"Přece Tiumena nezmlátím!" I proto je Váňa skutečným vítězem Velké
To víte, že chtěl vyhrát. A moc. Při rozhovoru s novináři také pěkně hudroval. „Pro mě je to prohra. Soupeři byli bohužel dneska nachystaní lépe než my, což bylo vidět celý den,“ přiznal bez vytáček Josef Váňa, jemuž překazila pouť za devátým triumfem na Velké pardubické klisna Orphee des Blins.
Jenže zatímco jeho soupeři se můžou pečlivě chystat na slavný dostih, Váňa má v Pardubicích tisíc a jednu povinnost. Celý den je pro něj vším, jen ne klidným soustředěním na závod samotný. Ostře sledovaný veterán je symbolem Velké pardubické, ztělesněním dostihu. Všichni s ním chtějí mluvit, každý se s ním chce vyfotit.
Zanedlouho šedesátiletý žokej tohle všechno zvládá s mimořádnou bravurou. Na rozdíl od některých mnohem mladších sportovců (že, někteří čeští fotbalisté?) velmi dobře rozumí tomu, že k jeho povinnostem patří nejen podat dobrý výkon, ale i vystupovat jako gentleman.
Váňa navíc v sobotu řekl dvě věci, které z něj v mých očích dělají opravdového šampiona. Ta první? „Mám Tiumena tak rád, že ho nezmlátím a nezabiju kvůli tomu, abych byl druhý,“ vysvětlil, proč ostřeji neútočil na stříbro. A druhá: „Chtěl bych povzbudit všechny, co jim táhne na šedesát jako mně. Neházejte flintu do žita. Vidíte, že se toho ještě dá spoustu dokázat.“
Při vší úctě k fantastickému výkonu Orphee des Blins – největším vítězem letošní Velké pardubické je pro mě ten malý, šlachovitý chlapík s trochu podmračeným výrazem, který stárne tak, jak by si asi mnozí přáli: v sedle milovaného koně.
