Je to celkem „krejzy“, jak by řekl Tomáš Hertl. David Pastrňák si podle věku teprve v létě mohl dělat řidičák, ale přehnanou úctou k autoritám netrpí, klidně jim sype gól za gólem. Čtyři vesměs parádní kousky během posledních dvou zápasů, útočníkova sedmého a osmého v NHL, jsou famózním počinem. Případ zmíněného Hertla ale ukazuje, že ještě není čas dělat velké závěry.
Vstřelené branky jsou jen ozdoba. Na Davidu Pastrňákovi vás i v zářícím světě NHL upoutá nadšení, energie, chuť všem to natřít, neředěná radost ze hry a z pohybu. Tedy něco, na co se obecně moc hezky dívá, co je podstatou sportu. Ostatně, Tampě v noci na středu nedal góly ani tolik vypracované spoluhráči, jako čistě svým úsilím. Prostě dupnul a nazdar… Člověka těší jen tohle sledovat, navíc když vidí, jak se bostonské číslo 88 tetelí po každém zásahu.
Máme tu dalšího českého kluka, kterému jednoduše musíte fandit, svou jasně deklarovanou láskou k hokeji si o to přímo říká.
Hned o víkendu se ovšem odstavilo i to, co potká každého nadaného krajana s hokejkou. Srovnávání s Jágrem. O Pastrňákovi tedy už víme třeba to, že první gól dal co do věku dřív, než svého času vlasatý Jarda. Svádí to k propočtům, co bude a kdy to bude a jak to bylo dřív. Máme tu rázem asi dvacátého „dalšího Jágra“.
Ale nechme Pastrňáka Pastrňákem. Má svůj vlastní příběh a navíc dva skvostné zápasy ještě nic nezaručují. Svědčí o úžasném sebevědomí a schopnostech mladého hokejisty, možná i trochu rozjetého z juniorského šampionátu (kde měl slovy kouče Přerosta dát víc gólů, protože když někomu naservírujete šest většinou úžasných asistencí a nádherně rozlousknete prodloužení existenčního duelu, je to za pět zápasů málo…), ale o budoucnosti mohou pořád napovědět jen málo.
Stačí připomenout právě „krejzy heppy“ Tomáše Hertla, který na podzim 2013 vedl produktivitu NHL, po třech startech se mu ve statistice skvělo šest gólů, měl pevné místo v elitní formaci vedle jednoho z nejlepších nahrávačů soutěže a představa, že by tenhle rozesmátý, pracovitý kluk někdy slevil z tempa, se zdála být nemožná.
Stačil jeden tvrdý zákrok a zjištění soupeřů, odkud hrozí nebezpečí, a z Hertla je momentálně pěšák, který je rád za občasný zásah.
Pastrňákův vývoj vedle génia Davida Krejčího a ve výtečně fungující organizaci by měl ovšem pokračovat správným směrem, o tom není sporu. To ukazuje i skutečnost, že se ještě ani neví, zda koncem týdne vůbec ještě bude v prvním týmu. I když po posledních výkonech se pravděpodobnost opětovného odeslání na farmu zdá nemožná – v klubu by přece byli sami proti sobě, když jim havířovský mládenec evidentně obstarává místo v postupové osmičce do play off – není takový scénář nereálný. Bruins si totiž dají pořádného majzla, aby jim českého drobečka někdo nepocuchal, než pořádně zesílí. Od věci není ani fakt, že v případě nynějšího přeřazení o úroveň níž by se útočníkův nováčkovský kontrakt začal započítávat až od příští sezony, jeho služby by tak měli v Bostonu pojištěné automaticky o rok déle.
Ale co, ať už hned, nebo klidně až na podzim opravdu naostro, ať už v NHL nebo zatím na farmě, David Pastrňák bude každopádně dál předvádět svůj dar, a sice schopnost bavit tisíce lidí, kteří ani nepotřebují být hokejoví fajnšmekři. Krásným gólům a puse od ucha k uchu totiž rozumí každý.
