Sparta ukazuje odolnost, ke které pomohlo i listopadové „šílenství“
Vaším cílem je po patnácti dlouhých letech konečně titul mistra republiky. V zápase vedete 2:0, máte na dosah druhou výhru v semifinále. A zčistajasna obdržíte branku na začátku třetí části. V letech minulých by to znamenalo psychické sesypání pražské Sparty. Tehdy neměla přídomek „Železná,“ který tak často a tak ráda napříč sporty používá. Teď je to jiné. Sparta JE odolná. Těžký moment přešla s ledovým klidem. Proč? Pomohla k tomu i bída v základní části.
Bylo to hezky patrné v druhém duelu čtvrtfinále s Libercem. Sparta vydřela výhru 3:2, když si zkušeně pohlídala závěr utkání. Soupeře nepustila k ničemu, nedovolila mu šance, tlak, vůbec nic. Nyní šlo vidět podobný scénář. Pražané si proti Motoru vybojovali vedení 2:0, soupeř snížil a šlo čekat lítý boj. Vždyť je to přeci play off. Kdepak.
Přestože Gulaš snížil, Sparta do ochozů nepustila pocit, že by mělo dojít k obratu. Ani na chvilku. A to je to. Na soupisce pražského celku najdete hvězdy extraligy, borce schopné v jakémkoliv jiném celku soutěže sbírat body a hrát první lajnu. Ale tady i takový Erik Thorell, nebo David Tomášek dupou do obrany naplno, absolutně nic nevypustí. Tohle není soubor primadon, ale parta schopná pro společný cíl tvrdě dřít.
„My už jsme si tímhle, jak to říct slušně, takovým tím hnusem prošli během série, kterou jsme měli někdy v listopadu. Tehdy jsme byli herně šílení a takovéhle situace nás srážely do kolen. Dobře si to pamatujeme a přesně pak děláme to, aby se to znovu nestalo,“ připomněl obránce Michal Moravčík sérii deseti zápasů bez výhry. Tehdy se spekulovalo o mohutných příchodech, nebo o změně trenéra. Slavná značka nebyla v dobré kondici, motala se okolo desátého fleku.
Nyní? Při tak psychicky náročné chvíli, jakým je snížení hned po příchodu z kabin ani na chvíli nedostanete pocit, že by snad Sparta měla zakolísat. Moravčíkem správně pojmenované šílené období nastavilo jasné zrcadlo – i s velkými hráči to bez týmového výkonu nepůjde. Sparta nyní získává klíčové výhry přesně díky týmovým výkonům. Jinak třeba čtvrté vítězství v nekonečném prodloužení proti Liberci nelze popsat. Podobně jsou na tom i prozatímní semifinálové úspěchy.
Jistý Július Hudáček v brance. A před ním opravdu Sparta, jaká dlouho v play off nebyla. Odolná, silná, hladová. Při každém domácím klání si moderátoři berou k mikrofonu jednu z týmových legend, která do hlediště zavítala. Prvně to byl třeba Michal Sivek, při pondělním večeru Jiří Nikl. Všichni zmiňují jednu věc - doufají v titul. A rychle dodávají, že tenhle tým na to má, že to může dokázat.
Jistě, lze namítnout, že celek v rudých dresech měl nabité kádry v uplynulých ročnících a nikdy to nedopadlo. Že kouč Josef Jandač ještě extraligu nevyhrál. Že to Spartě zase nevyjde. Všechno to jsou relevantní argumenty. Nicméně z mého pohledu proti nim stojí jeden silný fakt. Takhle silná Sparta tu od roku 2007, tedy od posledního titulu, ještě nebyla. Ať už herně, ale především mentálně. A od prvního vhazování play off to prokazuje.
