V podstatě je to již běžné, že když se otevře přestupní okno, majitel fotbalového Liberce Ludvík Karl neváhá prodávat jednoho hráče za druhým, přilétne-li odpovídající nabídka.
Jenže tohle nelze považovat za problém, spíše naopak! Je to výsledek a důkaz vynikající práce, kterou u Nisy odvádějí. Ostatně v českých podmínkách se klub ani jinak živit nemůže, pokud nemá být ztrátovým podnikem, jak tomu v jiných případech mnohdy je.
Dvacet pět milionů za Jana Sýkoru, přes čtyřicet za Lukáše Pokorného či před rokem čtyřicet pět za Davida Pavelku? To z velké části naplní rozpočet na jednu sezonu.
Jenže udělá-li se A, pak musí následovat i B a klub na to musí být připravený. To už ve Slovanu svízel je. Obecně vzato každá firma, chce-li být úspěšná, měla by část zisku investovat, aby zvyšovala svou efektivitu.
Fotbalová společnost je sice specifická, ale platí tu podobné zákonitosti. Jenže u Nisy se tak neděje, přestože Slovan jen na podzim v Evropské lize vydělal zhruba devadesát milionů korun.
Naposledy majitel Preciosy investoval větší částku do hráče před dvěma a půl roky, kdy vynaložil přes pět milionů korun za Tomáše Ďubka. Od té doby přichází hráči v uvozovkách za pakatel.
Výjimkou potvrzující pravidlo byl Petr Ševčík. Jako by pro maximalistu Ludvíka Karla byl vzorem obchod, který před patnácti lety udělal s Jiřím Štajnerem.
Toho vytáhl z druhé ligy, vyhrál historický mistrovský titul a pak střelil za více než sto milionů korun.
Jenže taková trefa se nepovede každým rokem. Je to zkrátka risk, který se s počtem takovýchto hráčů násobí.
Nelze fotbalisty „zadarmo“ záplatovat díry donekonečna, pokud má být tým konkurenceschopný. Respektive lze to a majitel klubu na to má právo, ale pak se nelze divit, že občas hraje Liberec o titul, občas bojuje o záchranu. Na jaře tým Jindřicha Trpišovského boj o přežití mezi elitou čeká, o to na tenčím ledě se nyní Severočeši ocitají.
Témata:
fotbal, blog, první liga, Liberec, hynek preisler, sport, ePojisteni.cz liga, Ludvík Karl, Fotbal na Heureka.cz
Související články
