Češi na EURO vyvolávají rozpaky. Veřejná obžaloba míří na trenéra
BLOG JAKUBA DVOŘÁKA | Miroslav Jirkal trefně shrnul, co českou jednadvacítku při srovnání s evropskou elitou sráží. Vyberme tři jeho věty, které se kouči Karlu Krejčímu nebudou číst lehce. Ukazují však na něho. Pokud kritiku přijme, existuje naděje, že vrchol dvouletého cyklu nedopadne fiaskem.
„Jsme čitelní. Nejnebezpečnější útoky máme ze stran.“
Fotbal v roce 2021 už nejsou jen centry do vápna. Moderně smýšlející mužstva kombinují. Ideálně od brankáře. O to víc pak bolí, když výkladní skříň české mládeže nedokáže Slovince přehrát důvtipem a fotbalovostí.
„Pod tlakem se bojíme hrát. Hráči stojí a bojí se vzít si míč.“
Dva roky měli Krejčí a spol. čas na to, aby vyladili souhru na EURO. Výsledek? Sázka na individuality. S absencí Adama Hložka jako kdyby Krejčí přišel o spasitele. Pavel Bucha je bez plzeňských spoluhráčů na hřišti sotva poloviční, kreativní Pavel Šulc lítá jako hadr na koštěti kdesi na halvbeku a ve finále se všechny naděje upínají k Adamu Karabcovi, nejmladšímu členovi výpravy, kterého trápí třísla. Pěkný fotbal byste od „lvíčat“ čekali marně. Bohužel...
„Šulc na hřišti chyběl. Je odvážný a kreativní. V sestavě by měl být.“
Trenér Krejčí si po druhé plichtě ve skupině, kterou opět zařídil vlastní gól soupeře, postěžoval, že nemá rozdílové hráče. Prý v Česku nejsou. Zajímavé zjištění. Zapomněli snad cestou do Slovinska Šulc, Ostrák, Kohút či Žitný hrát fotbal? Proč doma zůstali Fortelný, Hlavatý či Chytil? A není náhodou schopnost využít talentované hráče přednost úspěšných trenérů?
Nepříjemné čtení. Není se čemu divit. Takový je holt odraz dvouletého snažení.
Nicméně „lvíčata“ už den po ztrátě se Slovinci v Celje zaujala následující postoj:
„Snad některé lidi umlčíme!“
„Věříme, že vám proti Španělům zavřeme pusy!“
„Nikdo nám už moc nevěří.“
Zda je to dobře, či špatně, ať už si každý vyhodnotí sám.
