Smutní frajeři udělali LM reklamu. Taková prohra bolí, ale díky, Sparto!
Petr Vrána, Jaroslav Hlinka a Juraj Mikuš byli na ledě příliš dlouho, aby dokázali čelit tak enormnímu tlaku. Sen Sparty o vítězství v Lize mistrů rozmetalo prodloužení tři na tři a půl druhé minuty, kdy jí soupeř nepůjčil puk. Slovy nejde popsat zklamání, do kterého se v tu chvíli ponořila střídačka trenéra Jiřího Kalouse. Český tým si takhle drsnou prohru nezasloužil. Ne za to, co ve Švédsku předvedl a ne za to, co pro celou soutěž udělal. Spartě patří velký dík.
V tu chvíli, když Niklas Lasu dotlačil puk do branky, málem spadla aréna. Střídačka Sparty měla chuť rozlámat hokejky, zahrabat se pod led, zmizet. Možná ukápla i nějaká ta slza a nikdo se tomu nemůže divit. Senzační úspěch byl strašně blízko. Tahle prohra bolí. Strašně moc bolí.
Sparta si ji nezasloužila. Rozhodně ne za to, co v Göteborgu předvedla. Sáhla si na dno, nechala na ledě duši. Málem zvrátila zápas, ve kterém po čtyřiceti minutách hry vypadala na ručník. Zaslouženě a způsobem, na jaký musí být hrdí všichni čeští fanoušci. Hráči Sparty byli ten večer za frajery, i když nakonec sledovali, jak pohár putuje do rukou soupeře.
Dokázali, že i se švédským hokejem může extraliga soupeřit, může ho zlobit a se štěstím, které tentokrát stálo při domácích, ho ve velkých zápasech i porážet. To je krásné, a možná i trošku nečekané zjištění.
Pražský tým končí pouť evropskou soutěží těsně pod vrcholem, ale za tohle všechno zaslouží obrovský dík. Až zklamání odezní, bude se na tenhle špíl vzpomínat. A to nejen proto, jak česká Sparta ždímala ve třetí třetině jeden z nejlepších týmů Evropy. Nezapomenou na něj ani v Göteborgu.
Při pohledu na slavící Frölundu si mohl jen těžko ještě někdo myslet, že je Švédům tahle soutěž ukradená. Třeba euforie na narvaném zimáku přesvědčí i Skandinávii, že Liga mistrů má smysl. Tohle finále byla show, reklama na špičkový mezinárodní hokej a potvrzení potenciálu, který v sobě soutěž skrývá.
V příští sezoně bude ještě lepší, snad i zábavnější. Vzpomínka na zábavu, kterou přinesl nádherný mač mezi Frölundou a Spartou může hodně lidí v evropském hokeji naučit, že společný projekt nemusí být pro kluby jen nutným zlem.
A to je dobře. Tak ještě jednou: Díky, Sparto. A díky, Frölundo.
