PŘÍMO Z FRANCIE | Pekelné počasí. Včera se teploty v Nimes, kde se dnes startuje, šplhaly ke čtyřiceti stupňům Celsia. Roman Kreuziger si ale nestěžuje. „Mám raději teplo. Jen je pak potřeba poslouchat tělo a dobře pít a jíst,“ upozornil jediný český cyklista na startu letošní Tour de France. V té se zatím drží na 14. příčce celkového pořadí. Cesta do Paříže potrvá ještě šest dní. ONLINE z 16. etapy Tour de France sledujte ZDE.
Bylo sice velké vedro, ani tak nevynechali závodníci týmu Dimension Data i s Romanem Kreuzigerem tradiční projížďku o volném dni. Zatímco ostatní týmy se ubytovaly v rušné obchodní zóně na okraji města, Čechův tým dostal organizátory přiděleno vzdálenější městečko Baillargues, a tak si mohli Kreuziger a spol. vychutnat jízdu mezi palmami v blízkosti moře. Po zatím nejúspěšnější etapě na 106. ročníku Staré dámy v neděli si tak český jezdec včera odpočinul a dnes může vyrazit do posledního týdne náročného závodu.
V kopcích, jaké jste absolvovali v neděli, je důležité přesně vědět, jak jet, abyste se totálně nevyčerpal. V etapě jste byl dlouho v početnějším úniku, který jel vysoké tempo. Je to pak tak, že srdce by chtělo následovat Simona Yatese, ale hlava říká nelbni?
„Tam jsem věděl, že Yates (pozdější vítěz etapy) je v úniku jeden z nejsilnějších. Navíc den před tím pošetřil síly, nejel Tourmalet až do závěru naplno. Může vypustit v etapách, ve kterých potřebuje, a v těch, kde chce být, tyhle věci umí. V prudkém kopci jsem očekával, že nastoupí. Nečekal jsem, že tak brzy, doufal jsem, že o pár set metrů dál. Ale asi si byl vědom, že zezadu jedou, takže udělal správné rozhodnutí. Člověk tam pak v červených číslech je, ale jde o to, jak dlouho v nich je, aby to přežil.“
Jak dlouho takto vydržíte?
„Někdy pět, někdy deset minut. Záleží na pocitu, jak se vám od začátku jede. V neděli byl začátek tak rychlý, největší intenzita se jela v prvních dvou hodinách a pak už jsem se do červených ani tolik nedostával.“
Řídíte se víc tím, co vám ukazuje počítač, nebo co vám říká tělo?
„Rozhodně tělo. V jednorázových závodech vůbec neřeším watty, v týdenních etapácích se tím mohu trochu řídit, protože napoví, jak moc se můžete zmáčknout. Ale na Grand Tour je tolik faktorů, je to tak dlouhé, únava tak velká, že musíte víc vnímat pocity. Čísla jsou velká, ale kolikrát tepovka třeba vůbec nesedí k wattům. Musíte vnímat, kam vás pustí tělo, a ne co vám říká wattmetr. Ten je pak dobrý pro trenéra, aby viděl, proč tělo vypovědělo, nebo kde se zmáčklo víc. Podle toho ví, co se s vámi v závodě odehrává a kam až vás tělo pustí. Ale nedá se tím rozhodně řídit.“
Při výjezdu na Tourmalet, kdy jste si odstoupil z hlavní skupiny, se zdálo, že se na počítač díváte. Bylo to tak?
„Ne. Opravdu ne.“
Takže nejste typem závodníka jako Chris Froome, o kterém se říká, že se tím hodně řídí?
„Já myslím, že na to nekouká, i když si to všichni myslí. Podle mě to jeho sklánění hlavy je jen způsob, jak se vydýchává. Když ji máte skloněnou dolů, jde vám to mnohem líp.“
Fakt, že víte, kdy můžete ještě přidat, vydržet tempo, nebo už je lepší si poodstoupit, je ovlivněn i zkušenostmi, že časem jste se naučil své tělo poslouchat?
„Člověk musí poznat své limity, kam ho tělo pustí a kam ne, o tom žádná.“
Takže i špatná zkušenost může být pro něco dobrá?
„Konkrétně na Grand Tour se řídíte pocity z jednoho dne, jak se vám pak může jet ten další. Znám už tělo natolik, že vím, co od něj můžu očekávat.“
Poznáte to už ráno před startem?
„Spíš během prvních 30 kilometrů.“
Tam zjistíte, že to v ten den nepůjde, a nepokoušíte se třeba o únik?
„To ne, někdy máte těžké nohy na začátku a postupně se to zlepšuje. Ale poznáte, jestli jsou těžké dobře, nebo jsou prázdné a nemají energii.“
Kdy jste měl naposledy takový pocit?
„Po dni volna, kdy byla rovinatá etapa. A pak v první pyrenejské, kde se sice jelo solidní tempo, ale nezávodilo se. Tam jsem byl rád, že se nezávodilo, protože jsem cítil, že mi něco chybí.“
Je to tak, že občas hlava bojuje, i když tělo říká, že ne, a hlava tělo přesvědčuje?
„Hlava určitě dělá velký rozdíl. Peloton je teď tak vyrovnaný, že záleží, kdo se tam jak zmáčkne, kdo je schopný se trápit déle.“
Hlavě ale asi pomůže, když ve vysílačce slyšíte, že až za vámi jsou velká jména jako Nairo Quintana, Dan Martin, Fabio Aru. To musí být příjemný pocit, ne?
„Je, ale když vás pak mine Thibaut Pinot a vidíte, jak letí, tak si říkáte, jestli vám ještě zůstaly reklamy na kraťasech nebo je všechny serval dolů. Ale jinak ano, poslední dva dny, i když jsem se trápil, se mi nejelo špatně. Trápil se tady každý, etapy byly hodně intenzivní. Ta nedělní byla hodně přes hranu, nějakých 185 km a vlastně jsme si ani nezastavili, abychom si odskočili, protože se pořád jelo.“
Před vstupem do Pyrenejí jste vypadal nervózně, co to s vámi provede. Po nedělní etapě už jste působil uvolněněji. Je to tím, že jste si dokázal, že to jde?
(smích) „Možná to bylo proto, že jsem věděl, že nás čeká volno. Navíc to ani nevidím tak, jak spousta lidí říká, že teď přijde etapa kolem Nimes a pak odpočinková do Gapu. Je tady strašné vedro. A i když nefouká moc silně, tak když se peloton řítí šedesátkou, i malý vítr může způsobit hodně, zvlášť na okruhu. A pak etapa do Gapu, i když se nejede klasický kopec (Col de Mande), tak je tam jiný a po něm technický sjezd. A i když přijede třeba 40 lidí do cíle, je to tvrdé závodění, na které musíte být připravený. A den na to nás čeká nejtěžší etapa v Alpách, která bude minimálně šest hodin v sedle, možná ještě víc, kopců je tam spousta.“
Dá se na takto dlouhém závodu říci: Hurá, už máme před sebou jen poslední týden?
„Hurá by se řeklo, kdyby tam bylo pět rovinatých etap. A ani ty nemusí být na Tour jednoduché. Víte, co od Tour můžete očekávat a že bude těžká. Teď je důležité zůstat zdravý a bez pádu, což je základ. Na tom se dá hodně stavět, abychom pak na tom byli dobře i v posledním týdnu. Dva týdny máme za sebou, ve druhém ani nikdo z našeho týmu nebyl nemocný, jen v prvním pár kluků bojovalo se střevními potížemi. A teď uvidíme, co v posledním týdnu.“
Polít se vodou nepomáhá
Předpověď na úterý hlásí 39 stupňů, to bude asi hodně kruté, že?
„Ale bude sucho. To se tolik nepotíte. Nejhorší bylo teď to strašné vlhko, když před námi sprchlo.“
Někteří varují před možnou dehydratací. Na to asi bude třeba si dát hodně pozor.
„Jsou to čtyři hodiny a bude to svižné, tak by to nemuselo být zase tak hrozné, je to relativně krátké.“
Co se při závodu v takovém vedru nesmí podcenit?
„Když je vedro, nemáte ani hlad, nechce se vám jíst. Jak se málo najíte, napijete, dostanete pořádný hlad a úplně se vypnete.“
Je dobré se občas polít vodou, nebo je to spíš kontraproduktivní?
„Spíš to úplně nepomáhá. Člověk se zchladí ledovou vodou, ale pak se v mokrém zapaří a je mu kolikrát ještě větší vedro, než kdyby zůstal suchý.“
Mění se i samotné pití ve vedrech? Dáváte si něco jiného než obvykle?
„Jonťáky nepiju ani normálně, piju buď vodu, nebo drink, kde je hodně cukru.“
A co se týká jídla v průběhu závodu, to se při vyšších teplotách mění?
„Ne. Já i normálně jím rýžové koláčky nebo si vezmu banán a pak mám svoje traťovky, kde mám různé gely nebo tyčinky. Ale není to jiné než jindy. Je to všechno udělané tak, že to vydrží v teple i v zimě. A hlavně je to vždycky lehké, takže to zůstává stejné.“
Musíte na občerstvování ve vedrech myslet, nebo je to automatické?
„Je potřeba naslouchat tělu a ono si řekne. Většinou to vychází, že každou půl až třičtvrtěhodinku něco malého sním.“
Když pocit hladu není, tak nejíte?
„Když není, tak si nic dávat nemusíte. Já používám vodu a ten druhý drink. Ve finále, kdybych to jel jenom na to a vodu, tak nemusím skoro jíst, protože to zasytí.“
Cítíte, že úpravy stravy, které jste se letos snažil dělat, pomáhají, cítíte se líp?„Určitě je to znát, jsem lehčí, i váha se drží. I když teď, jak už je tělo unavené, se zaplňuje vodou, takže se váha zvýší. Ale jinak je to asi znát, že člověk není tak těžký. I kuchař ví, co vařit. Používají fenykl, chřest, okurku, aby nás to trochu odvodnilo. I když doktor by byl zase radši, kdybychom byli zavodnění. V posledním týdnu tak moc nepřibereme, ale je to dané vodou. Můžu mít třeba okolo 67 kilo, ale váha ukazuje 69, protože tělo je plné vody. Ale když se vrátím z Tour, za tři dny budu najednou o tři kila lehčí.“
Jaké teploty vám nejvíc vyhovují?
„Mně vedro nevadí, takže si nemůžu stěžovat.“
Lepší než nějakých 15 stupňů?
„Uvidíme, co bude v Alpách, protože tam nehlásí nic moc. V úterý tady bude vedro, do Gapu (středeční etapa) už se má trošku ochladit a pak Alpy nevypadají úplně nejlíp. Díval jsem se, že tam hlásí bouřky, v Tignes má být maximálně 18 stupňů. A jestli tam bude tolik, tak kolik bude na Galibieru? Tak pět stupňů. A jestli chytneme bouřku, tak to nebude úplně příjemné.“
Kdo podle vás letošní Tour vyhraje?
„Překvapením by byl asi Mikel Landa. Má sice větší ztrátu, ale díky tomu to může být otevřené, nebojí se útočit. Julian Alaphilippe myslím, že bude v deseti, ale podle mě v neděli byl náznak, že už to není úplně ono. Steven Kruijswijk je silný, Thibot Pinot byl taky loni na Giru tři dny před koncem kandidátem na vítěze a den před dojezdem do Říma odstoupil. Ale tým má teď k sobě silný. Takže opravdu těžko říct. Myslím, že tam může být ještě spousta změn, když vidím, jak to bouchá, kdo se posouvá. Je pravda, že je to jedna z nejtěžších Tour, co se týče metrů, které jsme už nastoupali, a co nás ještě čeká. A hlavně rychlostní průměry, jaké se tady jezdí, je to skoro jedna z nejrychlejších Tour.“
