Loni kolaps, letos zrovna tak. Jakmile se Sparta vřítí do cílové rovinky, na jejímž konci visí mistrovské vavříny, ztěžknou jí zničehonic nohy a pustí konkurenci do trháku.
Viníky opakovaného selhání není těžké identifikovat, stačí se podívat na výplatní pásky a reprezentační zkušenosti. Oba ukazatele pasují Marka Matějovského a Jiřího Jarošíka do pozic lídrů, jenže ani jeden z nich ji není schopen na hřišti ani v kabině náležitě vykonávat, natož obhájit.
Proto nyní na Letné musejí bezpodmínečně opravdového šéfa objevit, ať už jinde, nebo ve vlastních řadách. Třeba David Lafata nebo Lukáš Vácha určitě mají předpoklady, aby v náročné funkci obstáli.
Největší paradox je, že Sparta se v minulosti několika skutečných lídrů lehkovážně zbavila. Pavel Horváth, kterého poslala doporučeně do Plzně, to byla zásilka možná s nejdražším poštovným v historii. A předminulou i tuto zimu letenský klub opakovaně ohrnul nos i nad možným návratem Radoslava Kováče, kterého si nyní v Liberci nemohou vynachválit.
Další podobné zaváhání si už na Spartě nesmějí dovolit.
