KOMENTÁŘ - Nohy na titul fotbalisté Plzně mají, to na podzim, kdy produkovali suverénně nejlepší fotbal, musel uznat každý. Jenže jen nohy nestačí. K tomu, aby dosáhli na ligový primát, musejí mít svěřenci Pavla Vrby na odpovídající úrovni i hlavu. A to, jak mohli všichni vidět v sobotním zápase s Hradcem Králové, minimálně v případě Milana Petržely neplatí.
Chtěl, moc chtěl. Jenže jak už to v takových případech bývá, vyznělo to naprosto opačně. Milanovi Petrželovi se proti Hradci Králové zoufale nedařilo. Hned v úvodu selhal ve vyložené příležitosti a jak to toužil napravit, vršil jednu chybu na druhou. Sóloval, neplnil taktické pokyny.
A frustrace se v něm vršila jako pára v papiňáku.
Žádný div, že když ho pak Jiří Poděbradský snadno obral o míč, zatmělo se Petrželovi před očima. On, reprezentant - a nějaký hradecký Poděbradský na něj vyzraje. Tak to prr!
Petrželovým štěstím bylo, že si okamžitě uvědomil, co provedl, takže svůj výlev vzteku umně zamaskoval projevenou lítostí. Navíc se na první pohled skutečně zdálo, že šlo z jeho strany jen o nešťastnou srážku, které nemohl zabránit. Proto rozhodčí Karel Hrubeš přešel celou scénu bez povšimnutí.
Z televizních záběrů je však jasně patrné, že Petržela zasáhl Poděbradského úmyslně, a měl být proto okamžitě vyloučen.
Za stavu 0:0, který právě zářil na světelné tabuli, by to pro domácí byla pořádná komplikace. Větší, než pokud by hbitý záložník scházel Viktorii v dalších zápasech. Hráč v tak bídné psychické kondici je totiž jako časovaná bomba, která může odrovnat vlastní tým.
Petržela si je samozřejmě dobře vědom, co provedl. Proto se hájí, prý na Poděbradského nevyjel úmyslně.
„Jen jsem si na něj položil nohu,“ nabízí svůj úhel pohledu.
Je to stejně věrohodné, jako když Sparta obhajovala svůj podfuk se zázračně uzdravenými reprezentanty v cizích dresech na španělském soustředění.
Takhle ne, Milane. Takhle by to opravdu nešlo.