Největší sportovní vítěz všech dob? Nenapodobitelný šampion Bill Russell
„Nejdůležitější statistika je konečné skóre zápasu,“ prohlásil jednou Bill Russell. V tomhle lakonickém konstatování je sportovní a životní zkušenost muže, jehož resumé nemá ve světě profesionálního sportu obdoby. Můžeme debatovat o tom, jestli je nejlepším basketbalistou všech dob Michael Jordan nebo LeBron James (Jordan), ale když dojde na kategorii největšího vítěze, debata by měla končit u čísla 6 a zeleného dresu Boston Celtics. Bill Russell odešel ve věku 88 let v neděli 31. července 2022 a s ním odešla nenapodobitelná část basketbalové historie.
„Ztratili jsme velikána,“ napsal na Twitter po zprávě o Russelově úmrtí Barack Obama. „Jeho odkaz – na palubovce i mimo ní – se tyčí výše, než jeho postava.“ Trefné. Posuďte sami: Bill Russell odehrál v NBA 13 sezon a 11 z nich (!!!) zakončil ziskem titulu. Je olympijským šampionem, dvojnásobným vítězem univerzitního mistrovství NCAA. A teď pozor – v zápasech, kdy šlo o všechno a prohra znamenala konec (ať už play off, nebo turnaje), měl Russell neuvěřitelné skóre 21:0.
Tohle není náhoda: to je definice šampiona.
208 cm vysoký pivot přitom nebyl nejlepším střelcem týmů, v kterých hrál. Byl ale hráčem, který jim dokázal doslova vtisknout vítěznou mentalitu – je příhodné, že trofej pro Nejužitečnějšího hráče finále NBA nese jeho jméno.
Russell také jako první hvězdný basketbalista v NBA porozuměl důležitosti obranné fáze a udělal z ní svou největší zbraň. Na doskoku doslova řádil, měl geniální timing a můžeme jen litovat, že blokované míče nebyly v jeho éře zapisované do oficiálních statistik. „Klíč není v tom zblokovat každou střelu. Jde o to soupeře přinutit si myslet, že jí můžete zblokovat,“ říkával často a mimoděk tak popisoval strach, který zaséval v hlavách protivníků.
Výjimečný je i jeho odkaz coby lídra. Ve světě profesionálního sportu se často razí lehce stereotypní ideál vůdce „jordanovského“ typu: tedy náročného tyrana, který ždíme ze spoluhráčů to nejlepší pomocí svištícího biče, přičemž sám jde příkladem. Russell byl pravým opakem: své parťáky nikdy veřejně nekritizoval, cenil si kamarádství, věřil, že spojenectví kabiny dalece přesahuje hranice klubu. A výsledky mu daly za pravdu.
Přiznávám: dokážou mě nadzvednout názory, že dřívější hráčské legendy by neobstály v dnešním sportu. Ano, hra je rychlejší, basketbalisté jsou atletičtější, šikovnější, silnější. Myslím ale, že Bill Russell by byl hvězdou NBA i v roce 2022. Kvality jako vítězná vůle šampiona jsou neměnné a konstantní. A vítězové si vždycky najdou cestu.
Díky za inspiraci, pane Russelle.
