Nebyla neúspěšná. Nebyla špatná. Ale nebyla už jako dřív. Ani být nemohla… Jako by Real Madrid odehrál svou sezonu bez Cristiana Ronalda a Barcelona bez Lionela Messiho. Jako když po letech jistoty a klíčového vlivu odešel z Liverpoolu Steven Gerrard – tak se český biatlon letos učil žít bez své hlavní ikony a symbolu Gabriely Koukalové. Bez osobnosti tak výjimečné, až prostě nenahraditelné.
Vím, že samotní biatlonisté to neradi slyší. „Český biatlon není jen Gabča. Je to celý tým. Byl, je a bude i bez ní,“ říkají. Mají pravdu. Fungují dál, dovedou i bez ní atakovat stupně vítězů. Jenže se zároveň ukázalo, že to nezvládnou s takovou pravidelností a v takových hodnotách (na 1. místo, které Koukalová brala vloni pětkrát, nedosáhli) jako ona.
Bojovali bez ní statečně a především díky dvěma olympijským medailím se sezona z jejich pohledu nedá brát jako neúspěšná. Zároveň ale také ne nijak výjimečná. Nikdo Koukalovou v její erupci nenahradil a termín „pohádkové období“ – co SP, to medaile, co závod, to útok na ni, už skončilo.
Ústup? Jednoznačně. Blamáž? Nikoliv. Prostě jen logický následek absence hlavní superhvězdy. Návrat do reality. Konec období euforické diskotéky.
Stačí vlastně i porovnat bilanci z minulého a letošního roku. Mimo Koukalové zůstal tým okolo ní na svém. Dvě medaile Evy Puskarčíkové nahradily čtyři placky Veroniky Vítkové . Michal Krčmář bral opět jednu, Ondřej Moravec jednu místo dvou… každý si tak držel to své, zajížděl to své ve svých možnostech. Přesto je bilance propastná – 2016/17: 21 medailí. 2017/18: 6.
Kde je ten rozdíl 15 medailí? V Koukalové, kde jinde…
I proto se Češi do poslední chvíle strachují o kvóty do dalšího ročníku SP a i proto v ženských či smíšených štafetách neuspěli… I zde chyběl článek, který by celému týmu dal jakousi nadhodnotu, stáhnul ztrátu po někom, persona, které se v jiných sportech říká: rozdílový hráč. Jako je u Němců Laura Dahlmeierová, u Norů Johannes Thingnes Bö nebo u Francouzů Martin Fourcade.
Sledovanost výrazně neklesla
Byl to navíc první rok, kdy s tímto faktem museli v českém biatlonu po odpálení boomu pracovat a nebylo to příjemné. Náhle (zvláště v prosinci) zmizel bodyguard, v jehož stínu úspěchů se mohly skrýt i horší výsledky za top třicítkou. Teď zůstaly obnaženy. Na odiv. Jako terč všem.
Někdy to hlavní aktéři zvládli lépe, někdy hůře. Někdy s vtipem, někdy nervózněji podrážděnými reakcemi nebo statusy na sociálních sítích. I tohle byla cenná zkušenost do dalších let. Jestli totiž v minulých letech vznikla otázka, jak moc je úspěch biatlonu závislý na Gabriele Koukalové a jak jiný bude biatlon bez ní, letošek byl tím prvním nastaveným zrcadlem.
Co se však budoucnosti týče, nezoufal bych. Sledovanost a zájem o sport výrazně neklesl. Zdá se, že se biatlon vryl fanouškům pod kůži a letošek rovněž ukázal, že za touto generací roste i další vlna mladých – výrazný posun udělala například Markéta Davidová a ukázala naději, že by v budoucnu mohla výsledkově Koukalovou nahradit a dál tenhle rozjetý zájem živit.
Jak ale bude vypadat budoucnost Koukalové, to je dál otázkou na čekání. Od března by prý měla s problematickými lýtky nastoupit u profesora Pavla Koláře a bude jen na ní, zda se bude chtít už v příští sezoně vrátit (může to pro ni být třeba vidina domácího SP v Novém Městě na Moravě) nebo vést svůj život již jinou cestou – například k založení rodiny. Ať se však rozhodne jakkoliv, i český biatlon by měl mít po letošku to těžší za sebou. Vždyť se říká, že nejhorší jsou začátky…
Související články
