S plnotučnými prohlášeními šetří, Vítězslav Lavička se obvykle drží spíš v light kategoriích. Když však klapl přestup Davida Lafaty do Sparty, její trenér neskrýval nadšení. „S příchodem Davida dáváme jasný signál všem, že Sparta chce ukázat sílu a kvalitu jak na naší scéně, tak i třeba směrem do Evropy,“ prohlásil málem pyšně.
Měl dvě přání – a vedení Sparty mu je splnilo snovým způsobem. Jak Lukáše Váchu, tak Davida Lafatu zařadilo Vítězslavu Lavičkovi do kádru hned na startu přípravy, dokonce ještě před odjezdem na kondiční soustředění.
Přitom nešlo ekonomicky ani politicky o snadná jednání. Lafata se musel vyvázat z klubu, který je momentálně před Spartou, a o Váchu zase pro změnu usilovala i Plzeň.
První vyšel na dvacet milionů korun, hodnota druhého se zastavila na šestnácti – tedy včetně hráčské kompenzace. Šéfové Sparty tak osvědčili tah na branku, diplomatický um i finanční velkorysost. Ani jedno přitom není v českém fotbale příliš obvyklé.
Teď už je jen na Lavičkovi, aby povedené dílo svých nadřízených zúročil v titul. Na podzim šel častokrát až masochisticky do líté bitvy s týmem plným mladých jelimánků, a tak Sparta někdy zbytečně, ale také pochopitelně ztrácela.
Takové alibi už kouč letenských díky příchodu Váchy a Lafaty mít na jaře nebude.