Florbal předběhl sám sebe. Prodává produkt, který tolik netáhne
Málokterý sport současnosti tříští emoce tolik, jako florbal. Pokud přijde na názory fanoušků, zdá se, jako by vymizela jakási klidná střední cesta. Poslední bronzový úspěch mužského reprezentačního týmu to znovu připomněl.
Jedna strana zarytě tvrdí, že jde jen o sport pro tělocvik, že florbal hrají pouze neúspěšní hokejisté, nebo že se „na tu plácanou nedá vůbec dívat“.
Druhá strana oponuje, že je to atraktivní, nesmírně rychlý sport, který má obrovskou budoucnost, díky níž smete ze scény třeba právě zmíněný hokej.
Tak kde je pravda?
Florbal jsem hrál od svých šesti let, od jedenácti pak v pražské Spartě. Postupem času jsem se dostal až do mužského A-týmu, kde jsem skončil v roce 2015. Po vyřešení zdravotních potíží jsem se vlastně trochu náhodou vrátil zpátky do nejvyšší soutěže v minulém ročníku v dresu Black Angels. Dovolím si proto tvrdit, že mohu vývoj florbalu a nahlížení na něj v čase porovnat.
