Ne všechny srdceryvné příběhy dostanou nádherný konec. Story s číslem 68 ho v Minsku nesepíše, to už se ví. Byl to vlastně dost smutný pohled, na pokořeného velikána. Na nejlepšího hokejistu, jakého kdy tahle země měla, jak zlomený a naštvaný opouští led, na němž si v neděli měl obstarat zlaté (asi) loučení s národním dresem...
Tenhle turnaj Jaromíru Jágrovi dlouho nepatřil. Přestože z českých hráčů tu posbíral nejvíc bodů, střádal i okamžiky pro svou výjimečnost nezvykle nedotažené. Ne však v semifinále. V utkání plném bíločervené rozpačitosti to byl hlavně Jágr, kdo táhl aspoň těch pár nebezpečných akcí týmu. Jágr, komu se od prvních okamžiků viditelně chtělo finále vybojovat, urvat.
Legenda, Pan Hokejista, ze sebe vydal to nejlepší. Snažil se nakazit zbytek neurčitě mdlé sestavy entuziasmem, vírou v to, že s vývojem zvláštního duelu jde hnout. Co už nezmáknou jeho nohy, snažily se umotat nadpozemsky rychlé ruce. To po jeho přihrávkách se něco dělo, po jeho střele v závěru zastavila kotouč tyčka. Od něj mohli ostatní odkoukat zarputilost.
Ano, Jágr taky běsnil. Opravdu hodně. Ale to ti, kdo do své práce vrazí zaujetí a nedočkají se kýženého výsledku, někdy dělají. Je to známka toho, že vám na něčem záleží.
V nevhodný čas rovněž fauloval, nechal se vytočit expertem přes dostávání se pod kůži Leo Komarovem. Hráči, na němž vidíte, že do svého výkonu posílá vedle umění i celé srdce, takový prohřešek automaticky odpustíte.
Víte totiž, že až opět vstoupí na hřiště, bude se zase rvát. Podstatná totiž byla Jágrova ochota nechat se i s vlastním renomé zas a znova omlacovat protivníky. Zvednout se, když padnete na zadek. A že to se taky včera doslova stalo, nejednou.
Z českého mužstva v partii s Finy nebylo znát, že přišlo vyhrát. Z Jaromíra Jágra ano, však to uznávali i sami spoluhráči.
Proto. Právě proto, že je ve svém nitru opravdový hráč, je táta hokejové rodiny nejlepší. Proto se od něho jeho následovníci, ať už na jakékoliv úrovni, pořád mají hodně co učit.
Snad aspoň něco pochytili v tom bolestném sobotním večeru. Jágr tu totiž nebude věčně, byť by to bylo potřeba.
Témata:
Česko, reprezentace, blog, semifinále, Finsko, mistrovství světa, František Suchan, Jaromír Jágr, sport, hokej, Hokej na Heureka.cz
Související články
