Němec ukazuje, proč je skvělý. Měl hrát už na olympiádě v Soči
Pro některé hráče už je po letech kariéry a dřiny hokej jenom práce. Rachota. Job. Prostředek k vydělání peněz. Pro Ondřeje Němce nikoliv. Pro něj je pořád vášní. I proto je reprezentační bek jedním z nejlepších mimo NHL. Na šampionátu ukazuje, proč měl v únoru hrát v Soči.
Mohl vypsat seznam důvodů, proč se z národního týmu omluvit. A těžko by někdo mohl Ondřeje Němce za jeho rozhodnutí hanit. Neudělal to. Jenže třicetiletý obránce touží znovu prožít zlaté mistrovství. Hluboko jsou v něm vzpomínky na rok 2010.
Takže se doma omluvil manželce, která mu na začátku března porodila druhého syna. Sebral síly, které mu zbyly po jízdě Lva do finále KHL. Znovu zabalil výstroj a odjel bojovat za znak se lvy a orlicemi. Za svou zemi.
Ve dvou dosavadních zápasech v Minsku mu napočítali čtyři kanadské body. Solidní práce. Navíc to nebyly nějaké šmudly za druhé asistence. Naopak. Němec vždy byl architektem gólové situace. Pojďme si je připomenout.
1) Gól proti Slovensku. Přesilovková pecka od modré, co dodávat.
2) Asistence na vyrovnání Jaromíra Jágra. Přišla z rohu v útočné třetině, skvěle načasovaná.
3) Asistence na branku Tomáše Hertla. Nalajnovaná po osmi sekundách hry krásně do jízdy.
4) Asistence na teč Martina Zaťoviče. Chytře vyslaná rána do chumlu na brankovišti.
Samozřejmě, asistent kapitána byl i u inkasovaných gólů. Jenže především ukazoval, jak moc cenným je motorem ofenzivy. Český hokej v současnosti bohužel nemá moc mužů, kteří umí útočníkům pomoci adresnou rozehrávkou.
Vsetínský patriot je jedním z nich. Troufám si tvrdit, že to měl předvést i na únorové olympiádě v Soči. Tehdy trenér Alois Hadamczik nominoval muže s menší formou i výkonností. Na mistrovi extraligy z roku 2009 mu vadila právě jeho chuť zaútočit.
Naopak Vladimír Růžička věděl, o koho stojí. Věděl, že čím víc dá Němcovi důvěry a zodpovědnosti, tím bude lepší. Udělal z něj jednoho z lídrů kabiny, hraje ho ve všech situacích. Vyplácí se mu to.
A vy můžete sledovat na ledě chlapa, který tam pro svůj soubor bude ochoten lézt po čtyřech do absolutního vyčerpání. Málokdo je tak emotivním hokejistou. Málokdo má po úspěchu tak upřímnou radost jako on.
Zároveň však umí jasně pojmenovat problémy. Nebude po prohrách chodit obloukem kolem jádra pudla. Naopak. Zaboří při hodnocení jazyk přímo do něj. Jakkoliv je to nepříjemné. Své chyby neschovává, umí je přiznat. Jak moc důležité. Jak moc výjimečné.
I díky tomu, že je Němec na soupisce, věřím v medaili. Chtěl bych ho zase vidět v euforii házet části výstroje do hlediště. Tak jako to samou radostí z výhry v šestém finále dělal před vyprodanou O2 Arenou.
Je zkrátka mnoho důvodů, proč si ho oblíbit.
