny jsem vyšel za celý rok neporažen, což se mi nikdy předtím v žádné sezoně nestalo. I bouldering byl veskrze povedený, obsadil jsem celkově 2. místo ve Světovém poháru, ale byla tam stále ta černá kaňka v podobě nevyužití první nominace na olympiádu. Naštěstí napodruhé se to podařilo, což byla velká úleva. Abych pravdu řekl, ani jsem z toho neměl radost, spíš jsem si oddechl. Řekl jsem si: Je to za mnou a teď se konečně mohu zase soustředit na přípravu. Pauza byla krátká, už jsem znovu v tréninku.“
Asi se vám ulevilo o to víc, že jste na kvalifikaci nebyl zdravý, ne?
„Ten první den, který byl důležitý, jsem zdravý byl, zato ten druhý byl utrpení, měl jsem chřipku.“
Někteří sportovci si před olympiádou, aby na sebe nekladli zbytečný tlak, zakazují říkat: Tak, a teď je olympijská sezona. Jak to máte vy?
„Asi si nejde říkat, že žádná olympijská sezona nebude, protože se najednou připravuju úplně jinak. Teď se vyloženě měsíc soustředím pouze na rychlost, na svou nejslabší disciplínu, abych v ní do olympiády co nejvíc dohnal. Bez olympiády bych to opravdu nedělal.“
Zintenzivnil jste přípravu?
„Spíš trénuju na úplně jiné věci, lezení na rychlost jsem se v minulých sezonách vůbec nevěnoval. Teď za ten měsíc doufám, že doženu aspoň něco. A až na konci ledna začnu přípravu, která už bude víc připomínat tu moji standardní.“
Jak se trénuje na rychlost? Je na to nějaký fígl?
„Je to samozřejmě dril samotného lezení, ale jde o daleko silovější disciplínu než bouldering a lezení na obtížnost. To znamená, že je třeba i posilovna, což je místo, které jsem ve svém předchozím tréninku vůbec nepoužíval. Jsou závodníci, kteří i na lezení na obtížnost nebo bouldering do posilovny chodí, ale myslím si, že to není nezbytné. Někteří trenéři tvrdí, že to je potřeba, já říkám, že to možná může k něčemu být, ale o to je důležitější umět lézt. A s přílišnou silou člověk může do určité míry zapomenout. Ale na lezení na rychlost je posilovna hrozně důležitá. Teď vím, že jsem si tu standardní cestu vyladil a vlastně nemohu zrychlit výrazně bez toho, aniž bych zesílil.“
Co pro to děláte?
„Je to podobné atletickému tréninku, protože na rozdíl od ostatních dvou disciplín jsou i tam velmi důležité nohy. Takové standardní vidění lezce na obtížnost je, že nohy musí být co nejtenčí a nejmenší, aby co nejmíň vážily. Ale u rychlosti je právě třeba, aby v nich byla síla a explozivita. Takže atletický trénink a v posilovně je nejdůležitější shyb se závažím.“
Kolik takto zvednete?
Vážím 71 kilo a udělám shyb třeba s 56. Takže nezvládnu navíc ani vlastní váhu, zatímco jiní lezci, kteří se věnují rychlosti, toho dokážou podstatně víc.“
Kromě posilovny máte ještě nějaké doplňkové sporty?
„Pro mě je ideální jakákoliv aerobní aktivita ve dni odpočinku, jít se vyběhat, spíš nějaká forma aktivní regenerace. Jinak ale razím zásadu, že k lezení je nejdůležitější lézt. Samozřejmě spousta lezců potom do tréninku zařazuje další cvičení s vlastní vahou. Netvrdím, že je to zbytečné, jen potom poměr takového tréninku nesmí výrazně zasahovat do samotného lezení.“
Následující sezona je olympijská, znamená to tedy, že až do Her nebudete překonávat žádné obtížné přírodní stěny? Nebo se odměníte až po OH?
„To se rozhodně odměním, a to mě pak na umělé stěně zase nikdo dlouho neuvidí. Řekl jsem si, že do olympiády to musím vydržet. Dal jsem si předsevzetí, že do té doby budu na skalách tak den dva v měsíci, což je důležité pro zachování mého psychického zdraví. Ale samozřejmě čím víc toho stihnu na umělé stěně nalézt, tím lépe. Hlavně dnes, kdy se lezecký styl na stěnách dost liší od lezení na skalách, se rozhodně nedá lezení venku brát jako trénink. Možná pro obtížnost, ale na bouldering a rychlost to fungovat nemůže.“
Co máte vyhlédnutého?
„Je toho víc, nevím, jestli se do toho hned po olympiádě dostanu, ale třeba zrovna v Norsku v oblasti Flatanger, kde se nachází nejtěžší cesta na světě Silence, jsou další projekty, které jsou minimálně stejně těžké, ale pro mě ještě třeba hezčí a impozantnější.“
Vnímáte olympiádu jako možnost dalšího zápisu mezi legendy?
„V lezeckém světě je velmi sledovaná, i kvůli kontroverznosti kombinační disciplíny. Ale i když to naprostá většina lezců kritizuje, neznamená to, že by se o olympiádu nezajímali.“
Myslíte, že v Paříži za čtyři roky už by mohl být formát soutěže jiný?
„V Paříži jsou dvě možnosti. Buď tam lezení bude a budou tam dvě sady medailí. Samostatně lezení na rychlost a pak bouldering a lezení na obtížnost jako kombinace. Což dává smysl. Samozřejmě to není ideální, ještě lepší by byly tři samostatné disciplíny, ale je to daleko lepší než to, co bude v Tokiu.“
| 2019 7. místo 2017 7. místo 2016 10. místo |
