Slovákům jsem medaili přál. V Chicagu jsem si zvykl, může být líp i hůř
KOMENTÁŘ DOMINIKA KUBALÍKA | Slováci získali poprvé medaili na olympiádě. Mezi námi je rivalita, ale pořád k sobě máme nejblíž, s Péťou Čerešňákem jsem hrál dlouho v Plzni. Přál jsem jim to, jsem rád, že to zvládli a mají bronz. Ani mě to vlastně nepřekvapilo. Kromě prvních dvou zápasů hráli skvěle. Na olympiádu jsem koukal, jak se dalo. Dánové bojovali, dost se to podobalo mistrovství světa, kde jsme je přestříleli. Ale gólman chytal výborně, zblokovali spoustu střel, moc nás nepouštěli do předbrankového prostoru. Takové zápasy jsou pak hrozně těžké.
Každý tým a každý hráč chce dosáhnout úspěchu. Nám se to nepovedlo, skupina byla trošku vzhůru nohama. Nevyšel zápas s Dánskem, od něj se všechno odpíchlo. Porazili jsme dva silné týmy, ale ve skupině se stejně moc vysoko neumístili a šli znovu na Švýcary. Slováci prohráli první dvě utkání a skončili třetí. Tak to je. Pokud chcete medaili, musíte v play off porazit kohokoli.
Mezitím jsme s Chicagem vyrazili na trip. Výkony byly nahoru dolů. První zápas v Edmontonu skvělý, po něm odvolali jejich trenéra. Pak jsme zahráli velice špatně v St. Louis a zvítězili ve Winnipegu. Doma s Columbusem to zase nebylo dobré, což mrzí hlavně kvůli divákům. Byli zvyklí, že se vyhrávalo. Pořád chodí ve velmi slušném počtu a je hrozně smutné, když odcházíme po prohraném duelu, hala je tichá, posledních pět minut jsou lidi pryč.
Bezbrankový duel s Dallasem rozhodly až nájezdy. To je asi cesta, jíž se musíme ubírat. Soustředit se, abychom nedostávali góly, a víc se zaměřit na to, jak nějaké dát. Byl jsem rád, že mi v rozstřelu taky dali důvěru.
