Muhammad Ali, ten Největší. Ano, ale díky komu? Když mluvíte o Muhammadu Alim, mluvíte zároveň o Joe Frazierovi. Byly to totiž právě bitvy s Frazierem, které stvořily Aliho legendu. Muhammad Ali by nebyl ten Největší, kdyby proti němu nestál Joe Frazier.
Jeden bez druhého by těžko dosáhl vrcholu. Nesnášeli se, ale potřebovali se. Jako Batman potřebuje Jokera, jako Sparta Slavii. Frazierova smrt je i smrtí části kultu Muhammada Aliho.
Frazier a Ali se nenáviděli jako nikdo před nimi a nikdo po nich. Historie sportu nepoznala větší rivalitu. Nejdrsnější boxerský duel všech dob svedli 1. října 1975 právě tihle dva. Zápas, přezdívaný Thrilla in Manila, vešel do dějin.
„Bylo to čtyřicet minut vytrvalého násilí a utrpení,“ napsal boxerský reportér Hugh McIlvanney. „Jsem si jistý, že jsem nikdy neviděl zápas, v němž by dva muži vydrželi tolik co Ali a Frazier tehdy v Manile,“ doplnil svého kolegu dlouholetý zpravodaj agentury AP Ed Schuyler.
Thrilla in Manila daleko překročil sportovní hranice. Ali byl tehdy symbolem sebevědomé, uvědomělé černé komunity. Fraziera naopak líčil coby ignoranta bez charakteru a nepřímo ho obvinil, že zradil afroamerickou komunitu. „Uncle Tom“ - tak nazval Fraziera v předzápasové výměně ostrých slov. Pro mladého černocha není horší urážky: je to výraz pro slabochy, kteří posluhují bělochům.
V ringu se pak strhla bitva, v níž šlo bez nadsázky o život. „Tehdy jsem byl nejblíž smrti,“ přiznal později Ali. „Dával jsem mu rány, které by zbořily barák. Ale on to ustál a vracel mi je,“ vzpomínal na brutální řežbu Frazier.
Drsný duel nakonec ukončil Frazierův trenér Eddie Futch, který se bál o život svého svěřence. Ali – který byl sám na pokraji kolapsu - tak vyhrál technickým K.O.
Nenávist mezi oběma soky ale nevyprchala ani po letech. Když dostal Frazier v roce 2009 otázku, jestli by byl ochoten riskovat život a nastoupit do posledního kola v Manile, odpověděl bez váhání: „Jasně!“
„Pravda je taková, že bych mu nejradši nařezal znovu. Rozsekal bych ho na kousky a poslal zpátky Ježíšovi,“ napsal Frazier v roce 1996 ve své autobiografii.
„Lidi se mě ptají, jestli je mi Aliho líto, když se mu teď vede tak špatně. Vůbec ne. Je mi to jedno. Chtějí, abych ho miloval, ale já ho rád pochovám, až se Pán rozhodne, že si ho vezme k sobě.“
Často a rád prohlašoval, že Aliho současný zdravotní stav, diktovaný Parkinsonovou chorobou, je jeho „zásluha“. „To jsem mu udělal já,“ říkával.
„Podívejte se na mě,“ smál se Frazier ve dva roky starém dokumentu dokumentu Thrilla in Manila. „Můžu chodit a mluvit,“ narážel na roztřeseného Aliho.
Pán se nakonec rozhodl, že prvního si k sobě vezme Fraziera. A se „Smokin´ Joem“ odešla možná nejpřitažlivější část historie boxu.
