Zápisník z florbalového MS: Obávaný, přesto lákavý "bůček"
Poprvé to vlastně začalo, když jsme přišli do kabiny v hale a nestačili se divit: všude vlajky, národní znaky, burcující hesla, uprostřed tabule jídla jak z filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Jen kypré ženy zastoupil plastový stolek. Každý měl své místo v kóji označené jménem. Jak v NHL, glosnul to spoluhráč Lukáš Veltšmíd a fotku hned napálil na bůček (facebook).
Neměl by, před odjezdem jsme byli upozorněni, ať si dáváme pozor, co na sociální sítě dáváme, ale prostě si nemohl pomoct. Stejně jako on to udělala víc jak půlka týmu, mě nevyjímaje.
Líbísky zadarmo, smáli jsme se tomu. Facebook je totiž fenomén, osobní profil má každý, pár spoluhráčů má i své oficiální fanouškovské stránky, tzv. fan page. Já ji mám taky, byť jí říkám fun page.
Sám bych si ji nikdy nezřídil, nicméně jsem chtěl od svého klubu nové brankářské kalhoty a trenér opáčil: O. K., ale výměnou za to ti zřídíme fan page. Prý ať chodovská omladina ví jak nedopadnout.
A začalo mě to bavit. Každý den se snažím umístit alespoň jeden příspěvek, teď během MS i více.
Na pokoji jsem s Markem Deutschem a Martin Zozulákem, kteří je mají také, a válčíme, kdo urve víc lajků. Trošku jsme si sesekli pravidla a cílíme na krásné lidi, jejichž definice zní: žádní mladí florbalisté, žádná rodina, žádní chlapi, prostě jen holky. Zábava na úrovni zkrátka.
Mezi naše Top příspěvky patří Zozuovy načančané palačinky od snídaně, Gaučova nabroušená bota (po smolném pádu s Nory) a mé dva metry nacpané do pidivany s popiskem: „Estonci mě umyli jen jednou, tak se raději ještě přepucnu.“ Vše ocenilo více než 100 lidí. Kolik lidí by asi lajklo fotku s medailí?
