Vím, že hodně fanoušků se každoročně těší na Tour de France. Ale abych řekla pravdu, mě tenhle cyklistický závod až tolik nebere. Na kole moc nejezdím, během sezony jsme ho dokonce měli zakázané. Pro atlety je to úplně jiný pohyb, takže bychom ohrozili formu.
Kolo doma ani nemám. Máme kočárek, který se za ním vozí, ale manžel Adam nechce, abych s Evelin jezdila, protože se bojí řidičů, že je to nebezpečné. A musím říct, že v Českém ráji, kam hodně jezdíme, protože tam má Adam rodiče, někdy opravdu trnu.
Cyklisté jezdí uprostřed cesty, kličkují. Hrozně riskují, řidiči se jim na poslední chvíli vyhýbají. Opravdu to moc bezpečné není.
Celkově k cyklistice nemám až takový vztah. V sezoně, v době závodů, jsme kolo měli zakázané. Je to jiný pohyb, nemyslím si, že by nějaký profesionální atlet na něm během sezony jezdil. Mohl by si ohrozit formu. V přípravě na podzim možná jo, ale pak už ne.
Docela mě ale baví rotoped. Když jsem v posilovně, zapnu si na něm nějaký program a šlapu. Ani v televizi se na cyklistiku nekoukám. Leda když je nějaké zpravodajství ve zprávách, tak se mrknu. Ale že bych se dívala na celou etapu? To je na mě moc dlouhý, navíc se tam toho moc neděje. Tedy aspoň mně to tak přijde.
Jedou, jedou, pak je nějaké stoupání, pak zase jedou, pak se začne něco dít kousek před cílem. Takhle to vnímám já, i když je mi jasné, že cyklističtí fanoušci si to užívají. Musím říct, že podobný je to v atletice. Na osmistovku se podívám, na patnáctistovku taky. Ale potom už je to moc dlouhý.
Při pětce se něco děje až poslední dvě kola, při desítce je to stejný. Ani maraton bych nevydržela sledovat celou dobu. Když se běželo v Praze, na chvíli jsem si to pustila. Ale celý ne…
Jak jsem si tedy zpestřovala atletickou přípravu? Občas jsme šli plavat, ale musím říct, že to pro mě bylo utrpení, protože mě nikdo pořádně nenaučil dýchat do vody. Takže to jsem se natrápila, plavat pořádně ani neumím. Chodívali jsme v březnu na běžky, někdy na kolečkové brusle.
Ale já jsem toho až tolik nedělala, protože jsem hrozně línej člověk. Když jsem nemusela dělat nic navíc, nedělala jsem to.
Moc se mi líbí beachvolejbal. Kdybych měla víc času a neměla Evelin pořád u sebe, chodila bych si ho zahrát. To by mě lákalo. Všem říkám, že by se mi líbilo, kdyby malá dělala právě beach. Ona je snědá, bude vysoká, navíc je to olympijský sport. Uvidíme, co si sama vybere, ale nebránila bych se tomu.
Pochopitelně jsem zaregistrovala, že máme vedle Nausch Slukové a Hermannové i v chlapech výborný pár Schweiner – Perušič, v Ostravě nedávno jim to šlo výborně. Jenže já mám problém s tím, abych se vůbec podívala na nějaký sport.
Když je hezky, jsme venku. Pokud jsme doma, Evelin mě nenechá odpočívat, televizi nestíhám. Pokud se chci podívat třeba na atletiku, musím si to vybojovat.
Takže jí pustím pohádku, a já se podívám na sport na počítači. Ona se vydrží dívat, jenom když závodí táta. Pokud ne, mám smůlu. Televizi mám zakázanou. (smích) Malá mě nenechá ani se dívat do mobilu.
Vždycky řekne: Zahoď to a jdeme něco dělat! Takže i s voláním je to utrpení. Pokud něco potřebuju doma vyřídit, někdy to s ní ani nejde, moc toho neslyším, ten na druhý straně taky ne. (smích) Někdy mám pocit, že to dělá naschvál. Ale už jsem si zvykla.
Když se bavíme o kolech, tak Evelin už začala jezdit na odrážedle. Koupili jsme jí i šlapací kolo, ale ona je trošku poseroutka, takže se zatím bojí. Udělali jsme jí z toho rotoped, podepřeli jsme přídavná kolečka, což jí baví. Určitě budeme chtít, aby na něm jezdila, potom podnikneme i nějaký rodinný výlet. Všem, kteří cyklistiku milují, přeju hezký zážitek při Tour de France!
