Doping na paralympiádě? V pořádku! Vždyť jsou jako my
Tradičně trochu stranou zájmu odstartovala v Londýně Paralympiáda. Její výsledky a informace z ní se netěší bůhvíjakému zájmu sportovních fanoušků a většina z nich si Paralympijských her všimne až tehdy, pokud se objeví zpráva o dopujícím paralympionikovi.
Ano, i na Paralympiádě se dopuje. Minulý týden mě zaujal článek Matta McGratha, publikovaný na serveru BBC.
Autor v něm popisuje metodu zvanou „boosting“ (zesilování, zvyšování), pomocí níž někteří sportovci se zraněním páteře poškozují sami sebe, aby podali lepší výkon.
„Jeden z britských novinářů, který má několikaleté zkušenosti z paralympijských akcí, potvrzuje, že slyšel o sportovcích, kteří si malým kladívkem naštípli či rovnou zlomili prst. Cíl je ten samý – zvýšit srdeční činnost,“ píše se v článku.
Podívejte se na fotky ze slavnostního zahájení:
„Když se sportovec bez postižení věnuje fyzicky namáhavé činnosti – plavání nebo běhu – krevní tlak mu vyskočí automaticky. Ale sportovci se zraněním páteře to tak nemusejí mít, takže si pomáhají boostingem, při kterém jim vyšší krevní tlak pomáhá k lepším výkonům.“
Dovedu si představit, že spousta lidí si při čtení těchto vět musí klepat na čelo. Vyrovnávat se s postižením a ještě si dobrovolně způsobovat bolest? To přece nedává smysl...
Já ale mám pro dopující paralympioniky stejné pochopení jako pro dopující olympioniky. Je to bezpochyby odsouzeníhodné podvádění, ale je to zkrátka v lidské přirozenosti.
A je vlastně fajn, když tak paralympionici ukazují, že jsou to normální lidé se všemi přednostmi – i se všemi slabostmi. Falešný soucit ještě nikomu nepomohl a je hloupé si účastníky Paralympijských her idealizovat.
Dosahují obdivuhodných výkonů a dopouštějí se hloupých chyb; stejně jako ostatní sportovci.
Nejsou lepší, ale ani horší. Jsou zkrátka jako my.
