Každý rok zde cyklistický cirkus vybalí poslední show. Pro jezdce na celkové pořadí je závěrečná etapa Tour de France směřující do Paříže oslavou a odměnou úspěšného zvládnutí třítýdenního utrpení. Krev, pot a slzy se zapíjí šampaňským. Jednotlivé dresy už znají majitele. V pelotonu se přátelsky diskutuje. V této oáze klidu však po několika desítkách kilometrů začne sprintery lechtat nervozita. Najíždí se na okruh, jehož naprostou většinu tvoří třída Champs-Élysées, jedna z nejslavnějších ulic světa. Skončit na ní na prvním místě je pro rychlíky jednou z největších poct. A jednomu cyklistickému velikánovi tento obří skalp uniká. Je jím Peter Sagan.
Sám odmítá, že by byl sprinterem. Tomu se však po zhlédnutí hromady videí na Youtube, která zachycují Saganovu akceleraci, jen stěží věří.
Když v roce 2012 dospurtoval na Elysejských polích hned za vítězem Markem Cavendishem , těžko to mohl brát jako zklamání. Britská raketa tehdy proletěla cílovou rovinkou jako první již počtvrté v řadě. Sagan musel být spokojený, že hned premiérovou účast na Staré dámě proměnil v zisk zeleného trikotu pro vítěze bodovací soutěže.
V další sezoně koukal v Paříži na záda hned třem cyklistům. Tím nejvzdálenějším byl Marcel Kittel, který tehdy odstartoval v rámci 21. etapy Tour de France německou diktaturu, jež trvala do roku 2016. Po dvou triumfech Kittela přidal dvě prvenství rovněž André Greipel. Sagan se vždy vešel aspoň do elitní desítky, ve tři roky starém dojezdu byl znovu druhý.
Tehdy byl opravdu velmi blízko. Nacházet se cílová čára o dva metry dál, dostal by své kolo před to patřící německé „gorile“.
Předloni přišel o finále (tehdy v režii Dylana Groenewegena, pozn. red.) už zkraje Tour, kdy byl ze závodu vyloučen po kontaktu s Cavendishem.
V minulém roce bral osmé místo.
Neúspěch v Paříži se hromadí.
„Určitě to je sen. Pokusím se tam udělat co nejlepší výsledek. Tedy když tam dojedu,“ odpověděl Sagan na otázku Sportu o druhém volném dni. Teď už je jisté, že k etapě do slavné destinace nastoupí. Vše je jen na něm.
Je dlužno dodat, že finiš v 8. městském obvodu francouzské metropole mu není úplně šitý na míru. Tourminátor ze Žiliny by byl pravděpodobně nejraději, kdyby byla slavná třída v cílové části víc nakloněna směrem nahoru. Těžší terén by na jeho závodnický styl pasoval více. V reálné podobě je stavěna pro expresy, kteří vydrží sprintovat kratší dobu, ovšem vyvinou obří maximální rychlost. Tedy torpéda jako například Arnaud Démare, Pascal Ackermann či zmínění a dříve úspěšní Kittel a Cavendish. Ze současného startovního pole jsou i podle dosavadních výsledků favorité spíše Elia Viviani, Caleb Ewan a dva roky starý král poslední etapy Dylan Groenewegen.
Jen tak pro doplnění – v roce 2001 vystřelil v Paříži k vítězství český závodník Ján Svorada.
Zvednout ruce nad hlavu nedaleko od Vítězného oblouku znamená v cyklistickém světě víc než dost. Mít tamní vítězství zapsané ve statistikách je zkrátka „něco“. Zvlášť Saganovi už toho v nich jinak moc nechybí. Má tři tituly mistra světa, celkem na Grand Tour vyhrál 16 etap, ovládl klasiku všech klasik z Paříže do Roubaix či další velmi ceněný monument Kolem Flander. Už dlouho vítězí rovněž u fanoušků, kteří ho doslova nahání a žadoní o podpis třeba i při vražedném stoupání na Tourmalet. On jim královským gestem za jízdy vyhoví.
Saganův trikot – jak by se dal přejmenovat zelený dres – už má slovenská hvězda znovu v kapse, pokud se nestane nic nepředvídatelného. V historických tabulkách se pak dostane před sprinterského mága Erika Zabela. Od roku 2012 se rozloučil s trikotem jen jedinkrát. V roce 2017 ho na sebe ve městě nad Seinou oblékl Michael Matthews. K této propůjčce by ale možná nedošlo nebýt incidentu s Cavendishem.
Až se Sagan bude dnes řítit rychlostí takřka 70 kilometrů za hodinu vstříc čáře na Champs-Élysées, která bude znamenat konec třítýdenní tortury, bude doufat, že ji protne nejdříve ze všech. Konečně by měl třešničku na francouzském dortu.
