Americký drtič Hollweg dělal, za co ho platí. Zákeřnost vypadá jinak
Nechtěl bych být v kůži Jiřího Guly. Zlomek vteřiny, v němž si všimnul, že se nevyhnutelně srazí s kníračem Ryanem Hollwegem, asi zůstane na dlouho poslední chvílí, kdy ho nic nebolelo. Přeju mu, ať se dá brzy do pořádku. Ale měl být za onen střet plzeňský útočník vyloučen na pět minut a do konce? Ne. Rozhodně ne.
Hollweg trefil hokejistu v držení puku, který nebyl v bezprostředním souboji s jiným hráčem. Udeřil silou svého těla, nikoliv loktem či rukama vystrčenýma před sebe. Vrazil do beka jednoznačně zepředu, bez rozjezdu. Tohle je způsob odstavení soupeře s kotoučem, jaký je v hokeji povolený.
Kdyby Gula rychle odehrál puk, jako se to jemu a jeho spoluhráčům dařilo povětšinu série, Hollweg by ho takhle neatakoval. Teď ale dostal možnost předvést zničující, velmi tvrdý hit.
V žádném případě nešlo o vybíjení frustrace či zákeřnost, což třeba ukázal v prvním utkání jeho kolega Michal Dvořák, skákající s loktem u mantinelu na Rostislava Martynka. Americký drtič jen dělal, za co ho platí. Nabourával koncentraci soka, v rámci pravidel ho zastrašoval.
Jestli už se tady mělo vylučovat, protože v Česku holt neumíme hrát do těla, pak jedině za to, že Gula schytal nevyhnutelně ránu i do hlavy. V tom případě by se 2+10 minut dalo pochopit. Víc ne.
